Cena akcií Energonu se za pomoci makléřů a analytiků pomalu šplhá ke kýžené čtyřstovce. Stále ale není vyhráno, Ondra musí přesvědčit svého klienta Kubelika, aby investoval ještě vyšší sumu. A jde na to přes sport…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Kubelik zahrál fantastický bekhend, Ondra se ani nepohnul a jen sledoval, jak míček dopadl přesně na čáru. Aspoň nemusím nic předstírat a nechávat ho vyhrát, pomyslel si.
„Tyyy jo, sázíš mi to sem jako Agassi.“
„Don’t speak and play, my friend. Ani ses nepohnul.“
Faktem bylo, že Ondra při tenisu moc neběhal, ani když hrál opravdu naplno. Soustředil se především na stylové provedení úderů. Ze složitých pozic nevracel míčky rád, často na ně jen koukal, i když by se možná vrátit daly. Často přemýšlel o tom, jestli takto „hraje“ i v běžném životě. Spíše se klonil k názoru, že ne. Ve sportu přece nejde o život. V tomhle nesouhlasil s Goldem, který si vybíral do firmy většinou sportovce a často testoval jejich charakter v různých kláních.
„Dneska jsem na větší odpor neměl,“ shrnul výsledek 4:6 a 1:6 v blízké hospodě Ondra, „ve druhém setu jsem byl zralý na kanára.“
„Hmm… připadalo mi, žes byl myšlenkami jinde.“
„Upřímně řečeno, máš trochu pravdu. Pořád musím myslet na Energon,“ řekl trochu tajemně Ondra.
„Na Energon? Proč?“
Ryba zabrala, Ondra věděl, že teď je správný okamžik. Jenom neudělat chybu a velká objednávka je na cestě.
—
„Hej, hoši, narazil jsem na zlatou žílu,“ vykřikl vzrušeně Ondra na celý trading. „Mám tady miliardu do Energonu!“
Akcie letěly ten den vzhůru bez jakékoliv zprávy. Táhl je velký nákupní příkaz prováděný přes Gold & Company. Jejich cena se zastavila až na 395 korunách za kus.
Další dny utíkaly Ondřejovi rychle a rutinně. Kolegové se evidentně nechtěli nechat zahanbit a jeho velká objednávka od RENTY nezůstala osamocena, ačkoliv takového objemu se už nikomu dosáhnout nepodařilo. Nejdůležitější byl ovšem fakt, že akcie Energonu celkem lehce prorazily důležitou hranici 400 korun a stabilizovaly se těsně nad ní.
—
Čtvrtek 30. dubna. Celá firma stojí na tradingu a sleduje poslední minuty obchodní seance na pražské burze. I osobně nezainteresovaní zaměstnanci Gold & Company byli informováni o důležitosti vývoje kurzu Energonu pro celou společnost. Samozřejmě jim byla podána dostatečně uvěřitelná verze příběhu, jak analytické oddělení na základě svých propracovaných modelů odhadlo výrazný potenciál akcií, na které firma vsadila značný kapitál. Ani slovo o Kypru, natož o spolupráci s ředitelem Energonu.
„Pět, čtyři, tři, dva, jedna, joooooooo!“
Ruce nahoře, potlesk, bouchá jedno šampaňské za druhým. Atmosféra jako na fotbale, všichni podléhají euforii. Na monitorech svítí:
ENERGON – ZÁVĚREČNÁ CENA – 428 KČ
„Je to doma, je to doma,“ skanduje Mário a ostatní se přidávají. Následuje „Kdo neskáče, není Gold,“ a dům se otřásá v základech.
Generální ředitel kupodivu nestojí v centru dění. Spokojeně pozoruje emoce svých oveček ze skleněné kukaně a výjimečně má zavřené dveře. Protože na telefonování potřebuje klid.
„Tak co, Mildo, kdy si vybereš výhru?“
„Nebudeme to hrotit, mám času dost.“
„Já jenom, že je potřeba postupovat opatrně, celá věc ještě úplně neskončila. Teď si peníze musíme z burzy stáhnout. Měli bychom prodávat postupně, pomalu a po domluvě. Velký objem by mohl vyvolat podezření, nehledě na fakt, že jestli něco opravdu nepotřebujeme, je poslat cenu velkými příkazy dolů. Pak by se mohl přidat někdo další a problém bude na světě. A propos, náš kyperský podnik je připraven začít prodávat už zítra.“
„Máš pravdu, Arnolde, sklizeň ještě není pod střechou. Začnu tedy já. Teprve až skončím, můžeš to tam sypat ty. OK?“
„A jak si představuješ timing?“
„No, teď si dáme chvíli pauzu, aby mi hoši z dozorčí rady něco nepředhazovali. Řekněme měsíc?“
„To je příliš dlouhá doba, přijde nějaká blbá zpráva o emisních povolenkách nebo něco podobného a jsme v loji. Slíbím ti dva týdny nečinnosti, a pak to tam Kypr začne pomalu nakládat.“
„Dobrá tedy, promluvím s klukama. Zrychlíme to.“
—
Druhý den ráno svolal Gold all staff meeting. Dělával to jen na konci roku nebo při mimořádných příležitostech a scénář vypadal vždycky stejně. Generální ředitel předstoupil před všechny zaměstnance shromážděné před recepcí do úhledného půlkruhu a informoval je o důležitém dění.
„Troufám si říci, že včerejší den znamenal zásadní zlom v historii firmy. Úspěšně jsme dokončili transakci, jež otevírá naší společnosti nové možnosti. Vzhledem k mimořádné situaci jsem se rozhodl, taktéž mimořádně, odměnit tyto zaměstnance: Mária za precizní vedení celého projektu, Uda za analytický přínos a Ondru za největší klientskou objednávku.“
Dramatická goldovská pauza.
V tu chvíli sjelo ze stropu velké plátno, kancelářské zářivky zhasly a na promítací plochu vjel vůz. Projel několika úzkými městskými uličkami, skrz horský tunel si to bez sebemenšího zakolísání štrádoval serpentinami, aby nakonec bravurně zaparkoval na zamrzlém alpském jezeře. Žádné Das Auto. BMW. Gold sáhl do kapsy a vytáhl troje klíčky. V souboru Úkoly si mohl odškrtnout další položku. Překvapené ticho vystřídal bouřlivý potlesk a na Ondru šly mrákoty štěstí, emoce silnější než při prosincovém bonusu. Udo také lapal po dechu, protože na ministerstvu jezdil maximálně v superbu, a jen Mário se tvářil světácky, jako kdyby mu přibyla další hračka.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
