Tragédie českého penzijka: Proč jsme promarnili 30 let a jak to napravit?
Tři dekády marnosti a „nula“ jako past
V současné době má peníze v penzijních fondech přibližně 4 miliony Čechů, kteří zde spravují kolem 350 miliard korun. Problémem je, že drtivá většina těchto prostředků leží v tzv. transformovaných fondech, které sice ze zákona garantují „nezáporné zhodnocení“, ale v reálu systematicky prohrávají boj s inflací.
„Těch 30 let jsme strašně promarnili. Kapitál lidí se mohl zečtyřnásobit až zosminásobit, ale realita je taková, že úspory reálně nevzrostly,“ uvádí Nádvorník s tím, že pokud produkt ani neporazí inflaci, jako by nebyl. Pro srovnání: zatímco švédské penzijní fondy dosahovaly mezi lety 2012 a 2022 průměrného reálného výnosu 6,7 %, Česká republika skončila na chvostu zemí OECD s výsledkem -2,4 %.

Past vysokých poplatků a potřeba dynamiky
Jedním z hlavních viníků špatných výsledků je nastavení poplatků. Poskytovatelé je odůvodňují vysokými náklady na marketing, a to přesto, že už produkt sám o sobě značně podporuje stát svým příspěvkem při jeho využívání. V doplňkovém penzijním spoření (DPS) jsou poplatky často srovnatelné s komerčními fondy. Nádvorník varuje před třeba i jen 2% ročním poplatkem. Ten dokáže v horizontu celoživotního investování připravit člověka o polovinu budoucího majetku.
Řešením by podle Nádvorníka byla hluboká reforma DPS, která by zavedla:
- Nízkonákladové produkty s vyšší rizikovostí investic, ale s efektivitou srovnatelnou s ETF.
- Nový produkt: Fondy životního cyklu. Ty by automaticky upravovaly poměr akcií a dluhopisů podle věku investora. Mladší lidé (pod 55 let) by měli mít naprostou většinu portfolia v akciích, protože historická data dle Nádvorníka ukazují, že na horizontu 20–25 let je to optimální strategie.
Role státu: Cukr místo biče
Nádvorník se staví proti povinným systémům (tzv. druhý pilíř) a preferuje dobrovolnost podpořenou státní motivací. Stát by však měl jasně říci, co je pro lidi nevýhodné. Proto jedním z jeho radikálních návrhů je škrtnutí státních příspěvků pro mladé lidi v transformovaných nebo konzervativních fondech, protože si tím tito lidé fakticky škodí. Tyto prostředky by se pak mohly využít na zvýšení motivace pro ty, kteří přejdou do efektivnějších dynamických strategií.
Dalším nástrojem je nedávno zavedený Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Ten je podle Nádvorníka ideální pro lidi, kteří chtějí mít investování ve vlastních rukou, byť pro širokou masu 5 milionů lidí bude stále potřeba spíše nízkonákladové a regulované DPS, které by po rozsáhlejší reformě ještě mohlo dávat smysl.
Jak vypadá portfolio hosta?
Nádvorníkova vlastní strategie je postavena na tzv. investování založeném na důkazech (evidence-based investing), což v praxi znamená ignorování „příběhů“ a sázku na nízkonákladová ETF. Na svůj věk má ale i neobvykle velkou konzervativní část portfolia. Takové rozložení totiž tvoří zázemí pro tzv. „FIRE“ (Financial Independence, Retire Early). Jde o část peněz, kterou lze vybírat už nyní formou renty a našemu hostovi takový přístup umožňuje žít ve finanční nezávislosti (tématu se určitě v budoucnu budeme věnovat; pozn. editora).
Jeho portfolio tvoří:
- 63 % dynamická část: Globálně diverzifikované akcie (cca 60 % USA, zbytek Evropa a rozvíjející se trhy).
- 23 % dluhopisy: České státní dluhopisy, které preferuje kvůli eliminaci měnového rizika a solidnímu výnosu u přímých nákupů. Jedno procento pak tvoří ještě korporátní dluhopisy.
- 14 % nemovitosti
Čas na reformu se krátí. Pokud chceme, aby kapitálový pilíř v roce 2060 skutečně pomohl budoucím důchodcům, musí se změny v poplatcích a výnosech stát v nejbližších letech. „Máme jedno vládní období na to, abychom reformovali třetí pilíř. Pokud v tomhle selžeme, můžeme se na to skoro vykašlat,“ uzavírá Nádvorník.
Podcast s Lukášem Nádvorníkem na YouTube a Spotify
Jan je fanouškem trhů a ekonomiky. Vede analytický tým Portu, se kterým komentuje ekonomický a tržní vývoj a připravuje výhledy. Investory pravidelně informuje o tom nejdůležitějším prostřednictvím článků, podcastů a webinářů. Přednáší na Metropolitní univerzitě Praha a je spoluautorem knihy Trhy: měnová politika pro nadšence a investory.