Search
Close this search box.

Hrozí nám po inflaci pro změnu deflace?

Již nějakou dobu zažíváme při pohledu na stále vyšší čísla na cenovkách nepříjemný pocit. Doufáme, že se inflace vrátí na normální úroveň, ale co když růst cen nejen zpomalí, ale ceny dokonce začnou klesat? Několik ekonomů v posledních dnech varovalo před deflací. A i když tato možnost může znít lákavě, deflace může být ještě ničivější než inflace.

Klepe deflace na dveře?

Britští ekonomové, kteří během pandemie správně předpověděli závratnou inflaci dříve než kdokoli jiný, znovu bijí na poplach. Tentokrát však očekávají deflaci, tedy pokles cenové hladiny. To není dobrá zpráva. Tento vzácný ekonomický jev může paradoxně napáchat více škody než růst cen.

Pokles cenové hladiny, zejména u produktů každodenní spotřeby, je žádoucím jevem. Problém však spočívá v tom, že nižší ceny vytvářejí tlak na ziskové marže podniků, které mohou být dotlačeny na okraj a ti tak budou mít 2 možnosti. Propouštět nebo snižovat mzdy. Protože druhá možnost je v podstatě tabu, zvolí první možnost, a to je první rána pro ekonomiku. Druhý problém se týká dražších položek.

Pokud spotřebitel ví, že ceny klesají, odloží svůj plánovaný nákup např. auta nebo nemovitosti, s očekáváním toho, že ušetří několik desítek tisíc korun. Protože je však spotřeba ve vyspělých ekonomikách jednou z hlavních složek hospodářského růstu, vede odložení nákupu ke snížení spotřeby, což je další rána.

Třetí rána je pravděpodobně nejhorší. Většina běžných lidí má na krku alespoň 1 půjčku. Během inflace se hodnota dluhu snižuje, protože s růstem cen rostou mzdy, a tak je splácení úvěru časem snazší. V době deflace je tomu však naopak. V době deflace, protože splátka úvěru je fixní, zůstává nominální hodnota dluhu nezměněna, ale jeho reálná hodnota se zvyšuje.

Tento jev popsal Irving Fisher během Velké hospodářské krize, nejničivější krize v letech 1929-1933. Zjistil, že v době deflace se firmy snaží zbavit svých dluhů jejich předčasným splacením. S poklesem cenové hladiny však dlužníci musí prodávat stále více zboží, aby dluh splatili. To vede k tomu, že hodnota dané měny roste více, než klesá hodnota dluhu. Výsledkem je, že čím více se dlužníci snaží splatit svůj dluh, tím více ve skutečnosti dluží. V uvedených letech dlužníci splatili 20 % svých dluhů, ale deflace zvýšila jejich skutečný dluh o 40 %. Deflace tak má potenciál vést k vážným finančním krizím s recesí, rostoucí nezaměstnaností a poklesem životní úrovně.

Proč by však měla deflace zaklepat na dveře?

Varování ekonomů

Několik ekonomů, kteří ohlašují možný příchod deflace, se opírá o dva hlavní faktory. Centrální banky v čele s Fedem se pustily do boje s inflací tím, že zvyšují úrokové sazby nejrychlejším tempem v historii. To je osvědčený lék na inflaci, který však brzdí ekonomiku a působí silné deflační tlaky. Druhým důvodem je peněžní zásoba neboli množství peněz v ekonomice. To v průběhu času neustále rostlo, ale nyní jsme svědky toho, že začíná klesat. Poprvé v historii. I to je silný deflační tlak, protože například stejně jako u zlata platí, že čím méně ho je, tím je cennější. Stejný vliv má pokles peněžní zásoby na hodnotu peněz.

Podle britských ekonomů Warda, Congdona a Hendersona se peněžní zásoba propadá v USA, Velké Británii i eurozóně. Ve Spojených státech peněžní zásoba M2 klesá od prosince poprvé od roku 1959, kdy Fed začal zveřejňovat údaje o ní.

Zdroj obrázku: Fred

V eurozóně je šestiměsíční tempo změny peněžní zásoby M3, která měří vklady a peněžní ekvivalenty se splatností do 3 let, nejslabší od doby po finanční krizi v roce 2010. Podle stratégů RBC Capital Markets je peněžní zásoba M1, kterou tvoří hotovost a jednodenní vklady, poprvé od vzniku eura v roce 1999 záporná. Souvisí to také se skutečností, že úvěry v eurozóně po zvýšení úrokových sazeb klesaly nejrychlejším tempem v historii. ECB zvyšuje prognózy dalšího poklesu peněžní zásoby.

Ve Velké Británii se růst M4 (hotovost a závazky do 5 let) dostal prudce pod dlouhodobý trend. „Meziroční tempo růstu peněz ve Spojeném království a eurozóně je výrazně pod průměrem roku 2010,“ uvedl Ward. „To je mimořádně znepokojivé a naznačuje to recesi, dezinflaci a deflaci.“

Vývoj peněžní zásoby M1 a M3 v eurozóně, zdroj obrázku: ECB

Co s tím?

Podle zmíněných ekonomů by centrální banky měly zasáhnout, aby zabránily naplnění černého scénáře. Jak toho dosáhnout? Existuje návod. Začít uvolňovat přísnou měnovou politiku, např. opětovným snížením úrokových sazeb. To by vedlo k většímu objemu úvěrů, oživení ekonomiky a vyššímu množství peněz v oběhu. To by byl žádoucí krok i pro investory.

„Potřebují obnovit kladný růst peněz,“ řekl Ward. „Soutěž v předpovídání inflace vyhráli monetaristé, ale centrální bankéři tvrdí, že to byla náhoda. Nyní je na řadě odveta. Pokud centrální bankéři tuto hru prohrají a my se dostaneme do recese nebo deflace, dojde konečně k zúčtování a očištění?

Centrální bankéři i ekonomové hlavního proudu s obavami z deflace nesouhlasí. Britští ekonomové reprezentující monetaristický proud sice tvrdí, že růst či pokles cenové hladiny určuje množství peněz v ekonomice, většina z nich však tento názor nesdílí, protože ignoruje další faktory, jako je výše úrokové sazby nebo míra povinných rezerv. Zároveň se domnívají, že současná vysoká inflace není způsobena vysokým růstem peněžní zásoby během pandemie a v předchozích letech, ale nabídkovými šoky a vyššími cenami energií. Dnes tedy panuje shoda, že centrální banky by měly setrvat na vysokých sazbách a dostat inflaci pod kontrolu.

Závěr

Ačkoli jsou na trhu patrné deflační tlaky, k deflaci máme podle našeho názoru ještě daleko. Svědčí o tom nejnovější údaje o inflaci. V eurozóně se cenová hladina v březnu zvýšila o 6,9 %, zatímco v únoru vzrostla o 8,5 %. Jedná se o výrazné zpomalení, ale stále jde o vysoké číslo. Jádrová inflace, která na rozdíl od celkové inflace nezahrnuje volatilní ceny potravin a energií, navíc vzrostla z 5,6 % na 5,7 %.

Ve Spojených státech inflace v březnu zpomalila na 5 % z únorových 6 % a je nejnižší za téměř dva roky. Jádrová inflace vzrostla v souladu s očekáváním na 5,6 % meziročně. Tyto údaje více než zpochybňují příchod deflace. Neměli bychom také zapomínat na inflační tlaky, které jsou stále s námi.

Každopádně, jak jsme již mnohokrát řekli, pokud investujete dlouhodobě, nemusíte mít strach z toho, co se děje na makroekonomických trzích. Finanční trhy v dostatečně dlouhém horizontu vždy rostou a to je jen jeden z důvodů, proč investovat. Pokud máte při zahájení investování respekt, je to pochopitelné, a proto vám doporučujeme přečíst si naše 3 tipy, jak nedělat v investování zmatek.

____________________________________

Na co si dát po přečtení tohoto článku pozor?

– Článek není investičním doporučením

– Historická výnosnost není nikdy zárukou budoucích výnosů

– Investice na kapitálových trzích jsou vždy rizikové

– Portu negarantuje dosažení výnosů z investice na kapitálových trzích

– Nejste si jistí, jaký rizikový profil je pro vás vhodný nebo zda je pro vás vhodné například tematické investování? Vyplňte si náš investiční dotazník a my vám poradíme.

Vaše peníze mají na víc

Budujte své bohatství s Portu. Volnou hotovost zhodnocujte s úrokem 5,75 % ročně a k tomu investujte dlouhodobě do portfolií ušitých vám na míru.

Doporučujeme

Proč investoři více riskují?

Investování je v podstatě jednoduché. Je potřeba držet nízké náklady, diverzifikovat, mít dlouhodobý investiční horizont

Portu Podcast

Portu Rychlovka – Díl 26

Vítáme vás u druhé série pátečních rychlých přehledů Portu. Nyní si můžete nejaktuálnější novinky z trhů poslechnout i