Dluhopisy jsou zpět: Kolik teď vynáší konzervativní část portfolia?

Nově přinášíme pravidelné glosy Jakuba Dvořáka, autora projektu Rozbité prasátko. Ve svých textech s nadhledem přibližuje principy dlouhodobého investování a ukazuje, jakou roli při investování hrají emoce. Připomíná, že naše vlastní rozhodnutí často ovlivňují investiční výsledky více než samotný vývoj trhů.

Ve stínu rostoucích hrozeb v podobě návratu inflace, geopolitických šoků a absence fiskální odpovědnosti většiny světových vlád se jedno aktivum po letech znovu stává mimořádně zajímavým. Dluhopisy. Právě tato kombinace faktorů totiž tlačí nahoru jejich výnos, tedy parametr, který většinu investorů zajímá nejvíc.

Dluhopisy díky tomu opět začínají plnit roli, kvůli které je investiční literatura doporučuje jako vhodný základ konzervativních portfolií. Tu roli přitom dlouhé roky prakticky neplnily. Je to falešný poplach, nebo se dluhopisy skutečně vrací na výsluní? Myslím si, že platí to druhé.

Nejdřív si připomeňme, co dnes hlavní dluhopisové benchmarky nabízí. Nejbezpečnější dluh světa, tedy dluh americké vlády, nabízí na desetiletém horizontu odměnu skoro 5 % ročně. Kreditně o něco horší dluh české vlády už tuto magickou hranici dokonce překročil.

Pět procent je odměna, při které si leckterý investor dobře rozmyslí, zda podstupovat volatilitu akciových trhů, nebo si podobný výnos prakticky zamknout na deset let, pokud dluhopis podrží do splatnosti. Dluhopisy se tak staly nečekaným konkurentem na kapitálových trzích. Najednou se ucházejí o přízeň stejných investorů jako nenasytné AI společnosti, které pálí kapitál po miliardách.

Proč je startovní bod pro dluhopisy tak zajímavý?

Za prvé, u kvalitních dluhopisů je startovní výnos historicky nejlepším odhadem toho, co investor v dalších letech vydělá. Kdo dnes kupuje za 5 %, má o budoucích příjmech výrazně jasnější představu než u akcií, kde žádná taková garance neexistuje.

Za druhé, akcie dnes za své vyšší riziko nenabízejí tak výraznou odměnu jako dřív. Podle analýzy PIMCO se výnos amerických dluhopisů od konce roku 2023 pohybuje zhruba na úrovni ziskového výnosu akcií (zisk firem v poměru k ceně akcie), což se stalo poprvé za více než dvacet let. Neznamená to, že dluhopisy budou akcie překonávat. Spíš to ukazuje, že investor dnes za podstoupení plného akciového rizika dostává poměrně malou prémii navíc.

Za třetí, dluhopisy dnes mají mnohem větší prostor absorbovat případný růst sazeb. V roce 2022, kdy americké dluhopisy zažily svůj vůbec nejhorší rok v historii, nesl desetiletý dluhopis zhruba 1,5 % a jeho reálný výnos byl záporný. Dnes se reálný výnos pohybuje kolem 2,4 % a výrazně vyšší průběžný výnos vytváří podstatně větší ochranný polštář i pro případ, že sazby ještě vzrostou (což se rozhodně může stát).

Investoři ale dluhopisy nechtějí. Nevěří jim. Za posledních šestnáct let americké akcie po očištění o inflaci vzrostly téměř pětinásobně, zatímco dluhopisy reálně skončily zhruba na nule. Kdo si zvykl na svět, kde peníze vydělávají jen akcie, těžko se přeorientuje.

Paradoxně jsou to přitom tytéž faktory z úvodu, kvůli kterým se spousta investorů dluhopisů zcela přirozeně bojí. Inu, výnos je vždy kompenzací za podstoupené riziko. A rizika v podobě vyšší inflace, neudržitelných státních dluhů či válek jsou v dnešním světě víc než představitelná. Ostatně, přeci byste ten vyšší výnos nechtěli zadarmo?

Jenže právě proto dnes dluhopisy konečně plní to, co od nich investor čeká: stabilní příjem a ochranu pro chvíli, až akciím dojde dech.