Docela často se stává, že někdo v diskuzi o investování začne s nadšením mluvit o cihličkách nebo slitcích zlata či stříbra – vlastně fyzických drahých kovech obecně. Lidé si v sobě nesou představu, jak je taková forma investování výhodná a správná. Občas jsem zaslechl i věty typu „ničemu jinému než cihličce, na kterou si mohu sáhnout a zakopat na zahradě, nevěřím” nebo „to je jediná pořádná investice”. Bohužel jsou tyto představy hodně daleko od reality.
Abychom dobře vysvětlili, v čem konkrétně je s investováním do zlatých a stříbrných cihliček a slitků problém, musíme nejprve rozlišit dvě základní témata. Prvním je, zda-li investice do drahých kovů jako takových dává smysl. To dáme zatím stranou a otázku rozebereme v druhé půlce článku. Druhým tématem je, zda dává smysl investice do fyzické formy kovu. Tedy to, zda je výhodné si zlato nebo stříbro pořizovat v podobě zmíněných cihliček, slitků nebo mincí a medailí. Tím začneme.
Drahý kov ve fyzické podobě? Opravdu?
Podívejme se nejprve na to, kdy nákup fyzických kovů – cihliček, mincí a slitků – může dávat smysl. Jsou to především situace, kdy člověk:
- Má potěšení z toho, že si na cihličku může sáhnout a má ji doma v šuplíku, pod postelí nebo v trezoru. Dělá mu radost ji čas od času oprášit, potěžkat si ji nebo se s ní třeba pochlubit švárovi během rodinné sešlosti. Kus drahého kovu plní v takové situaci podobnou funkci jako například nové auto nebo drahá dekorace, něco jako symbol statusu.
- Nedůvěřuje finančnímu sektoru, institucím a vymahatelnosti práva.
- Nehledí na náklady, poplatky ani úskalí spojené se svými investicemi.
V ostatních případech, chce-li člověk investovat smysluplně a efektivně, nákup fyzických drahých kovů smysl nedává. Proč? Protože tato forma investování s sebou nese značná úskalí při budoucím prodeji a vysoké náklady. Největším problémem je totiž často až propastný rozdíl mezi cenou, za kterou je možné fyzický kov nakoupit, a tou, za kterou je možné jej zpětně prodat.
Ceny cihliček a mincí totiž jen vzdáleně kopírují vývoj tržních cen komodit na burze. Když cena drahého kovu na burze roste, relativně rychle rostou i prodejní ceny cihliček. Když však klesá, do prodejní ceny se to tak rychle nepropisuje. Někdy se jejich ceny stávají značně odtržené od reality. Příkladem je situace kolem stříbra z posledních týdnů. Kilový slitek stříbra si můžete zvesela koupit za 19–23 tisíc Kč. Tržní cena kila stříbra přitom aktuálně činí po přepočtu do korun 15,1 tisíc. A čím menší gramáže slitky jsou, tím je rozdíl markantnější. Například slitek o hmotnosti 1 troyské unce (31,1 g) lze pořídit za 650–900 korun, ačkoliv tržní cena je 480 korun. To je o čtvrtinu až polovinu méně.
A zatímco vygooglovat cenu, za kterou můžete cihličky a slitky koupit, je velmi snadné, se zjištěním aktuální prodejní ceny nastává problém. Zjistit takovou cenu online je téměř nereálné. Je potřeba se obrátit přímo na jednotlivé firmy, které fyzické kovy vykupují (a pozor – to není každá, která je prodává) mailem, telefonicky nebo osobně. Pak teprve zjistíte, že výkupní cena reflektuje spíše cenu tržní, která je aktuálně na komoditní burze. Proč by přeci obchodníci s drahými kovy platili za váš slitek více, než jaká je jeho skutečná aktuální hodnota?
U toho to ale nekončí. Se zpětným výkupem bývají spojené poplatky. Ty se odvíjí o vykupovaného objemu a velmi často jsou ve výši minimálně několik set korun. Čím menší objem fyzického drahého kovu chcete odprodat, tím vyšší část vašich peněz sežere poplatek.
Kromě toho nezapomeňme ještě na to, že obchodníci dost často vykupují pouze slitky, které jste zakoupili přímo u nich. Ostatní ne. A pokud ano, naúčtují si ještě něco extra.
Výsledek? V dnešní situaci může výše zmíněné znamenat, že nákupem třeba stříbrné mince ztratíte okamžitě více jak třetinu investované částky. Abyste se dostali alespoň na své a mohli fyzický kov prodat za kolik jste jej koupili, musela by cena kovu na burze vzrůst například o 50 %. Očekáváte takový nárůst?
Patří drahé kovy do diverzifikovaného portfolia?
Zlato ani stříbro není dlouhodobě nejvýnosnějším investičním nástrojem. Například akcie vynášejí více. Nebylo tomu tak v každém období, které v historii najdeme, ale podívejme se na srovnání akcií a dvou drahých kovů za posledních 10 nebo 40 let.
I přesto však drahé kovy mají své místo v pestře rozloženém portfoliu. Historicky se jejich cena vyvíjela jinak než třeba cena dluhopisů a akcií, fungovaly tak jako dobrý diverzifikační prvek pro stabilizaci celkové hodnoty celé investice.
Drahým kovům se například mimořádně dařilo v letech 2010–2012, kdy jejich cena raketově rostla, zatímco akcie spíše stagnovaly a nabíraly dech v souvislosti s doznívající finanční krizí. Rychleji než akcie rostly drahé kovy i v době po covidovém propadu na jaře 2020. Pravdou však také je, že v momentech největšího strachu – ať už během začátku covidové pandemie, tak například letos v souvislosti s válkou na Ukrajině – se drahé kovy nezachovaly jako bezpečný přístav. Jejich cena padala také, shodně s akciemi a dalšími třídami aktiv.
Letošní rok je pro drahé kovy rovněž zklamáním. Máme zde dobu mimořádně vysoké inflace a nejistoty spojené s válkou. Takovou, kterou lze považovat pro drahé kovy za ideální, když jsou na akciových i dluhopisových trzích výprodeje. Zlato však odepsalo od počátku roku přes 5 % a cena stříbra klesla o více než 15 %.
Dlouhodobě si drahé kovy (mj. zlato) svou hodnotu uchovávají a bude tomu tak s největší pravděpodobností i nadále. Jejich hodnota však v čase kolísá podobně jako u jiných tříd aktiv. Propady (i nárůsty) ceny o čtvrtinu hodnoty i více nejsou výjimečné. Nelze o nich proto mluvit jako o „jistotě”, ačkoliv nám to mnohé reklamní slogany prodejců fyzických kovů servírují. A už vůbec nelze za jakoukoliv „jistotu” považovat kovy ve fyzické podobě, do kterých se kromě kolísání cen komodit navíc propisují velké rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou. Rozdíly, které se standardně pohybují kolem 10–15 %, jak jsme si popsali výše, v turbulentní době převyšují i 40 %.
Jak tedy do drahých kovů investovat efektivněji?
Možností, jak do drahých kovů investovat efektivněji, je koupit si burzovně obchodovanou komoditu (z anglického exchange traded commodity neboli ETC). Takové ETC se obchoduje na burze a umožňuje lidem držet fyzický kov skrze něj. Využívá-li tzv. fyzickou replikaci, pak do sebe nakupuje cihličky drahého kovu, které drží v trezoru a jejichž seznam je dostupný na webu (třeba zde). Cena jednotlivých kusů ETC je k ceně drahého kovu zafixována.
Investování do drahých kovů prostřednictvím ETC má oproti fyzickému držení mnoho východ:
- Rozdíl nákupní a prodejní ceny nešplhá do desítek procent, ale drží se v řádu desetin procent. Náklady spojené s tímto způsobem investování jsou velmi nízké.
- Lze je rychle nakoupit i prodat kdykoliv, na burze. Jsou tak vysoce likvidní. Není potřeba nikam chodit, volat a dohadovat se kvůli výkupní ceně.
- Jsou bezpečná. Nejedná se o žádné deriváty. Za každým ETC s fyzickou replikací je přesně dané množství drahého kovu a dohledatelný seznam cihliček umístěných v zabezpečeném trezoru.
Rozhodnete-li se investovat do drahých kovů, zvažte, zda vám dobrý pocit z držení cihličky převáží všechna úskalí, kterým budete v budoucnu při prodeji čelit. Myslete dopředu, jak budete postupovat při prodeji – kdo a za kolik si od vás vezme cihličky zpět. Ptejte se rovnou na aktuální výkupní cenu a sami si spočítejte rozdíl oproti té nákupní. Nenechte se „opít rohlíkem” prodejních frází obchodníků s fyzickými kovy, investujte chytře.
Na co si dát po přečtení tohoto článku pozor?
- Článek není investičním doporučením
- Historická výnosnost není nikdy zárukou budoucích výnosů
- Investice na kapitálových trzích jsou vždy rizikové
- Portu negarantuje dosažení výnosů z investice na kapitálových trzích
- Nejste si jistí, jaký rizikový profil je pro vás vhodný nebo zda je pro vás vhodné například tematické investování? Vyplňte si náš investiční dotazník a my vám poradíme.
