Italská značka Lancia má velmi bohatou historii a vždy byla inovátorem, překvapujícím svět neotřelými technologickými řešeními. Proč zůstala opuštěná a co to znamená?
Lancia je mrtvá. Je to bohužel tak. České stránky už ani neexistují, kdysi slavná značka aktuálně nabízí pouze jeden model (stárnoucí Ypsilon v různých designových variacích) na domácím trhu. Kupodivu stále docela úspěšně. Máme tu co dočinění s postupným (potupným) koncem značky, nebo se něco změní?
Nerozumím strategickým rozhodnutím automobilek, jsem nadšenec a ze všeho nejvíc miluji řízení klasických vozů. Ale selský rozum mluví jasně. Fiat (respektive dnes již zesnulý Sergio Marchionne) se rozhodl podpořit Alfu Romeo na úkor Lancie, která se jaksi nehodila do krámu. I když novodobou Deltou se posunula od sportovna směrem k luxusu a eleganci – o čemž napovídá i fakt, že jí tehdy propagoval Richard Gere – stále si udržovala svůj styl. Jenže dvě docela podobné značky v koncernu by prostě nefungovaly a vzájemně na sobě cizopasily. Nebo ne? To už se těžko dozvíme, může nás těšit alespoň fakt, že neméně zásadní značka, tedy Alfa Romeo, stále žije a má co nabídnout – Giulia QV je sportovní sedan s nejvřelejším srdcem, Stelvio sice patří do nelichotivého segmentu SUV, ale jezdí lépe, než by kdo čekal.
Značka Lancia je rozhodně srdcovou záležitostí. Jeden z nejkrásnějších názvů všech dob, tedy Lancia Delta HF Integrale, zdobil nejeden plakát puberťáckého doupěte. Mé první auto byla Lancia, pro 19 letého kluka byla Lancia Delta HF (sice s pohonem předních kol, ale s turbem) dostatečně dynamická i stylová. Na její hrany, pískající turbo, sedadla Recaro a palubku posetou budíky nikdy nezapomenu. Prodal jsem jí za pár korun, já naivka, tehdy byla ojetinou a dnes je i tato „obyčejná“ verze o dost vyhledávanější (zhodnotila by se mi zhruba patnáctkrát).
Delta byla vůbec přelomovým vozem, obdivovaným snad ze všech úhlů. Proslavila se hlavně v rallye, v letech 1987 až 1992 pětkrát zajistila značce titul konstruktéra ve světovém šampionátu. Za volanty se střídala jedna hvězda za druhou – namátkou Miki Biasion či Juha Kankkunen. Recept byl jasný, hranatý hatchback, dvoulitr s turbem, pohon všech kol, nízká hmotnost. Přelom 80. a 90. let byl labutí písní značky. Italové usnuli na vavřínech ze závodů a postupně si sami podřezali pomyslnou větvičku.
O tom, jak je dnes Delta Integrale zajímavá, svědčí fakt, jak za posledních řekněme pět let stoupla její hodnota víc než výrazně. Když jsem se v roce 2015 v Padově podivoval nad tím, že někdo chce za Integrale (samozřejmě krásnou, s nízkým nájezdem, zajímavější verze) 40 000 eur, netušil jsem, co se stane dál. Dneska za verzi EVO či nějakou zajímavou edici, kterých vznikly mraky, dáte klidně 70 000 eur… Přitažlivá Integrale prakticky zdvojnásobila svou hodnotu během pěti let! Je sice „masovkou“, bylo jich vyrobeno přes 44 200 kusů, ale přesto vzbuzuje takovou poptávku, že nepochybuji o její další zářné budoucnosti.
Jenže Delta není zdaleka jediná. Lancia byla vždy pokroková – už první model, Lambda, měla jako první sériový vůz samonosnou karoserii a navíc využívala neobvyklý motor s uspořádáním V4. Artena z roku 1931 měla motor přimontovaný na listových perech, aby byla tišší a komfortnější. Aprilia z roku 1936 měla zase všechna kola nezávisle zavěšena. A tak dále. Když se vrátíme do oněch divokých 70. a 80. let, nelze opomenout několik zásadních modelů: hrubý a divoký Stratos s motorem Ferrari V6, následně model 037, který vyhrával, co se dalo, a inspiroval celou řadu superaut v čele s Ferrari 288 GTO. Lancia 037 Rally už se na výsluní dostala – jako důkaz může posloužit fakt, že jedna z 200 homologačních verzí byla vloni prodána za 750 000 eur – pro mého známého majitele to znamenalo zisk cca 150 %!
Nelze zapomenout na Deltu S4. Brutální závodní stroj skupiny B dosahoval díky pokrokovému konceptu dvojitého přeplňování (kompresor i turbo) výkonů až 600 k, což stačilo na zrychlení na stovku za 2,3 s (Na šotolině!). Byla rychlejší než rychlé reakce.
Jakou Lancii dnes koupit? Záleží, co chcete. Pokud se budeme držet při zemi, dostupné jsou modely ze 70. let, například Fulvia či Flavia. Jen vám nesmí vadit pohon předních kol. Zmíněné Delty jsou již sice docela drahé, ale krásné. Z 80. let může zaujmout třeba Beta Monte Carlo s motorem uprostřed.
Pokud se trochu odvážete, auta snů Lancia vyráběla zejména v 50. a 60. let. Ať už mám na mysli Flaminii nebo Aurelii, ani u jedné z nich se nespletete. Chcete být skutečně jedineční? Pátrejte po Astuře s nějakou hezkou otevřenou karoserií…
Zmiňoval jsem, že Lancia se proslavila nejen svou inovativností a stylem, ale i v závodech. Pokud chcete formuli, existuje třeba model D50. Už jsme sice v říši snů, ale snít se musí. A když snít, tak ve velkém: hvězdou slávu závodních Lancií z 80. let aktuálně představuje sbírka Campion Collection, nabízená aukční síní Girardo & Co.
Podobnou sbírku úchvatných závodních strojů, z nichž všechny vynikají kompletní závodní historií a certifikáty Lancia a Abarth, prakticky neposkládáte. Ale můžete jí mít. Cena? Celková hodnota sbírky je společností Girardo & Co. vyjádřena částkou 7 500 000 dolarů, přičemž ceny jednotlivých kousků zveřejněny nebyly, ač jsou k doptání mailem.
Ve sbírce jsou tři vozy dominující rallye: Delta HF Integrale 8V Group A, 037 Rally Evo 2 Group B, Delta S4 Corsa Group B. A tři, připomínající úspěchy značky v okruhovém závodění: LC1 Group V1, LC2 Group C a Lancia Beta Monte Carlo Turbo GR V. Popis bohaté závodní historie by zabral na menší knížku…
Vždycky, když se na trhu objeví podobně úchvatná sbírka, člověk zatouží. Je to přirozené. O to smutnější je, že Lancia jako značka prakticky skončila. Co s tím? Utřeme slzu a budeme vzpomínat, nebo se někdo z nás ujme některého klasického modelu, aby si užíval bezprostřednost italského inženýrství a krásy a předvedl budoucím generacím krásu minulosti. Já už procházím inzeráty… Protože i když Lancia v dnešní době jen velmi těžko vstane z popela, pro mě mrtvá není. Naopak, je technickým a kulturním dědictvím, které zaslouží péči. Chátrající zámek také nenecháme spadnout, tak proč by to s klasickými vozy mělo být jinak?
Foto: Girardo & Co., Lancia, archiv
