Zpět na články
Kdy nakupovat akcie: Tři otázky, které řeší většina investorů
Proč je otázka „kdy nakoupit“ tak těžká?
Letošní rok je učebnicovým příkladem toho, proč se lidem nakupovat nechce. Americký index S&P 500 v polovině srpna podle agentury Reuters vystoupal na rekordních 7 798 bodů. Jen o pár měsíců dřív přitom akcie prudce padaly. Po útocích USA a Izraele na Írán na konci února ztratil index podle analýzy J.P. Morgan 9,1 %, na předválečnou úroveň se ale vrátil už za 11 obchodních dní. A v září americká centrální banka Fed zvedla úrokové sazby, což akciím obvykle neprospívá, protože zdražuje firmám úvěry.
Během jediného roku se vyskytlo mnoho důvodů proč nenakupovat. V březnu kvůli válce, v srpnu kvůli rekordům, v září kvůli dražším úvěrům. Kdo čekal na chvíli, kdy žádný důvod k obavám nebude, čeká dodnes. Taková chvíle totiž na trzích prakticky nenastává.
Co je vlastně načasování trhu? Anglicky se mu říká market timing a znamená snahu koupit co nejlevněji a vyhnout se propadům. Na papíře to dává smysl. V praxi to ale vyžaduje odhadnout budoucnost, a to hned dvakrát: kdy z trhu odejít a kdy se do něj vrátit. Stačí se jednou splést a výsledek je horší, než kdyby investor nedělal nic.
Proč nám to ovšem jde tak špatně? Lidský mozek není na investování stavěný. Psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky popsali takzvanou averzi ke ztrátě: ztráta nás bolí výrazně víc, než nás potěší stejně velký zisk. Proto se nám při propadu chce prodávat a při rekordech se bojíme nakoupit. A když všichni kolem mluví o zisku, máme naopak strach, že nám něco uteče. Obojí nás tlačí k tomu, abychom kupovali draho a prodávali levně.
Rozebereme tři hlavní otázky, které si pokládá většina investorů a u každé najdete i krátké shrnutí, co si z toho odnést. Na konci pak čeká jednoduchý postup v pěti krocích.
Otázka 1. Co když nakoupím příliš brzy, nebo rovnou na vrcholu?
Ceny akcií odrážejí všechno, co investoři v danou chvíli vědí. Pohne s nimi až nová informace, a tu z definice nikdo dopředu nezná. Proto je tak těžké trefit dno i vrchol. Dobře to ukazuje finanční krize. Jak připomnělo CNBC, S&P 500 koncem roku 2008 posílil zhruba ze 750 na 900 bodů a mnozí v tom viděli konec propadu. Růst ale vyprchal a index dosedl na dno až v březnu 2009 na 666 bodech. Kdo nakoupil v prosinci, nakoupil brzy. Kdo čekal na ještě nižší ceny, dočkal se jen málokdo, protože trh se ode dna odrazil během několika dní.
Ben Carlson ze společnosti Ritholtz Wealth Management na blogu A Wealth of Common Sense prošel minulé medvědí trhy, tedy období, kdy akcie klesly o 20 % a více. Zajímalo ho, jak by dopadl investor, který nakoupil tři měsíce před úplným dnem. Zhruba v polovině případů byl po třech až šesti měsících zpátky v plusu, ve druhé polovině ne. Bolest z předčasného nákupu tedy bývá hlavně krátkodobá. Carlson k tomu poznamenává, že on sám si za 20 až 30 let nebude pamatovat, za jaké přesně ceny nakupoval.
A co nákupy na historických maximech? Tady data mnohé překvapí. J.P. Morgan porovnala vývoj S&P 500 od roku 1970 podle toho, zda investor nakoupil v den rekordu, nebo v jiný den. Po nákupu na rekordu index za rok v průměru vzrostl o 9,6 %, po nákupu v jiný den o 9,4 %. Rozdíl je nepatrný, ale jde opačným směrem, než by většina lidí čekala. Vysvětlení je prosté. Akciové trhy dlouhodobě rostou, protože rostou zisky firem, a rostoucí trh přirozeně zapisuje jeden rekord za druhým. Rekord tak není výjimečný stav, ale běžná součást růstu.
Kdy se to ovšem nepovede? Průměr samozřejmě skrývá výjimky a je fér je zmínit. Kdo nakoupil americké akcie v březnu 2000 na vrcholu dot-com bubliny (nadšení z internetových firem, které na přelomu tisíciletí vyhnalo akcie do extrémů), čekal na návrat na původní úroveň přes sedm let. Japonský index Nikkei 225 se na rekord z roku 1989 vrátil dokonce až v únoru 2024, tedy po 34 letech, jak připomněl server Investing.
Co to znamená pro vás: Nákup na maximu sám o sobě podle dat chybou není. Skutečné riziko nastává, když investor vloží všechny peníze najednou do jediného trhu a potřebuje je zpátky dřív, než se trh vzpamatuje. Proti tomu chrání dvě věci, které máte pod kontrolou: široké rozložení mezi různé země a dostatečně dlouhý investiční horizont.
Zároveň také nedává smysl přemýšlet, jak by vaše investice vypadaly, kdybyste začali před rokem nebo před pěti lety. Čas vrátit nejde. Důležitější je, co trhy dělají v dlouhém období, a to je jediné měřítko, podle kterého má dlouhodobý investor své rozhodnutí posuzovat.
Otázka 2. Nemám radši počkat na propad?
Peníze, které leží stranou a čekají na lepší chvíli, nevydělávají. Ekonomové tomu říkají náklady obětované příležitosti: neplatíte je z peněženky, ale přicházíte o výnos, který jste mohli mít. U akcií jsou tyto náklady vyšší, než se zdá, protože velká část dlouhodobého výnosu vzniká během několika málo mimořádně silných dní.
Dobře to ukazují data J.P. Morgan Asset Management. Investice 10 000 dolarů do S&P 500 by mezi lety 2006 a 2025 vzrostla na zhruba 80 600 dolarů. Kdo by za těch 20 let vynechal jen 10 nejlepších dní, skončil by s méně než polovinou, zhruba 35 900 dolary. Háček je v tom, že nejlepší dny chodí ruku v ruce s nejhoršími. Šest z deseti nejlepších dní přišlo do dvou týdnů od některého z deseti nejhorších. Kdo po prudkém poklesu prodá, aby se „zachránil“, velmi často propásne i následný odraz.
Proč jsou nejlepší a nejhorší dny tak blízko sebe? Velké pohyby cen přicházejí v obdobích nejistoty, kdy se investoři přetahují o to, jak zlá situace doopravdy je. Jeden den převládne strach a trh se propadne, další den přijde dobrá zpráva nebo zásah centrální banky a ceny vyletí nahoru. Klidné období s malými pohyby a divoké období s velkými výkyvy oběma směry se proto na trzích střídají. Kdo chce vynechat ty nejhorší dny, musí z trhu odejít právě v nejbouřlivější fázi, a tím se připraví i o ty nejlepší.
Vloni to bylo vidět v praxi. V dubnu 2025 zažil S&P 500 kvůli clům prudký propad, hned 9. dubna ale posílil o 9,5 %, nejvíc od roku 2008, jak informovalo Yahoo Finance. Kdo prodal v panice, ten den promeškal. Letos na jaře se po začátku války s Íránem scénář opakoval, jen ještě rychleji.
Kolik to stojí běžné investory? Každoroční studie Morningstar porovnává výnos fondů s tím, kolik reálně vydělali lidé, kteří do nich vstupovali a vystupovali v různých chvílích. Za posledních deset let vydělali investoři do amerických fondů v průměru o 1,2 procentního bodu ročně méně než samotné fondy. Na první pohled málo, za deset let to ale odpovídá zhruba osmině celého výnosu. Nejhůř dopadli investoři do bitcoinových fondů, kteří nakupovali hlavně po prudkém růstu a prodávali po poklesu. Někteří odborníci sice upozorňují, že větší část tohoto rozdílu má jiné příčiny než špatné načasování, ani podle nich ale načasování investorům v průměru nic nepřidalo.
Co to znamená pro vás: Pokud už investujete, propad sám o sobě není důvod k prodeji. Ztráta na papíře se stává skutečnou až prodejem. Pomáhá jednoduché pravidlo: v době propadů se na portfolio nedívejte každý den, ale připomeňte si, na kolik let a proč jste investovali. Krátkodobý pokles na výsledku za deset nebo dvacet let obvykle mnoho nezmění, unáhlený prodej ano.
Otázka 3. Nejsou akcie příliš drahé? A jak tedy nakoupit
Co znamená, že jsou akcie drahé. Když kupujete akcii, kupujete podíl na zisku firmy. Nejjednodušší měřítko ceny proto porovnává cenu se ziskem a říká se mu P/E. Představte si firmu, která ročně vydělá 100 milionů korun a na burze má hodnotu 2 miliardy. Její P/E je 20, takže za ni platíte dvacetinásobek ročního zisku. Čím vyšší číslo, tím dráž kupujete každou korunu zisku.
Pro celý trh se často používá takzvané Shillerovo P/E neboli CAPE, které místo zisku za jeden rok počítá s průměrem za posledních deset let očištěným o inflaci, aby výkyvy jednoho roku výsledek nezkreslily. U amerického trhu je dnes podle dat Multpl na 40,94, zatímco dlouhodobý průměr je 17,42. Americké akcie jsou tedy podle tohoto měřítka historicky drahé.
Co z toho plyne a co ne. Vysoké ocenění je užitečná informace, jen pro jiný časový horizont, než lidé čekají. Podle J.P. Morgan Asset Management má ocenění pro výnos v příštím roce jen malou vypovídací hodnotu, mnohem těsněji ale souvisí s výnosy za několik let. Drahý trh tedy spíš signalizuje skromnější výnosy v dalších letech než propad v příštích měsících.
Jednorázově, nebo postupně? Máte-li stranou větší částku, nabízí se dvě cesty: investovat ji celou hned, nebo ji rozložit do několika nákupů v čase. Druhé cestě se říká průměrování nákupní ceny a funguje jednoduše. Pokud každý měsíc investujete 1 000 Kč a cena podílu je postupně 100 Kč, 80 Kč a 125 Kč, koupíte 10, pak 12,5 a nakonec 8 podílů. Za 3 000 Kč tak máte 30,5 podílu a průměrně jste za každý zaplatili zhruba 98 Kč, i když průměrná cena za tři měsíce byla skoro 102 Kč. Když ceny klesnou, za stejné peníze automaticky koupíte víc.
Znamená to, že je průměrování vždy lepší? Ne. Vanguard ve své studii na datech světových akcií z let 1976 až 2022 zjistil, že jednorázová investice porazila rozložení do tří měsíčních nákupů ve dvou třetinách případů. Trhy totiž rostou častěji, než klesají, a peníze čekající na účtu o růst přicházejí. Rozložené nákupy ale ve zhruba stejném podílu případů porazily ponechání peněz v hotovosti. Pro lidi, které by propad těsně po vložení velké částky psychicky rozhodil, je proto průměrování rozumný kompromis.
Jak to vypadá v praxi. Řekněme, že máte 300 000 Kč, které v příštích letech nebudete potřebovat. Pokud vás výkyvy trhu nerozhodí, statisticky vychází lépe investovat celou částku hned. Pokud byste po propadu těsně po vkladu nemohli spát, rozdělte ji na tři vklady po 100 000 Kč s měsíčním odstupem a termíny si předem zapište do kalendáře. Nejdražší variantou je nerozhodnout se vůbec. Další konkrétní případy jsme popsali v článku Jak naložit s větší částkou peněz.
Jak to řešíme v Portu. Portfolia od Portu skládáme převážně z ETF, tedy burzovně obchodovaných fondů, které kopírují celý index. Jedním vkladem tak rozložíte peníze do tisíců cenných papírů po celém světě. Pravidelný vklad nastavený trvalým příkazem funguje jako automatické průměrování nákupní ceny a nemusíte kvůli němu sledovat trh. Zároveň kontrolujeme, zda se některá složka portfolia neodchýlila od své cílové váhy o více než 10 %. Pokud ano, portfolio automaticky vrátíme do původního poměru: prodáme část toho, co zdražilo, a dokoupíme to, co zaostalo, a to s ohledem na daňový časový test, jak popisuje naše investiční metodika. Tomuto procesu se říká rebalance a dělá za vás to, co se v emocích obvykle nedaří: po růstu trochu prodá a po poklesu přikoupí.
Portfolia od Portu
Nechte starosti o své investice na profesionálech
Co si z toho odnést jako běžný investor: postup v pěti krocích
Na otázku, kdy nakupovat, existují dvě odpovědi. Krátkodobě to neví nikdo. Dlouhodobě je obraz příznivější. Podle J.P. Morgan Asset Management se roční výnos amerických akcií od roku 1950 pohyboval od -37 % do +52 %, v žádném dvacetiletém období ale průměrný roční výnos neklesl pod 6 %. Jde o historii jednoho trhu, která se opakovat nemusí. Ukazuje ale, že délka investice rozhoduje víc než den nákupu. Místo hledání ideálního okamžiku proto stačí držet se jednoduchého postupu.
Krok 1: Nejdřív rezerva. Než začnete investovat, mějte stranou peníze na nečekané výdaje, typicky několik měsíčních příjmů. Na ně a na cíle v horizontu roku či dvou se hodí konzervativní Investiční rezerva, akcie ne.
Krok 2: Do akcií jen dlouhodobé peníze. Investujte částky, které nebudete potřebovat alespoň několik let. Díky tomu nebudete nikdy nuceni prodávat uprostřed propadu. Čím kratší je horizont, tím menší by měl být podíl akcií. V Portu vám s tím pomůže investiční dotazník, podle kterého zvolíte jeden z deseti rizikových profilů odpovídajících vašemu horizontu a vztahu k riziku.
Krok 3: Rozložte riziko. Kdo v roce 1989 vsadil všechno na japonské akcie, čekal na návrat 34 let, zatímco jiné trhy mezitím rostly. Globální portfolio riziko špatného načasování nezruší, výrazně ho ale zmírní, protože výsledek nezávisí na osudu jedné země.
Krok 4: Investujte pravidelně a automaticky. Trvalý příkaz například do Portfolií od Portu vás zbaví nutnosti rozhodovat se pokaždé znovu. Při pravidelných vkladech navíc propad trhu znamená, že za stejnou částku nakoupíte víc podílů.
Krok 5: Větší částku rozložte, ale s termínem. Pokud se obáváte špatného načasování, rozdělte ji do několika měsíců a data vkladů si stanovte předem. Na ten správný okamžik nečekejte. Pozná se totiž až zpětně.
Kuba je studentem Digitální ekonomiky a je součástí analytického týmu Portu jako stážista. Je fanouškem trhů a inovací, zaměřuje se především na propojení financí a moderních technologií. Jeho cílem je přiblížit hlubší pochopení trhu běžným investorům.
