Zpět na články
Jak poznat originál a nenaletět? Přinášíme praktického průvodce pro investory
1) Jak probíhá ověřování?
V první řadě by měl člověk u tisků hledat umělcův podpis a číslo edice. Limitované řady jsou vždycky ručně číslované a obvykle také podepsané. Vlastnoruční signatura tužkou nebo perem má přirozenou variabilitu tlaku, u padělků-reprodukcí bývá naopak plošší. Pozor také na nesrovnalosti v číslování – padělky často používají čísla mimo oficiální velikost edice.
Dále je důležitý typ papíru a tisková technika. Každý umělec totiž pracoval s konkrétním papírem a technikou, uvádí server MyArtBroker specializující se na umělecké tisky. Akvatinta, sítotisk, litografie či lept zanechávají na archu papíru charakteristické stopy, které musí odpovídat známé praxi autora.
Soustřeďte se také na původ díla a dokumentaci. Rozsáhlá dokumentace výrazně zrychluje proces ověření a zvyšuje hodnotu díla. Čím jasnější historie vlastnictví, tím vyšší důvěryhodnost. Pozor však na falešné dokumenty. Certifikát pravosti (anglicky COA – Certificate of Authenticity) má cenu jen tehdy, pokud pochází od renomovaného vydavatele, galerie, nebo přímo z autorovy pozůstalosti.
Hodně napoví také stárnutí a stav díla, papír s tiskem totiž postupně přirozeně degraduje. Běžné je jemné zažloutnutí, hnědavé skvrny či mírné vyblednutí barev. Naopak „příliš dokonalý“ stav u staršího díla může znamenat podvrh. A v hlavě sběratele by se měla v tu chvíli rozsvítit varovná kontrolka.
2) Na co si dát pozor u známých umělců?
Andy Warhol
Ověřování Warholových tisků vyžaduje důkladnou kontrolu, protože již neexistuje žádná oficiální instituce, která by autentizaci prováděla. Dřívější nadace Andy Warhol Foundation for the Visual Arts provozovala vlastní autentizační komisi do roku 2012, kdy byla ukončena kvůli kontroverzím a právním sporům. Dnes je nejlepším způsobem ověření zařazení díla do Warholova katalogu raisonné. Nejnovější svazek z roku 2024 pokrývá roky 1977–1980. Zásadní je zároveň původ díla – ten je nutné dohledat u ověřených vydavatelů, jako jsou Ronald Feldman Fine Art či Edition Schellmann.
Banksy
Jedinou oficiální institucí oprávněnou ověřovat Banksyho díla je Pest Control Office, kterou vlastní sám Banksy. Ta vydává certifikáty pravosti pro originální malby, limitované edice tisků a plastiky určené pro trh. Bez certifikátu od Pest Control Office není dílo považováno za pravé a žádné renomované galerie ani aukční síně jej neprodají. Proces zahrnuje zaslání kvalitních fotografií a dokumentů přes formulář na oficiálním webu, a po schválení zaplacení poplatku 100 až 150 liber + DPH. Za zjištěné padělky se neplatí. Street art ověřován není – Banksy trvá na tom, že má zůstat ve veřejném prostoru.
Damien Hirst
Hirstovy tisky autentizuje výhradně HENI Editions, oficiální vydavatel jeho prací. Starší díla mohou pocházet od Paragon Press či Other Criteria. Některé edice mají vlastní certifikát pravosti a dříve je ověřovala i již zaniklá Hirst Authentication Committee (HIAC). Pozor dejte hlavně na díla okolo roku 2016, kdy se na trhu objevily orazítkované padělky s falešnými podpisy.
Keith Haring
Do roku 2012 ověřovala Haringovy tisky Keith Haring Foundation, dnes je nutná kombinace provenience, katalogů raisonné a odborné analýzy. Padělky často postrádají čistotu linií jeho sítotisků, mají chyby v číslování nebo nevhodné podpisy.
Keith Haring na demonstraci za konec apartheidu v newyorském Central Parku v roce 1985. Keith a jeho přátelé rozdávají plakáty, které navrhl a vytiskl. (foto: Haring Foundation, Tseng Kwong Chi, 1985, Muna Tseng Dance Projects Inc., New York)
– Keith Haring na demonstraci za konec apartheidu v newyorském Central Parku v roce 1985. Keith a jeho přátelé rozdávali lidem plakáty, které umělec navrhl a vytiskl. (foto: Haring Foundation, Tseng Kwong Chi, 1985, Muna Tseng Dance Projects Inc., New York)
Roy Lichtenstein
Lichtenstein vytvořil přes 300 originálních tisků, některé jsou na velmi vysoké technické úrovni. Padělky se často objevují u řady Nude Series (1994) – falešné tisky bývají vyrobeny offsetem místo sítotisku či jsou menší než originál. Je také nutné odlišit jeho oficiální tisky od výstavních plakátů pro newyorskou galerii Leo Castelli (jde o roky 1962 až 1967). Důležité je prověřit hlavně podpis a záznamy v katalozích, píše server MyArtBroker.
Jajoi Kusamaová
Autentizace začíná dokumentací – tedy certifikátem pravosti a původem díla. Dále je nutné znát styl této japonské umělkyně, její techniky a konkrétní edici tisků. Legitimitu děl může potvrdit i porovnání s katalogy raisonné a odbornými publikacemi.
Jean-Michel Basquiat
Po ukončení autentizace ze strany Estate of Basquiat (2012) se musí sběratelé spoléhat na provenienci, vydavatele a odborné publikace, včetně rozsáhlé monografie Enrica Navarry. Důležití jsou i vydavatelé jako Annina Nosei Gallery či New City Editions, a také vazby na známé sběratele či prodejce. Pozůstalost autorizuje jen vybrané posmrtné edice (například Flatiron Editions nebo Pace Prints). Ty bývají podepsány Gérardem Basquiatem či jeho příbuznými. Autentizace je vzhledem k četným podvodům zcela zásadní.
Ed Ruscha
Klíčem je sledování původu až ke studiu Ed Ruscha Studio nebo tiskárně Tamarind Lithography Studio. Ruscha používal netradiční materiály jako střelný prach, které musí odpovídat technikám daného období. Důležité jsou katalogy raisonné od Gagosian Gallery, ověření podpisu a číslování.
Takhle to má vypadat. Podpis Roberta Indiany na sérii tisků The Garden of Love ze sbírky Portu Gallery. (foto: Portu Gallery)
– Tady je všechno v pořádku. Podpis Roberta Indiany na sérii tisků The Garden of Love ze sbírky Portu Gallery. (foto: Portu Gallery)
Pablo Picasso
Pravost ověřuje Picasso Authentication Board, řízená jeho dědici. Řada tisků však neprošla oficiálním ověřením, proto i tady jsou důležité katalogy raisonné. Posuzuje se typ papíru, motivy typické pro Picassovo dané období, technika tisku a vazba na původní vydavatele (například galerii Louise Leiris). Situaci komplikuje také fakt, že Picasso často své edice nečísloval a podpis vyrýval přímo do tiskové desky. Ruční signatura tak na printech chybí.
Francis Bacon
Bacon vytvořil asi 36 tiskových edic. Autentizace se opírá o katalogy raisonné (Sabatier, Tacou a estate vydání z roku 2016). Klíčové jsou záznamy tiskových dílen a jejich slepé embossované značky. Některé pravé tisky jsou podepsány, jiné ne – v takových případech je značka tiskárny zásadní.
Další významní umělci
Často se řeší autentizace tisků Salvadora Dalího, Takašiho Murakamiho, L. S. Lowryho či Briana Donnellyho alias KAWSe. Za těmito výtvarníky nestojí žádné oficiální instituce nebo autorizační komise, proto je nutné se spoléhat na základní desatero: ověření edice a podpisu, analýzu papíru a techniky, kontrolu provenience i dokumentace a posouzení stavu díla.
Soubor dřevorytů k Božské komedii patří k nejambicióznějším a nejdéle vznikajícím grafickým cyklům Salvadora Dalího. Vznikal od roku 1950 u příležitosti 700. výročí narození Dante Alighieriho. (foto: Portu Gallery)
– Soubor dřevorytů k Božské komedii patří k nejambicióznějším a nejdéle vznikajícím grafickým cyklům Salvadora Dalího. Vznikal od roku 1950 u příležitosti 700. výročí narození Dante Alighieriho. (foto: Portu Gallery)
3) Portu Gallery sází na certifikáty pravosti i znalecké posudky
Ověřování pravosti tisků je komplexní disciplína, pro investory je zcela nezbytná. Správná dokumentace, znalost tiskových technik i specifických postupů jednotlivých autorů výrazně snižuje riziko špatné koupě nebo podvrhu. Na trhu, kde hodnota mnoha tisků každoročně roste, je jistota pravosti jedním z nejdůležitějších faktorů pro dlouhodobý růst investiční hodnoty.
Portu Gallery si ve své sbírce přísně hlídá certifikáty pravosti, znalecké posudky, doložený původ děl nebo jejich výskyt v monografiích či katalozích důležitých výstav. Jasný a transparentní původ děl je pro Portu Gallery stejně důležitý, jako jejich umělecká hodnota. Podívejte se, jaké umělecké skvosty nabízí.
Pavel má v týmu Portu Gallery na starosti obsah a produkci investiční platformy. Připravuje články pro magazín i úpisy uměleckých děl a sběratelských předmětů. Ve volném čase se zajímá o architekturu a design, rád fotí na analog (miluje foťáky typu Leica) a cestuje po Evropě.
