Česko stárne. Pro budoucí důchodce je to špatná zpráva

Mnoho lidí v Česku se obává, jaká bude jejich životní úroveň v důchodu. Je třeba zdůraznit, že jejich obavy jsou oprávněné. Výhledy pro mladší generace totiž nejsou vůbec optimistické. Český důchodový systém čelí zásadnímu problému, který bude nutné vyřešit, pokud má stát zajistit důstojnou životní úroveň lidem, kteří desítky let přispívali do státní pokladny. Tím důvodem je demografický vývoj.

Výzva pro důchodový systém

V poslední době se stále častěji objevuje názor, že současný systém českých státních důchodů není dlouhodobě udržitelný. Co to znamená? Česko čeká stárnutí populace, což znamená nárůst starších obyvatel, zatímco množství lidí v produktivním věku se bude snižovat. 

Za seniory považujeme obyvatele ve věku 65 let a starší a právě jejich podíl v populaci neustále roste. Dokazují to data Českého statistického úřadu, která ukazují, že se počet osob ve věku 65 či více nepřetržitě zvyšuje už od poloviny 80. let 20. století. Na konci roku 2023 bylo v Česku 2,2 milionu seniorů, tedy celá pětina obyvatel. V roce 1993 byl tento podíl přitom pouze 13 %. Od roku 2006 mají senioři trvale početní převahu nad dětmi mladšími 15 let, v prosinci 2023 připadalo na 100 dětí téměř 130 seniorů.

Podle odhadů ČSÚ bude lidí staršího věku poměrově neustále přibývat. V současném nastavení je český penzijní systém jen těžko udržitelný. V roce 2023 připadalo na jednoho občana staršího 65 let 2,8 lidí ve věku 21-64 let, v roce 2100 se ale toto číslo sníží na polovinu tedy 1,4 produktivního člověka na jednoho seniora. 

Český státní penzijní systém funguje na principu průběžného financování a využívá tzv. mezigenerační solidarity a redistribuce. V tomto případě jsou starobní důchody hrazeny z příspěvků na sociální pojištění, které do systémů vkládají ekonomicky aktivní lidé. 

Poměr seniorů a lidí v produktivním věku navíc ještě nezohledňuje mladé obyvatele. Pokud bychom tak porovnávali ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní, vypadá výhled ještě o něco hůře. Do konce století by se demografie mohla změnit natolik, že na jednoho pracujícího připadne jeden nepracující. V takovém scénáři by každý zaměstnaný musel podporovat jednoho ekonomicky neaktivního člověka, což otevírá otázku, jak velká část jejich příjmu by na to musela být věnována.

Jaké má Česko možnosti?

Existuje několik možností, jak otázku důchodů řešit. Většina z nich ale z pochopitelných důvodů není mezi veřejností příliš oblíbená. První a v podstatě nejméně pravděpodobnou možností je snižování starobních důchodů nebo úprava vzorce pro výpočet budoucích důchodů směrem dolů. Tento scénář je však politicky jen těžko realizovatelný a svým způsobem nefér pro současné důchodce, kteří celý život odváděli daně a platili sociální pojištění.

Druhou a reálnější možností je zvyšování věku odchodu do důchodu. V Česku se důchodový věk postupně zvyšuje, aktuálně je hranice nastavena na 65 let. Lidé se ale čím dál více dožívají vyššího věku. S tím pracuje i nová důchodová reforma, která předpokládá posouvání odchodu věku do důchodu na hranici 67 let. 

Dalším řešením je podpora zahraniční pracovní síly. Stát může zjednodušit pravidla pro zaměstnávání cizinců a vytvořit takové podmínky, aby tito lidé měli zájem zde žít a pracovat. Zároveň je nutné zaměřit se na vysoké školství, aby mladí lidé po střední škole neměli motivaci odcházet studovat do zahraničí, ale zůstali studovat a pracovat v Česku. Lepší vzdělávací systém by zároveň mohl přitáhnout talenty z celé EU, kteří mají kulturně blízko k českému prostředí.

Češi se mohou na důchod připravit i sami

Současní čeští penzisté průměrně stráví v důchodu přibližně 24 let. Většina z nich si stáří představuje jako období klidu a pohody, kdy plánují relaxovat na zahradě, nebo svůj čas věnovat rodině a cestování. Proto je ale nutné být finančně zajištěn. 

Průměrný důchod v roce 2024 je v Česku necelých 21 tisíc korun. Lidé už dnes mají možnosti, jak se na důchod finančně připravit sami. Značně jim v tom může pomoci investování, které podporuje i stát spuštěním dlouhodobého investičního produktu (DIP). Ten nabízí daňové výhody a přispívat na něj může i zaměstnavatel.  

Vklady, které klient v rámci DIPu provede, si může odečíst od základu daně, a to až do výše 48 tisíc za rok. Každý přitom může mít v rámci DIPu více investic u různých společností. Daňový odpočet 48 tisíc ale platí pro všechny státem podporované produkty souhrnně, tedy pro DIP, DPS a životní pojištění. 

Stát samotný na DIP nepřispívá, přispívat ale může zaměstnavatel – a to libovolnou částku. Pro zaměstnavatele je příspěvek na DIP finančně výhodný – z příspěvků na DIP pro svého zaměstnance až do výše 50 tisíc korun za rok totiž neodvádí sociální a zdravotní pojištění.

Český důchodový systém čekají velké výzvy kvůli stárnutí populace a rostoucímu počtu seniorů. V současném nastavení je systém dlouhodobě neudržitelný, a proto bude třeba zavést změny, jako je zvyšování důchodového věku či větší podpora zahraniční pracovní síly. Další možností, jak se na důchod připravit, je vlastní investování – například prostřednictvím dlouhodobého investičního produktu (DIP), který nabízí daňové výhody a případné příspěvky od zaměstnavatelů. Tento přístup může Čechům pomoci zajistit si vyšší životní úroveň v důchodu a lépe se vypořádat s budoucími demografickými změnami.

Lukáš Raška

Lukáš pracuje v Portu jako analytik finančních trhů. Každý den sleduje, co se zrovna děje na finančních trzích, a to nejdůležitější předává veřejnosti ve srozumitelné formě. Je velkým fanouškem pasivního investování, které v dlouhém období poráží investování aktivní. Zajímá se o to, jak makroekonomické události ale i politika a business ovlivňují ceny akcií i dluhopisů a jaký vliv to může mít na výnosnost investorských portfolií. Jeho cílem je zvýšení investiční gramotnosti všech Čechů.

Všechny články od autora