Zpět na články
Současné penzijko nestačí. Co s tím a jaké změny se chystají?
Penzijní spoření už není jen něco hezkého navíc, abyste mohli podzim života strávit třeba cestováním. Zhruba za 20 let totiž stát kvůli stárnutí populace nebude mít na důchody a v tu chvíli se bude každá našetřená koruna opravdu hodit. A zatímco vláda by měla řešit, jak vyrovnat rostoucí rozdíly mezi příjmy a výdaji důchodového účtu, vás by zase mělo zajímat, jak se zajistit, když se jí to nepodaří. Na obojí se hned podíváme.
Stávající systém pravidelně analyzují studie a ze statistik výnosů účastnických a transformovaných fondů, průměrných naspořených částek účastníků i analýz reálného zhodnocení po započtení inflace, vychází, že ve výsledku si většina lidí v penzijku nastřádá relativně málo. Hlavním důvodem ale není to, že by si dávali stranou nízké částky, ale kombinace slabých výnosů a často i krátké doby spoření.
Studie think-tanku IDEA při CERGE-EI uvádí, že zhodnocení penzijních fondů (DPS+TF, bez státních příspěvků a daňových úlev) dosáhlo zhruba 18 %, zatímco inflace ve stejném období snížila skutečnou hodnotu peněz o více než 35 %. Reálně tedy mnoho účastníků na spoření prodělalo.
Pokulháváme ve srovnání se zahraničím
Přitom se to nedá svést na to, že penzijní spoření takhle prostě funguje. České dynamické fondy ostudně zaostávají za zahraničními příklady. Podle stejné studie zhodnotily střadatelům za poslední dekádu jejich prostředky o 88 %, tedy o 6,5 % ročně. Slovenské indexové fondy měly přitom zhodnocení 133 %, tedy 8,8 % ročně, a švédský státní fond dokonce 229 %. To dělá 12,6 % ročně – oproti Česku skoro dvojnásobek. A za desítky let spoření znamenají i malé rozdíly v ročním výnosu obrovský rozdíl ve výsledné částce. Hned si to spočítáme.
Pokud si dva lidé budou 30 let spořit 3 000 Kč měsíčně, ale jeden s výnosem 10 % ročně a druhý 7 % ročně, první si do důchodu odnese 6,8 milionu Kč, zatímco ten druhý jen 3,7 milionu Kč. A bohužel to vypadá, že ten druhý budou brzy všichni Češi s běžným penzijkem, pokud se něco rychle nezmění.
Kde je chyba? Vysoké poplatky, konzervativní fondy a nízká motivace
Víme, že české penzijní spoření trpí vysokými poplatky, převahou „starých“ konzervativních, takzvaně transformovaných fondů, a tím, že mladí lidé nevstupují do systému včas. Překvapivé ale je, jak významnou roli hrají právě poplatky, které by šlo jednoduše změnit. Jejich strop totiž stanovuje penzijním společnostem zákon.
U starých, transformovaných fondů je maximální zákonný poplatek 0,8 % ročně z objemu majetku za správu a k tomu 10 % ze zisku. V rámci doplňkového penzijního spoření pak u konzervativních fondů 0,4 % za správu a 10 % ze zisku, u ostatních fondů (včetně dynamických) 1 % ročně za správu a 15 % ze zisku. A většina z toho skončí v kapse těch, kdo penzijko poskytují.
Asociace penzijních společností argumentuje, že srovnání s povinnými zahraničními systémy je metodicky problematické, protože český systém je dobrovolný a proto má vyšší distribuční náklady. Autoři studie publikované institucí CERGE-EI však oponují, že tento argument neobstojí.
Že jsou vysoké poplatky neopodstatněné potvrzuje až 70% zisková marže penzijních společností.
Asociace penzijních společností argumentuje, že srovnání s povinnými zahraničními systémy je metodicky problematické, protože český systém je dobrovolný a má tak vyšší distribuční náklady. Z účetních závěrek tří největších hráčů (Česká spořitelna, Generali, ČSOB) ale vyplývá, že na distribuční náklady padne jen asi desetina vybraných poplatků. Naproti tomu 50 až 70 % poplatkových příjmů v posledních letech je zisk před zdaněním. Jednoduše řečeno: poplatky nejsou tak vysoké proto, že by musely, ale protože se na nich dá mimořádně dobře vydělávat. Chystá se to vláda napravit?
Důchodová reforma se nekoná, ale spoření snad čekají změny k lepšímu
Současná vláda především navrhuje zastropování věku odchodu do penze na 65 letech a štědřejší valorizace. To jsou kroky, které by víceméně zrušily většinu úprav přijatých kabinetem Petra Fialy. Ty sice nepředstavovaly žádnou hlubokou důchodovou reformu, ale alespoň částečně by snížily budoucí deficit důchodového účtu a zlepšily tak dlouhodobou udržitelnost systému.
Náhradní řešení vláda Andreje Babiše nenabízí. Místo toho jen dál opakuje obecné argumenty o záchraně důchodů skrze rychlejší růst ekonomiky, vyšší porodnost a lepší výběr daní. K těm se v minulosti stavěli skepticky i experti z poradního orgánu vlády NERV. V současnosti už NERV vládu nekritizuje, protože byl hned na začátku Babišova nového premiérského období zrušen.
Současná koalice deficit nesníží ani tím, že chce zavést bonusy pro pracující penzisty a nejstarší důchodce. Tyhle změny ministr práce Aleš Juchelka původně plánoval prosadit ve zrychleném režimu bez detailní analýzy dopadů, po kritice ekonomů ale ustoupil a vláda teď slibuje, že náklady vyčíslí. Tipujeme, že to nebudou pěkná čísla. Podle nejnovějšího plánu by ke změnám mělo dojít ve dvou vlnách.
4 změny, které snad čekají i vaše penzijko
1) Snížení poplatků, které se pozná
Skupina pirátských poslanců navrhovala snížit maximální výši poplatků u penzijního spoření. Právě poplatky mají podle nich největší dopad na konečný výsledek spoření.
Například v doplňkovém penzijním spoření chtějí Piráti snížit horní hranici poplatku za obhospodařování z 1 % na 0,4 % z hodnoty majetku a poplatek ze zisku z 15 % na 10 %. Změna by se nedotkla konzervativních fondů a alternativních, dynamických fondů. U starších, transformovaných fondů pak návrh pracuje se snížením poplatku z 0,8 % na 0,4 % z hodnoty majetku.
Pirátský návrh podpořila Česká národní banka. Podle jejího stanoviska by snížení poplatků mohlo znamenat vyšší zhodnocení naspořených peněz, zvýšení atraktivity spoření a penzijní společnosti by motivovalo k optimalizaci nákladů. Uvidíme, co z toho bude.
Podle zjištění Hospodářských novin pracuje Ministerstvo financí s doporučením expertů nastavit poplatky na 0,45 až 0,65 % z objemu spravovaných peněz. Tedy zhruba na čtvrtinu současných poplatků u nejdražších fondů. Fondy dnes drží poplatky na maximu, které umožňuje zákon – v průměru vybírají 1,3 % z objemu aktiv, u dynamických fondů dokonce 2 %. Jde o přepočtený součet poplatku za správu aktiv a poplatku za jejich zhodnocení.
2) Mlhavá motivace pro mladé
Ministerstvo financí podle slov Aleny Schillerové připravuje vlastní novelu zákona, která má jít podobným směrem, ale komplexněji. Vedle snížení poplatků chce posílit motivaci mladých lidí, aby do systému vstoupili. Jak přesně, to ale zatím neříká. Podle Schillerové na návrhu nyní pracuje expertní tým Ministerstva financí, postupně mají zapojit také externí odborníci.
Jedním z diskutovaných návhrů zvýšení motivace pro mladé má být snížení hranice úložky, od které klientovi náleží státní příspěvek. Dnes stát lidem přispívá až od pětistovky. Mladí, například do 18 let, by ale mohli spořit i méně a státní příspěvek ve výši dvaceti procent by dostali i tak. Rodiče, kteří spoří dětem, by si pak i tyto vklady mohli odečítat od daňového základu.
3) Dynamičtější investice díky fondům životního cyklu
Současně se diskutuje i o strukturálních změnách fungování pilíře, které mají řešit jeden z jeho zásadních problémů – nevhodné investiční chování účastníků. Velká část lidí si totiž ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety volí konzervativní nebo vyvážené fondy. Často je to ze strachu z kolísání hodnoty investic, který je ale v tak dlouhém investičním horizontu zbytečný. Výsledkem je nižší očekávaný výnos a v důsledku i nižší úspory, než jakých by mohli dosáhnout při dynamičtější strategii odpovídající jejich věku.
Právě na to reaguje návrh zavést takzvané fondy životního cyklu. Ty by samy nastavovaly investiční strategii podle věku účastníka, takže například třicetiletý střadatel by byl automaticky zařazen do dynamického portfolia s vyšším podílem akcií. S postupujícím věkem by se pak investice automaticky přesouvaly do konzervativnějších nástrojů, aby se snižovalo riziko propadu krátce před důchodem. Mechanismus má odstranit bariéru špatných rozhodnutí způsobených neznalostí nebo obavami a zároveň zvýšit pravděpodobnost vyššího dlouhodobého zhodnocení úspor.
Podle informací HN ministerstvo zvažuje pro nově vstupující účastníky penzijního spoření nastavit výchozí volbu. Pokud si klient neřekne jinak, bude automaticky zařazen do takzvaného fondu životního cyklu. V něm se jednotlivým klientům bude složení jejich investic měnit automaticky s postupujícím věkem od rizikového ke konzervativnějšímu portfoliu.
4) Státní podpora jen smysluplně? Kéž by!
V odborných kruzích se už dlouho mluví o lepším nastavení státní podpory, která by měla zejména mladší ročníky více motivovat k dlouhodobému spoření. Smysl by také dávalo zrušit státní příspěvky pro transformované fondy, které nepřekonávají ani inflaci. To jsou totiž doslova vyhozené peníze. Od poslanců ale žádné návrhy na změny u státních příspěvků zatím nepřišly. Přitom jinde se škrtá ve velkém. Škoda.
Dlouhodobý investiční produkt pomáhá, kde penzijko nestačí
Diskuse o reformě tradičního penzijního spoření je důležitá, ale zároveň už existuje nástroj, který některé stávající problémy řeší: dlouhodobý investiční produkt neboli DIP. Podle dat Asociace pro kapitálový trh ČR ho využívá čím dál více lidí – na konci roku 2025 to bylo už 218 740 investorů.
Zavedení DIPu bylo logickou a správnou reakcí na demografický vývoj, o to víc je ale s podivem, že vláda v tomto směru už nic nedělá pro další osvětu. Daňové odpočty sice fungují, ale kdo se nezajímá, nedozví se o nich. A další motivace lidí k vlastnímu spoření zatím chybí, i když je pro budoucnost klíčová. To by se mohlo brzy změnit. Než se ale podíváme na podrobnosti, připomeneme si, jak vlastně DIP funguje.
Navzdory názvu DIP není konkrétní finanční produkt, ale legislativní režim investování se speciálními daňovými výhodami. Investor si v jeho rámci sám volí, jak a do čeho bude prostředky ukládat, případně může správu svěřit investiční platformě. Hlavním benefitem je možnost odečíst si z daňového základu až 48 tisíc korun ročně. Výhodou je i možnost příspěvků zaměstnavatele až do výše 50 tisíc korun ročně bez odvodů sociálního a zdravotního pojištění.
Zásadní výhodou DIPu oproti klasickému penzijnímu spoření je větší flexibilita. Zatímco u penzijních fondů je investor omezen nabídkou účastnických fondů dané společnosti, v DIPu si může portfolio sestavit podle svého, včetně akcií, ETF nebo jiných nástrojů. Strategie se navíc dá průběžně měnit a přizpůsobovat věku nebo rizikovému profilu investora.
DIP od Portu
Díky zvýhodněnému poplatku 0,5 % ročně vyděláte na důchodovém účtu více.
Pomůže odpočet až 100 tisíc Kč? Pokud se ho dočkáme, mohl by
Podle dřívějších výroků ANO plánuje navýšit daňový odpočet u DIPu z dnešních 48 000 Kč na 100 000 Kč ročně. Tím by se maximální úspora při základní daňové sazbě 15 % zvedla z aktuálních 7 200 Kč na 15 000 Kč. To by mohlo i širší veřejnost motivovat k vyšším vkladům a k dlouhodobému spoření. Zatím to ale nevypadá, že by se chystala debata o tom, proč u DIPu klienti nedostávají státní příspěvky podobně jako u penzijního spoření. Přitom je to podle nás velmi legitimní otázka.
Ano, bude líp! Ale jen těm, kdo se o sebe postarají sami
Nekonečné dohady kolem třetího pilíře dokazují, že samotná existence spořicího systému nestačí. Rozhodující jsou jeho konkrétní parametry, tedy výnosnost, nákladovost, investiční strategie i nastavení motivací. Do současné podoby penzijního spoření je sice zapojeno hodně lidí, ale jak je vidět, ve skutečnosti jim lepší budoucnost spíš nezajistí.
Objevují se sice návrhy změn, které by systém mohly posunout správným směrem, jejich realizace ale vázne. Vláda Andreje Babiše zatím sice mluví o snižování poplatků a větší motivaci pro mladé, jinak ale místo posílení udržitelnosti důchodového systému přichází převážně s návrhy, které zvýší budoucí výdaje bez jasného plánu na to, kde na ně vzít peníze. Vedle toho už dnes existují alternativy, například DIP, které umožňují flexibilnější a potenciálně výnosnější spoření. Je proto pravděpodobné, že budoucí důchodové zajištění nebude stát na jednom produktu, ale na kombinaci nástrojů, kde rozhodující roli sehraje aktivní přístup samotných střadatelů.
Čtěte také: Tragédie českého penzijka: Proč jsme promarnili 30 let a jak to napravit? Rozhovor s Lukášem Nádvorníkem
Lukáš pracuje v Portu jako analytik finančních trhů. Každý den sleduje, co se zrovna děje na finančních trzích, a to nejdůležitější předává veřejnosti ve srozumitelné formě. Je velkým fanouškem pasivního investování, které v dlouhém období poráží investování aktivní. Zajímá se o to, jak makroekonomické události ale i politika a business ovlivňují ceny akcií i dluhopisů a jaký vliv to může mít na výnosnost investorských portfolií. Jeho cílem je zvýšení investiční gramotnosti všech Čechů.
