V jaké zemi se narodíme je jeden z nejdůležitějších faktorů pro náš budoucí život. I přes důležitost, kterou určitá národnost nese, se jedná o něco, co nemáme šanci ovlivnit.
Každý stát se něčím odlišuje. Ať už se jedná o podnebí, jazyk, politiku, či tak často zmiňované bohatství a s ním spojenou životní úroveň občanů. Touha po zvýšení své životní úrovně je jeden z nejdůležitějších důvodů pro stěhování z jedné země do země jiné.
Jak si jakožto malý stát uprostřed Evropy stojíme v porovnání s ostatními státy? Která země má nejvyšší mzdy? Kde si za svůj plat koupím nejvíce zboží? A jak jsou na tom naši důchodci v porovnání s dalšími vyspělými zeměmi? Odpovědi nejen na tyto otázky se dočtete v tomto článku.
Státy s nejvyšším platem
Všechna data v článku se zakládají na zjištěních organizace OECD z roku 2016, která zjišťuje a zveřejňuje statistiky z různých oblastí. Jedním ze sledovaných jevů je i průměrná mzda.
Některé možná nepřekvapí, že na prvních pěti místech nalezneme bohaté evropské státy a možná ještě menším překvapením bude prvenství Švýcarska. V přepočtu na koruny (pokud budeme počítat s kurzem z roku 2016 v zjednodušené výši 1 USD = 24 CZK) si tak průměrně ve Švýcarsku přijdete na více než 170 000 Kč/měsíčně.
Nesmíme však zapomenout, že se jedná o hrubé mzdy. Z toho důvodu lze v grafu u každého státu nalézt dvě hodnoty. Vyšší, modrá, značí mzdu hrubou a pod nižší, oranžovou, se skrývá mzda čistá.
Graf 1: Průměrná měsíční mzda v členských státech OECD (data)
Státy, kde se žije nejlépe
Bylo by však zavádějící tvořit závěry pouze na základě výše průměrné mzdy. Ceny v jednotlivých státech se liší a věc, kterou u nás můžeme pořídit za několik desítek korun se v zahraničí může vyšplhat i na stovky korun.
Zde přichází na řadu důležitý ukazatel, který odstraňuje tyto rozdíly. Jmenuje se parita kupní síly (PPP). Ve své nejjednodušší verzi jde o poměr cen v národní měně, které zaplatíte za tytéž výrobky a služby.
Pokud například pivo stejné značky a kvality stojí v ČR 30 Kč a v Německu 3€, pak PPP mezi ČR a Německem pro tento výrobek je 0,1 Eura k jedné české koruně (3/30 = 0,1). Ve výsledku to znamená, že za každou korunu můžu v ČR získat tolik piva, jako bych získal za 0,1€ v Německu.
Celý tento výpočet je následně aplikován na větší množství výrobků. Každý výrobek patří do určité kategorie (výše zmiňované pivo bychom mohli zařadit do kategorie alkoholické nápoje) a každá kategorie má určitou váhu. Po zprůměrování jednotlivých kategorií získáváme paritu kupní síly státu, kterou můžeme porovnávat s dalšími státy.
Pro účely porovnání mezd nyní můžeme tuto paritu zkombinovat s daty ohledně průměrné mzdy. Získáváme tak velmi zajímavý ukazatel, který nám mimo jiné říká, kolik si toho obyvatel dané země může za svou mzdu koupit.
Můžeme tak například vidět, že Švýcarsko, které jinak bylo první co se průměrné mzdy týká, se propadlo o 2 příčky níž. Důvodem jsou vysoké ceny, na které můžeme ve Švýcarsku narazit.
Graf 2: Průměrná měsíční hrubá mzda v členských státech OECD v závislosti na paritě kupní síly. Hodnoty PPP jsou porovnány k USA. (data)
Výhledy na stáří
Poslední důležitou statistikou je výše důchodů. Existují státy, které vyplácí téměř 100% důchod a na druhou stranu také nalezneme státy, kde důchod nedosahuje ani 30% předchozího platu. Často se jedná o vyspělé státy, kde se očekává, že občané budou ukládat peníze dobrovolně na vlastní penzijní spoření.
Graf 3: Průměrná procentuální výše starobního důchodu v porovnání s získávaným platem před odchodem do penze (data)
Nyní chybí poslední statistika, která se přímo nabízí a to je zjistit, v jaké zemi se tedy mají důchodci nejlépe a v které naopak nejhůře. Zjistíme to využitím mzdy, kterou jsme upravili faktorem parity kupní síly. Ta je následně vynásobena procentuálním množstvím důchodu vůči platu.
Pro správné pochopení grafu je nutné vzít v potaz, že se jedná o srovnání s cenami v USA a americkým dolarem. Neznamená to tedy, že by český důchodce pobíral 30 000 Kč a americký 60 000 Kč. Můžeme to spíše chápat tak, že americký důchodce si může dopřát 2x tolik zboží a služeb, než český důchodce. Ani v tomto případě však nesmíme zapomínat, že v USA je běžnější ukládat peníze na soukromé penzijní spoření a reálný důchod tak bude vyšší.
Graf 4: Výše starobního důchodu v závislosti na paritě kupní síly (data)
Na grafu tak můžeme vidět, že nejlépe se mají důchodci v Lucembursku a Nizozemsku.
Jak už bylo zmiňováno dříve, i přes to, že na konci tabulky můžeme nalézt například Velkou Británii, není tomu tak, že by se zde důchodci měli hůře, než třeba v Polsku. Ve Velké Británii je dobrovolné spoření zvyklostí a důchodci tak mají naspořeno více. Kromě starobního důchodu vypláceného státem tak mají k dispozici i peníze, které naspořili.
Nespoléhejte na stát, myslete na budoucnost
Ve výsledku se tak dostáváme do patové situace. Oproti ostatním státům máme nízké mzdy a v pozdějším věku i nízké důchody.
Pozitivní zprávou jsou rostoucí mzdy, které nás posouvají v žebříčku z posledních pozic pomalu nahoru.
Bohužel budoucnost vypadá méně pozitivně ohledně důchodů. Prodlužující se doba dožití a nedostatečný počet lidí v aktivním věku způsobuje zvyšující se státní deficit při výplatě důchodů. Jedná se o neudržitelnou situaci, kterou už nadále nelze řešit zvyšováním věku odchodu do důchodu, zvyšováním odvodů a ani snižováním důchodů.
Nejracionálnější možností tak zůstává nespoléhat jen na penzi vyplácenou státem, ale spořit si na důchod vlastní cestou. Vzhledem k dlouhému zhodnocování ukládaných částek se nemusí jednat o statisíce korun měsíčně. Stačí pravidelný vklad klidně i tisícovku měsíčně a razantně vylepšíte výši vašeho budoucího důchodu. Více se dočtete například v článku Má cenu začít investovat s málo penězi?
