Zpět na články
Týden v české ekonomice: Paliva zdražila za týden skoro o dvě koruny a další novinky
1. Benzin i nafta zdražily za týden skoro o dvě koruny
Nejviditelnější změnu uplynulého týdne nepřinesla žádná čtvrtletní statistika, ale cenovka na stojanu. Podle údajů společnosti CCS stál ve středu benzin Natural 95 v průměru 44,22 Kč za litr a nafta 47,79 Kč za litr. Benzin přitom během jediného týdne zdražil o 1,88 Kč a nafta o 1,90 Kč na litru, takže se benzin dostal na nejvyšší úroveň od srpna 2022.
Že nejde o jednorázový výkyv, potvrdila i podrobná data o srpnové inflaci, která ČSÚ zveřejnil ve čtvrtek. Spotřebitelské ceny byly v srpnu meziročně vyšší o 1,9 % a výrazný vliv na tento růst měly zvýšené ceny právě v oblasti dopravy. Ta zdražila meziročně o 9,6 %, přičemž samotné pohonné hmoty a maziva o 26,2 %. Meziměsíčně vyskočily ceny pohonných hmot a maziv o 7,2 %. Ceny paliv se navíc přeceňují týden co týden, takže na výkyvy na ropném trhu reagují rychleji než většina ostatních položek spotřebního koše.
„Spotřebitelské ceny v srpnu zrychlily svůj meziroční růst na 1,9 %. Výrazný růst cen pohonných hmot byl částečně vyvážen poklesem cen potravin,“ uvedla Pavla Šedivá, vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ. Právě tato protiváha je důvodem, proč se prudké zdražení paliv zatím nepropsalo do celkové inflace silněji. Potraviny jsou oblastí, která meziroční inflaci nejvíce tlumí, a výrazně dolů ji táhne i energetická složka bydlení – elektřina byla v srpnu meziročně levnější o 11,2 % a zemní plyn o 4,8 %.
Účet za tento týden je pro domácnosti rozdělený. Kdo hodně jezdí autem, pocítí zdražení okamžitě a naplno; kdo jezdí málo a topí elektřinou, může být na tom po roce dokonce lépe.
Průměrná míra inflace tak letos vypovídá o konkrétní domácnosti méně než obvykle – rozdíl mezi tím, kdo denně dojíždí, a tím, kdo pracuje z domova, je dnes větší než rozdíl mezi jednotlivými měsíci. Z pohledu investora je podstatnější, že tuzemská inflace zůstává navzdory ropnému šoku v blízkosti cíle centrální banky, tedy tam, kde ji drží právě ta protiváha levnějších potravin a energií.
2. Evropská centrální banka zvedla sazby na 2,50 procenta
Ve čtvrtek 10. září přišlo rozhodnutí, které do českých debat o úrocích vstupuje nepřímo, ale o to trvaleji. Rada guvernérů Evropské centrální banky zvýšila všechny tři klíčové sazby o 25 bazických bodů s účinností od poloviny září; rozhodující depozitní sazba se posunula na 2,50 %. Po červnovém zvýšení a červencové pauze jde o druhý růstový krok v letošním cyklu. Pro centrální banku je to nepohodlná pozice: zdražuje peníze kvůli šoku, který sama ovlivnit nemůže, protože vzniká mimo eurozónu a na straně nabídky.
Tlak přichází především z energetiky. Energie v eurozóně zdražily v srpnu meziročně o 14,3 %, tedy podstatně rychleji než v červenci, a ECB v tiskové zprávě konstatuje, že „konflikt na Blízkém východě nadále vytváří inflační tlaky a inflace zůstane po delší dobu výrazně nad cílem“. Nová prognóza proto počítá s celkovou inflací 3,0 % pro letošní rok a s návratem k dvouprocentnímu cíli až na konci prognostického horizontu. Odhad hospodářského růstu eurozóny naopak ECB zvedla, s odkazem na vyšší než očekávanou odolnost ekonomiky.
Pro Česko z toho plynou dvě věci. Za prvé, stejný ropný impulz dopadá v eurozóně na ekonomiku, která se od svého inflačního cíle vzdálila mnohem víc než ta česká. Za druhé se zužuje úrokový rozdíl mezi Frankfurtem a Prahou. Dvoutýdenní repo sazba ČNB zůstává od srpnového zasedání na 3,75 %, takže náskok proti depozitní sazbě ECB se po čtvrtečním kroku stlačil na 1,25 procentního bodu. Právě tento polštář dlouhodobě podporuje korunu, jejíž kurz ČNB vyhlásila v kurzovním lístku z 11. září na 24,26 Kč za euro. Čím je tento polštář tenčí, tím slabší je motivace držet korunové úložky proti eurovým a tím citlivější je kurz na jakýkoli náznak, že by ČNB začala snižovat dříve než ECB.
Bankovní rada ČNB o sazbách znovu rozhoduje 17. září, tedy hned v následujícím týdnu. Kombinace inflace u dvouprocentního cíle, silné koruny a zdražujících paliv dává členům rady argumenty na obě strany a výsledek je tak méně předvídatelný než u předchozích zasedání.
3. Dokončených bytů bylo meziročně o 46 procent více
Na začátku týdne zveřejnil ČSÚ červencová data ze stavebnictví a nejvýraznější číslo v nich se týkalo bydlení. Stavební firmy v červenci dokončily 3 328 bytů, což je meziročně o 46,1 % více. Zároveň bylo zahájeno 2 935 bytů, o 11,7 % více než loni. Po letech, kdy byl nedostatek nové nabídky hlavním argumentem pro růst cen nemovitostí, jde o první výraznější signál, že tento argument slábne. Jedno silné čtvrtletí ovšem trh nepřeklopí: dokončené byty odrážejí rozhodnutí a povolení stará několik let a o dnešní poptávce samy o sobě nevypovídají.
Samotná stavební produkce rostla mnohem umírněněji – meziročně o 1,8 % a meziměsíčně o 0,4 %. Uvnitř čísla se ale skrývá zřetelný rozpor mezi dvěma polovinami odvětví. „Stavební produkce v červenci meziročně vzrostla o 1,8 %. K tomu přispělo opět pozemní stavitelství, které se meziročně zvýšilo o 4,9 %. Inženýrské stavby zaznamenaly meziroční pokles o 3,4 %,“ popsala Petra Kačírková z oddělení statistiky stavebnictví a bytové výstavby ČSÚ. Jinak řečeno: domy a haly rostou, silnice a sítě zaostávají.
Otázkou je, co červencové tempo znamená pro výhled na příští roky. Stavebních povolení sice bylo vydáno 5 622, meziročně o 4,0 % více, ale podlahová plocha nově povolovaných budov se propadla o 16,9 %. Podle ČSÚ za tím stojí kategorie nebytových budov, kde byly loni povoleny rozsáhlé výrobní a skladovací areály, takže srovnávací základna je mimořádně vysoká. Rozlišení mezi bytovou a nebytovou výstavbou je tu zásadní – kdyby se pokles plochy týkal i rezidenčních projektů, znamenalo by to výpadek nabídky právě v době, kdy se dnes zahajované byty budou dokončovat.
4. Počet obyvatel Česka klesl o 12,2 tisíce
Týden uzavřela statistika, která se do ekonomických přehledů dostává málokdy, přestože působí déle než kterékoli jiné číslo z uplynulého týdne. Podle dat o pohybu obyvatelstva mělo Česko na konci června přibližně 10,9 milionu obyvatel, o 12,2 tisíce méně než na počátku roku.
Za úbytkem stojí přirozená měna. V první polovině roku se narodilo 36,5 tisíce dětí, meziročně o 5 % méně, zatímco zemřelo 57,6 tisíce osob. Přirozený úbytek tak dosáhl 21,1 tisíce obyvatel a zahraniční stěhování jej vykrylo jen zčásti – migrační přírůstek činil 8,9 tisíce osob.
Ekonomický účinek této zprávy je pomalý, ale dlouhodobý. Klesající počet narozených dětí se za dvě desetiletí promítne do velikosti pracovní síly, poměru ekonomicky aktivních k důchodcům i do domácí poptávky, zatímco migrace se stává jediným faktorem, který populační úbytek brzdí. Trh práce, který podle Eurostatu vykazoval v červenci s 3,3 % jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v celé Evropské unii, se tím posouvá do režimu, kde mzdový tlak není jen cyklickou, ale i strukturální záležitostí. Na rozdíl od inflace nebo sazeb přitom nejde o veličinu, kterou by šlo otočit hospodářskou politikou během jednoho roku; demografická čísla se mění pomalu a jejich dopad na veřejné rozpočty přichází s několikaletým zpožděním.
Jeden údaj ze statistiky míří opačným směrem. „V první polovině letošního roku bylo podle předběžných údajů uzavřeno 18,5 tisíce nových manželství, o pět set více než o rok dříve. Jen v průběhu měsíce června bylo zaznamenáno 9,5 tisíce sňatků, vůbec nejvyšší měsíční počet za poslední čtyři roky. Snoubence lákala zejména sobota 6. 6. 2026,“ uvedla Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ.
Kuba je studentem Digitální ekonomiky a je součástí analytického týmu Portu jako stážista. Je fanouškem trhů a inovací, zaměřuje se především na propojení financí a moderních technologií. Jeho cílem je přiblížit hlubší pochopení trhu běžným investorům.
