Zpět na články
Týden v české ekonomice: Návrh rozpočtu na rok 2027 počítá se schodkem 389 miliard a další novinky
1. Návrh rozpočtu na rok 2027 počítá se schodkem 389 miliard korun
Ministerstvo financí v pondělí 31. srpna představilo návrh státního rozpočtu na rok 2027. Návrh počítá se schodkem 389 mld. Kč. Letošní schválený rozpočet přitom pracuje se schodkem 310 mld. Kč, takže jde o zhoršení o téměř 80 miliard korun.
Ministerstvo zároveň uvádí saldo v poměru k HDP, které se ale vztahuje k celému sektoru veřejných institucí podle fiskálně-strukturálního plánu, nikoli jen ke státnímu rozpočtu. Po započtení evropské únikové doložky pro obranné výdaje jde o -2,8 % HDP, bez ní o -3,5 % HDP. Právě tento rozdíl je pro posouzení fiskální pozice podstatnější než samotná miliardová částka, protože úniková doložka je dočasný nástroj, který jednou skončí, zatímco závazky spadající pod ni v rozpočtu zůstanou. Podle ministerstva má schodek dále klesnout na 2,0 % HDP v roce 2028; víceletý rámec popisuje rozpočtová strategie na léta 2027 až 2029.
Rozpočet výrazně posiluje kapitálové výdaje, které mají dosáhnout 289,6 mld. Kč. Na obranu má jít 191 miliard v samotné kapitole ministerstva obrany, což odpovídá dvěma procentům HDP. Nejde tedy o rozpočet, který by šetřil plošně. Roste jak to, co se v čase vrací do daňových základů, tak to, co se v rozpočtu usadí natrvalo.
Ministryně financí Alena Schillerová obhajovala vyšší schodek stavem, v jakém podle ní vláda převzala veřejné rozpočty. „Jen čistý nárůst prorůstových investic ze státního rozpočtu společně s nezbytnou finanční injekcí do zdravotnictví bude dělat dohromady téměř 100 miliard korun, a tedy mnohem více než o kolik roste schodek,“ uvedla. Do zdravotnictví má příští rok putovat o více než 50 miliard navíc, platy ve veřejném sektoru mají vzrůst o 36 miliard a důchody o 19,2 miliardy. Rostou tak obě strany rozpočtu naráz, přičemž investiční výdaje se v čase vracejí do daňových základů, zatímco mandatorní platby a platy zůstávají závazkem i v letech, kdy ekonomika zpomalí.
2. Průměrná mzda ve druhém čtvrtletí vzrostla na 51 966 korun
Český statistický úřad zveřejnil ve čtvrtek 3. září data o průměrných mzdách za druhé čtvrtletí. Průměrná hrubá měsíční mzda dosáhla 51 966 Kč, tedy o 3 105 korun více než ve stejném období loňského roku. „Nominálně vzrostla průměrná mzda ve 2. čtvrtletí o 6,4 % na 51 966 Kč,“ uvedla Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ.
Podstatnější než nominální číslo je ale kupní síla výdělků. Spotřebitelské ceny se za sledované období zvýšily o 2,0 %, takže reálná mzda vzrostla o 4,3 %. Podle Erhartové byl reálný růst shodný s růstem za celé první pololetí letošního roku. Kombinace nízké inflace a solidního nominálního růstu je dnes hlavním motorem růstu životní úrovně českých domácností. Reálný růst ale startuje z nízké srovnávací základny a ztrátu z inflační vlny teprve postupně dorovnává. Vyšší částka na výplatní pásce se proto v rodinných rozpočtech projevuje pomaleji, než by odpovídalo statistice.
Mezi odvětvími jsou rozdíly výrazné. Nejrychleji rostly mzdy v administrativních a podpůrných činnostech, a to o 16,6 %. Podle Erhartové sem patří hlavně agentury práce a bezpečnostní agentury, jejichž mzdová úroveň je nízká. Následovaly veřejná správa a obrana (9,0 %) a kulturní, zábavní a rekreační činnosti (8,7 %). Naopak nejpomaleji rostly mzdy u ostatních činností, kde vzrostly jen o 0,2 %. Rozdíly mezi odvětvími přitom nejsou náhodné: nejrychleji rostou mzdy tam, kde se startuje z nízké úrovně a kde o stejné zaměstnance soupeří více zaměstnavatelů.
Za mzdovým vývojem stojí i to, co se děje na trhu práce jako celku. Podle doprovodné analýzy ČSÚ k vývoji českého trhu práce se ve druhém čtvrtletí zvyšovala jak míra zaměstnanosti, tak míra nezaměstnanosti, přičemž narostla dlouhodobá složka nezaměstnanosti a pokračoval přesun pracovních sil do sektoru služeb. Počet zaměstnanců se podle mzdové statistiky meziročně zvýšil jen o 0,7 %. Firmy tedy nenabírají ve velkém, spíše doplňují stávající týmy a soupeří o zaměstnance mzdou. Za pozornost stojí i metodická změna: ČSÚ letos mediánovou mzdu nepublikuje, protože datový zdroj, ze kterého se počítala, končí referenčním rokem 2025. Rozdíl mezi průměrem a výdělkem většiny lidí je proto letos hůř ověřitelný než dřív.
3. Inflace v eurozóně vyskočila na 3,3 procenta
Ceny v eurozóně rostou nejrychleji za poslední rok. Podle předběžného odhadu Eurostatu, zveřejněného v úterý 1. září, zrychlila meziroční inflace v srpnu z červencových 2,9 % na 3,3 %. Před rokem přitom byla přesně na dvouprocentním cíli Evropské centrální banky. Rozptyl mezi členskými zeměmi je navíc mimořádný a na horním konci sahá až k 5,8 % v Litvě.
Za zrychlením stojí prakticky jediná položka. Ceny energií byly meziročně vyšší o 14,3 %, zatímco v červenci činil jejich růst 10,3 %. Ostatní složky zůstávají klidné: služby zdražily o 3,0 %, potraviny včetně alkoholu a tabáku o 1,2 % a stejným tempem i průmyslové zboží mimo energie. Evropská inflace tedy dnes není příběhem přehřáté poptávky, ale nákladového šoku na jedné straně spotřebního koše.
Kontrast s Českem je nápadný. ČSÚ v pátek 4. září vydal předběžný odhad indexu spotřebitelských cen za srpen, podle nějž domácí ceny meziročně vzrostly jen o 1,9 %. Energie u nás zdražily o 2,3 %, což je zlomek evropského tempa, a potraviny s nealkoholickými nápoji byly dokonce o 4,3 % levnější než loni. Obě čísla je třeba číst opatrně, protože český národní index a harmonizovaný index používaný pro evropské srovnání se metodicky liší. Rozdíl je ale natolik velký, že jej metodika nevysvětluje.
Česká ekonomika je tak dnes v jiné fázi inflačního cyklu než eurozóna. To znamená jiný prostor pro pohyb úrokových sazeb doma a v zahraničí, odlišnou trajektorii reálných výnosů dluhopisů a v důsledku toho i jiný tlak na kurz koruny. Výhodná energetická pozice ovšem není trvalý stav. Vyplývá z načasování kontraktů a z regulovaných složek ceny, které se přeceňují v jiném rytmu než evropský velkoobchodní trh.
4. Sklizeň obilovin klesla oproti loňsku o 15,9 procenta
Že se ceny potravin u nás chovají jinak než jinde v Evropě, potvrzuje i pohled na letošní úrodu, byť opačným směrem, než by se čekalo. ČSÚ ve čtvrtek 3. září zveřejnil operativní odhady sklizně k 15. srpnu. U základních obilovin se letos čeká produkce 6,47 milionu tun při průměrném výnosu 5,45 tuny na hektar, tedy meziročně o 15,9 % méně.
Slabší rok ale není záležitostí jedné plodiny. Podle komentáře ČSÚ klesne produkce kukuřice na zrno o 29,7 % a sklizeň brambor o 26,0 %. U řepky se čeká pokles o 21,3 % a u cukrovky o 18,4 %. Statistici k tomu uvádějí, že odhad vychází z osevních ploch a z vývoje počasí během vegetace i sklizně.
Souběžný propad napříč obilovinami, olejninami i okopaninami ukazuje, že nejde o strukturální změnu v tom, co se u nás pěstuje, ale o jeden nepříznivý ročník. To je z pohledu zemědělských podniků podstatný rozdíl. Menší objem se dá jeden rok ustát, pokud propad objemu vyrovná cena. Právě to je ale letos problém, protože ceny základních komodit se tvoří na evropském a světovém trhu a jedna slabší česká sklizeň s nimi nepohne.
Do cen v obchodech se proto letošní úroda promítne jen omezeně. Vazba mezi domácí sklizní a cenovkou v regálu je mnohem volnější, než se běžně předpokládá, což ostatně dokládá i souběh slabé úrody s meziročně levnějšími potravinami. Tlak dopadne spíše na hospodaření samotných zemědělců, kteří prodávají menší objem za ceny, které si neurčují. Výsledek ročníku se u nich projeví až v účetní závěrce, ne na pultech.
Kuba je studentem Digitální ekonomiky a je součástí analytického týmu Portu jako stážista. Je fanouškem trhů a inovací, zaměřuje se především na propojení financí a moderních technologií. Jeho cílem je přiblížit hlubší pochopení trhu běžným investorům.
