Klasická auta jsou sice zejména v poslední době pro mnohé alternativní možností investování finančních prostředků, ovšem jejich primárním účelem je jezdit. Vydejte se s námi na jízdu snů všech nadšenců.
V Evropě se jezdí celá řada různých skvělých soutěží, kde klasické vozy předvádějí v nejlepším světle to, pro co byly stvořeny: jízdu. Ať už se bavíme o okruhových soutěžích nebo pouhých vyjížďkách krásnou krajinou, vždy je atmosféra dotvářena hlavně radostí z jízdy klasickým automobilem.
Existuje ovšem jedna akce, která svým způsobem vyniká: Mille Miglia, závod na tisíc mil, který dnes jakožto setinová rallye vzdává hold původní závodní sérii z let 1927 až 1957, kdy se prašnými italskými cestami jezdilo proti času. Časy drsného závodění bez omezení jsou ale už dávno pryč a dnes se při svobodné jízdě napříč Itálií není třeba bát o život – což ale nutně neznamená, že je třeba předvést minimálně skvělé řidičské výkony.
Kvůli celosvětové situaci byla letošní Mille Miglia odložena o pět týdnů a namísto tradičního termínu v druhé polovině května se konala v první polovině června roku 2021. Znamenalo to v praxi hlavně to, že v Itálii už panovalo letní počasí a lány obilí nebyly zelené, jak jsme byli zvyklí, ale zlaté.
Letos jsem na „nejkrásnější závod světa“ vyrazil již po deváté. Jakožto novinářská posádka s dlouholetou zkušeností máme již několik let k dispozici prestižnější kulaté nálepky, což nám umožňuje projíždět centry měst a být s kolonou celou dobu. Navíc jsme měli skvělý Jaguar F-Pace P400 s novým 400koňovým motorem, což znamenalo dostatečné zásoby výkonu pro časté zrychlování a manévry. Kdo závod nikdy nezažil, nemůže dost dobře pochopit, co se vlastně během čtyř dní a více než 1800 kilometrů odehrává.
Ale každý, kdo se o klasické vozy skutečně zajímá, by se do Itálie alespoň jednou měl vypravit. A ideálně strávit pár dní při neskutečném průjezdu Itálií. Už jen kvůli tomu, že získá velmi dobrou představu o tom, jaké vozy jsou ve světě považovány za ty vůbec nejlepší. Každý rok se do soutěže hlásí kolem 1500 klasických automobilů, ale vybráno je „pouze“ 375 aut, které se mohou prestižní akce účastnit. Už to samo o sobě je samozřejmě úctyhodné, ale ještě zajímavější je fakt, že se mohou přihlásit jen vozy vyrobené ve zmíněném období (1927-1957) a navíc pouze ty, které se minimálně typově účastnily jednoho z původních závodů.
Tahle čistka znamená, že startovní pole je skutečně tou nejpestřejší přehlídkou toho nejlepšího, co ve světě automobilů kdy vzniklo. Stačí, když v den startu zavítáte do ulic města Brescia, abyste získali představu a nechali se dostatečně navnadit. Během chvíle zjistíte, že prostě nutně potřebujete klasické auto, a nemáme teď na mysli youngtimer z konce 70. let, ale skutečnou klasiku.
Uchvátí vás celé řady meziválečných závodních strojů věhlasných značek: Alfa Romeo, Bugatti, Fiat, Lancia, Aston Martin, Talbot, Bentley, Lagonda, BMW, Mercedes-Benz nebo Delahaye. V reáliích současné Itálie ucítíte, jak voní skutečné závodní motory a jak nečekaně rychlé dokázaly takto staré automobily být. Už několik let s námi jezdí jeden kamarád fotograf, jinak zaměřený spíš na modernější sportovní vozy. Zpočátku nad těmi nejstaršími ohrnoval nos, což mu nikdo neměl za zlé – každý má přece jen svůj vlastní vkus a zájem. Ovšem letos nás dost překvapil, když začal vyhledávat přesné označení a typ automobilů z třicátých let. A navíc byl velmi překvapen, když začal odhalovat výkony řadových šestiválců nebo dokonce dvakrát přeplňovaných osmiválců! (například Alfa Romeo 8C se dvěma kompresory). Možná to bylo přes technickou stránku věci, možná i těmi úžasnými tvary, ale jedno je jisté: i když kamarádovi není ani 35 let, dospěl k tomu nejlepšímu, co automobilový svět nabízí. A je jisté, že jednou se do jeho garáže dostane auto z 30. let a to je moc dobře, protože je jedním z příkladů zachování kontinuity naší společné vášně.
A to je právě to kouzlo. Ke sportovně-závodnímu stroji z meziválečného období musí člověk dozrát. Je to něco podobného jako první motorka – také to těžko bude supersportovní „litr“ schopný překonat hranici 300 km/h, mnohem lépe se člověk naučí na klidnějším stroji. A s tím, jak se zlepšují schopnosti řidiče a posunují limity, přesedlá na silnější stroje…
Zmíněné automobily jsou těmi nejlepšími držiteli hodnoty. I když svou hodnotu v průběhu času porůznu proměňují, většina z nich (zejména se sportovními otevřenými karoseriemi či skvělou závodní historií) stojí miliony euro. Jedním z vůbec nejcennějších vozů startovního pole byla brutálně hlučná Alfa Romeo 8C 2900 Botticella z roku 1936, jejíž hodnota se dá odhadnout na 16 až 18 milionů eur!
A přesto, její majitel s ní vyrazil do chaosu italského provozu. Do bláznivé cesty skrz sto měst, přes tisíce křižovatek, které se za doprovodu policie projíždějí na červenou, většinou protisměrem. Většina trasy (kromě setinových úseků) se jede normálně v provozu, což znamená, že je nutná absolutní soustředěnost, neboť nejrůznější Pandy mají tendenci neustále odbočovat doleva, a to na jakémkoliv jen trochu představitelném místě.
Je to bláznovství nebo odvaha? To první neumím posoudit, to druhé zajisté. Ale hlavně – celý divoký průjezd Itálií je především svátkem automobilizmu ve své nejčistší podobě. Je úžasným zážitkem pro všechny zúčastněné, ale i statisíce diváků, kteří okupují kruhové objezdy, chodníky či náměstí historických center měst. Nevšiml jsem si, že by se někdo strachoval. Letos jsem vlastně neviděl ani žádnou velkou nehodu – jen jedno Ferrari 250 Lusso, které jelo v rámci přidružené soutěže Ferrari Tributo a již v polovině závodu mělo docela výrazně nabouraný předek. Jenže to k tomu patří – mnohem lepší je, že takto vzácné Lusso vůbec vyrazilo, plechy se ostatně dají vždycky vyklepat. A navíc, účast na podobném podniku ve finále zpestřuje historii daného kousku a často i zvyšuje hodnotu.
Vůz, který se pravidelně účastní soutěží, je za mě investičně rozhodně zajímavější než statická socha z nějaké garáže. Je úplně jedno, jestli se bavíme o poválečném Ferrari, Jaguaru, Siatě, Cisitalii, Triumphu nebo Porsche – pokud vůz po čtyřech dnech úspěšně protne cíl na Vialle Venezia v Bresii, je jisté, že se díváte na skvěle udržovaný, funkční vůz, o který je správně pečováno. Ujet 1800 kilometrů v ostrém tempu a při letních teplotách není snadné ani pro člověka, natož pro klasickou techniku. Už jen uchladit motor při popojíždění na časových kontrolách je náročné…
Pokud budete mít možnost příští rok do Itálie vyrazit, Mille Miglia je přesně tím zážitkem, který vám pomůže získat přehled o tom, co je ve světě klasických vozů to skutečně podstatné. VIP osobnosti scény, slavní závodníci, věhlasní sběratelé, top manažeři automobilového průmyslu a bohatí obchodníci – ti všichni jsou samozřejmě přitom a dávají světu najevo, že to s klasickými vozy myslí skutečně vážně. A to právě tím, že se nebojí ušpinit, že jsou ochotni vyměnit komfort luxusních apartmánů za stíněné rozžhavené interiéry štěkajících závodních strojů a alespoň jednou v životě svobodně projet Itálii. Moc dobře vědí, kde se navzájem setkat, kde získat ty nejlepší kontakty, kde navázat nová přátelství či obchodní vztahy. A to je přece také důležité. Zpráva je jasná – vyrážejte na akce, nechte se inspirovat. Klidně začněte českou soutěží a pochopte naší vlastní historii: z těch nadcházejících rozhodně doporučujeme například sraz fanoušků pořadu Ukaž káru (31. července 2021) nebo 1000 mil československých (11. až 15. srpna 2021). Určitě se můžeme potkat a podebatovat například o tom, proč jsou československá meziválečná auta ve světě tak trochu opomíjená…
Velkou fotogalerii a článek najdete zde: https://www.classicblog.cz/mille-miglia-2021/
Foto: Steering Media
