Po představení pojmu akcie je dalším logickým krokem článek o druhém nejznámějším cenném papíru. Jak titulek napovídá, podíváme se na dluhopisy.
Dluhopisy jsou cenné papíry, jejichž prodejem se emitent zavazuje splatit investorovi jejich nominální hodnotu. Investor tak prakticky půjčuje dané instituci peníze a ve vztahu k emitentovi se stává věřitelem.
A teď česky. Různé instituce, a to nejen firmy, ale například i obce či státy, můžou prodávat dluhopisy, čímž se stanou emitenty dluhopisů. Prodejem dluhopisů získají kapitál, který se zavážou věřitelům – těm, kteří si dluhopisy koupili – za určitou dobu splatit. Jedná se tedy prakticky o půjčku. Aby z toho věřitelé něco měli, je jim až do splacení dluhopisu, a to nejčastěji jednou ročně, vyplácen pevně stanovený úrok, který se v názvosloví dluhopisů schovává za termínem kuponový výnos. Pevný úrok však není pravidlem, některé dluhopisy mají úrok proměnlivý, další nemají žádný. Podle způsobu úročení se tak dluhopisy dělí na tři základní typy:
Dluhopisy s pevným kuponem mají stanovený úrok při emisi, který se během životnosti dluhopisu nemění. Na jednu stranu je snadné spočítat celkový výnos dluhopisu, na stranu druhou se úrok nijak nepřizpůsobuje inflaci, reálná hodnota kuponu tak může mít výrazné výkyvy podle současné ekonomické situace.
Dluhopisy s proměnlivým kuponem mění zúročení, většinou podle mezibankovních sazeb, od nichž se odvíjí úrokové sazby úvěrů. Úrok tak může ve prospěch věřitele růst, pokud rostou úrokové sazby, ale stejně tak může klesnout.
Dluhopisy s nulovým kuponem (diskontované dluhopisy) nenabízejí žádný úrok, jsou však emitovány za nižší cenu, než jaká je jejich nominální hodnota. Emitent tedy musí věřiteli při splatnosti zaplatit vyšší částku, než za jakou dluhopis prodal.
Vraťme se zpět k tomu, kdo může dluhopisy emitovat. Podle emitenta totiž určujeme míru rizika investice do dluhopisů. Přestože se dluhopisy považují za mnohem bezpečnější (a také dlouhodobě spíše méně výnosné) aktivum než akcie, riziko a výše úroků se mezi jednotlivými skupinami výrazně liší.
Státní dluhopisy jsou emitovány státem, zpravidla se jedná o nejméně rizikové dluhopisy, čemuž odpovídá nižší výnos. Například diskontované dluhopisy, emitované českou vládou v roce 2013 s dobou splatnosti 18 měsíců, přinesly výnos 2,5 %.
Korporátní dluhopisy emitují společnosti, nejčastěji velké korporace a banky. Jsou obecně rizikovější než státní dluhopisy, nabízejí však atraktivnější úroky. Společnost ČEZ od roku 2008 v nepravidelných intervalech vydala dluhopisy s pevnými kupony i přes 5 %, několikrát emitovala i dluhopisy s proměnlivým kuponem.
Na odhad rizika však nestačí jen vědět, jestli je emitent stát či korporace, proto existují ratingové agentury, které se na tuto činnost specializují. Ty dělí dluhopisy na následující skupiny:
Investment grade dluhopisy (dluhopisy investičního stupně) jsou dluhopisy emitované institucemi, u kterých se s vysokou pravděpodobností očekává bezproblémová schopnost splnit závazek spojený s dluhopisem. Jako investment grade bývají hodnoceny například již zmiňované dluhopisy společnosti ČEZ.
High Yield dluhopisy jsou ratingovými agenturami považovány za velice rizikové, nejistotu výnosu proto kompenzují vysokými úroky. Vydávají je instituce s nejistou budoucností, například startupové společnosti. V Česku je těžké na takové dluhopisy narazit, existuje však velmi výrazný příklad. V minulém desetiletí potřebovala společnost Sazka získat dostatečný kapitál na stavbu Sazka areny. Emitovala dluhopisy s ratingem, který je řadil do kategorie high yield, a nabídla kupon 9 %. Když se později Sazka kvůli stavbě areny dostala do finančních problémů, tržní cena těchto dluhopisů spadla hluboko pod nominální hodnotu, při dobře načasovaném nákupu tak finální výnos po zdanění mohl činit téměř 11%. Druhou možností bylo levně nakoupené dluhopisy v únoru 2011 prodat za cenu blízkou nominální hodnotě, čímž bylo možné dosáhnout výnosu v desítkách procent. Data převzata z článku o High Yield dluhopisech na investicniweb.cz
Dluhopisy nebývají pro běžného člověka tak dostupné jako akcie. Mají obvykle vyšší nominální hodnotu (vyšší minimální investice) a také jejich nabídka není tak široká. V rámci budování diverzifikovaného portfolia je však jejich role nezastupitelná. V Portu je dluhopisová složka součástí většiny portfolií. Nicméně stejně jako u akcií, neinvestujeme do konkrétních dluhopisů přímo, ale prostřednictvím burzovně obchodovaných nízkonákladových dluhopisových ETF.