Nedávno jsme vás v rámci našeho newsletteru upozornili na novinku na českém knižním trhu – knihu Makléř. Jak píše o knize autor Martin Kodýdek na stránce www.makler-kniha.cz, je Makléř unikátní sondou do prostředí, které zůstává široké veřejnosti ukryto, v tom také spočívá jeho největší kouzlo. Spousta mikro-příběhů ze života makléřů dodává hlavnímu příběhu šťávu.
Protože se nám kniha líbí, domluvili jsme se s Martinem Kodýdkem, že v rámci našeho Portu blogu zpřístupníme našim čtenářům Makléře formou minisérie. Pokud se vám líbil film Vlk z Wall Street, bude se kniha líbit i vám.
Úvod přeskočíme, pojďme se začíst rovnou do prvních kapitol.
Po třech měsících se na Ondrově výplatní pásce v kolonce hrubá mzda skutečně objevila částka třicet tisíc korun. Za další dva měsíce mu šéf oznámil roční bonus ve výši tří platů. Byl okouzlen, jinak se to nazvat nedalo. Za pět měsíců si vydělal tolik, co jeho máma s třicetiletou praxí na pobočce pošty za dva roky.
Za tu dobu se víceméně jen snažil pochopit, co se od něho vlastně očekává. Ale pořád si tím nebyl jist. Věděl jediné – získal místo, o kterém všichni absolventi Vysoké školy ekonomické tajně sní. Pracoval pro Gold & Company, největší a nejprestižnější pražskou makléřskou společnost.
Úspěch byl všudypřítomný. Cítil ho z kancelářských prostor, zaměstnanců i klientů. Snad nejvíce si výjimečnost firmy uvědomoval každé ráno, když se před ním otevřely výtahové dveře. Skleněný pult s 3D logem, za ním superpříjemné a superusměvavé obličeje modelek, které se tvářily jako Šeherezády, nikoliv jako pouhé recepční. Nablýskané kancelářské prostory, tak luxusní, jak jen kanceláře mohou být. Na chodbách příjemně naladění a perfektně oblečení kolegové, z nichž většinu znal z televizního ekonomického zpravodajství.
Vlastně vůbec nechápal, jak se mohl do téhle firmy dostat. Zatím největší starosti mu tak dělalo předstírat, že je její součástí. Úplně první věc, kterou musel po nástupu vyřešit, byl soulad jeho oblečení s firemním dress codem.
– Je povoleno nosit pouze tmavý jednořadý oblek. Sako není možné sundávat ani v horkých letních dnech. Košile smí být jen ve světlých odstínech, nejlépe bílá. Spona ke kravatě je naprosto nepřípustná, stejně jako kalhoty bez černého koženého opasku. –
První oblečení do práce si bohužel nakoupil předtím, než se s tímto dvoustránkovým dokumentem seznámil, což znamenalo, že našetřených deset tisíc korun investoval zbytečně. V kostkovaném saku a modrých kalhotách prostě do kanceláří Gold & Company nemohl. Kolegové měli obleky na míru ze stoprocentní vlny s kvalitou vlněné příze minimálně 150 a otázka „Kde šiješ?“ byla běžnou součástí pracovní konverzace. Třicet tisíc si nemohl dovolit utratit, riskl tedy variantu s polskými napodobeninami. Pořídil si na první pohled dobře vypadající věci ve správných barvách za osm tisíc korun. V luxusních odděleních obchodních domů pak odřezával značkové cedulky, aby je večer Lída mohla přišít na jeho pracovní úbor. Byl hrdý, že tuhle fi ntu nikdo neprokoukl. Tedy alespoň v to doufal.
Překvapením nebylo jen oblečení, ale i stravování. Když na něj poprvé vyskočil hromadný e-mail, který obsahoval pouze předmět: Sendviče!!!!!, udivilo ho, jaký šrumec se okamžitě strhnul. Téměř celé osazenstvo firmy směřovalo k recepci, kde stál jakýsi Chorvat s papírovou krabicí, v níž měl bagety s různými náplněmi. Pokud zaměstnanci kvůli časové zaneprázdněnosti (což bylo dost často) nechodili do luxusních restaurací v okolí, byly sendviče jejich první volba. Ondra měl strach odcházet na delší obědovou pauzu, aby nebyl za flinka, a tak si vystál frontu u recepce. Když poprvé zaplatil sto padesát korun za kus housky, pomyslel si, že si obědy radši nechá připravovat od Lídy. Brzy se ale přizpůsobil – na to, aby se tímto způsobem odlišoval, nenašel dost odvahy. Uměl si představit posměšné komentáře makléřů. Občas si ale zaběhl do nedaleké menzy, kde stál plnohodnotný oběd padesátikorunu.
Pokračování příště.
Křest knihy Makléř proběhne v knihkupectví Knihy Dobrovský na Václavském náměstí v Praze 9. října 2018 od 17.00 hodin.
