Pozitivní zpráva: Globální poptávka po dolarech nevykazuje známky eskalace

Nedávno jsem se zde rozepsal o tématu, zda bude svět potřebovat ještě více dolarů. Inspirací mi byla zpráva o tom, že Spojené arabské emiráty zvažovaly či signalizovaly zájem o tzv. swapovou linku. Ta je založena na výměně domácí měny, zde dirhamu, jako kolaterálu za americké dolary. Zájem o swapové linky či jiné zdroje dolarové likvidity lze vnímat jako signál nervozity na trzích, která může ovlivnit ekonomiku skrze podmínky financování. Pozitivní zprávou je, že svět zatím nevykazuje známky výrazného nárůstu poptávky po americké měně.

Základní otázka, kterou si klademe, je: proč by Spojené arabské emiráty usilovaly o dolarovou swapovou linku, když disponují jedněmi z nejvyšších devizových rezerv na světě? Nejde nutně o reakci na akutní nedostatek dolarové likvidity, ale spíše o preventivní krok v prostředí rostoucího napětí na trhu dolarového financování.

Cross-currency basis křivka ukazuje, že oproti období těsně před začátkem konfliktu na Blízkém východě dolarová basis přešla z kladných do záporných hodnot, zejména na kratším konci do jednoho roku. To naznačuje zhoršení podmínek pro zajištění dolarového financování, tedy vyšší dolarovou prémii placenou neamerickými subjekty poptávajícími dolarovou likviditu. Záporná hodnota basis přitom typicky odráží kombinaci zvýšené poptávky po dolarovém zajištění a omezení na straně nabídky, například v důsledku rozvahových či regulatorních faktorů finančních institucí.

Tento vývoj neindikuje bezprostřední tlak na udržení pevného navázání měny Spojených arabských emirátů na americký dolar, ale spíše poukazuje na napětí v dolarovém financování na úrovni soukromého sektoru. Swapová linka by v tomto kontextu sloužila jako preventivní nástroj, který umožňuje centrální bance zajistit stabilní přístup k dolarové likviditě bez nutnosti aktivně čerpat devizové rezervy.

Alternativním nástrojem je využití FIMA repo facility, která umožňuje získat dolarovou likviditu proti americkým státním dluhopisům. Jde primárně o krátkodobý nástroj, který lze opakovaně rollovat. Ve srovnání se swapovými linkami jde spíše o doplňkový než plnohodnotný substituční zdroj dolarové likvidity. Další, méně standardní možností by bylo využití amerického Exchange Stabilization Fund spadajícího pod ministerstvo financí. Ten však není primárně určen k systematickému poskytování dolarové likvidity partnerským ekonomikám, a jeho využití by tak v tomto kontextu bylo spíše výjimečné.

Při pohledu na ostatní trhy, jako je Evropa nebo Japonsko, je patrné, že i zde po začátku konfliktu na Blízkém východě došlo k nárůstu dolarové prémie a posunu cross-currency basis do záporných hodnot. Od konce března však na těchto trzích dochází k částečné korekci, kdy se podmínky dolarového financování postupně zlepšují.

To naznačuje, že napětí na trhu dolarové likvidity není zcela plošné, ale vykazuje regionální rozdíly. Zároveň platí, že likvidnější trhy (euro a jen) umožňují rychlejší návrat k rovnováze než trhy méně likvidní, jako je dirham. Celkově tak dostupná data spíše ukazují na lokální napětí v dolarovém financování než na vznik systémového nedostatku dolarové likvidity.