Alfa Romeo má vždycky svůj vlastní charakter, určité těžko uchopitelné kouzlo, které jí ovšem zřetelně odlišuje od ostatních a i vzhledem k tomu, že v naší sbírce už nějaké Alfy máme a do dalšího jedinečného kousku nyní můžete investovat, je dobré si připomenout, proč nás italská značka tak fascinuje…
Společnost A.L.F.A. byla milánským aristokratem Ugem Stellou založena 24. června 1910. Jejím základem se stalo pořízení nevýdělečné továrny Darracqu a jejího strojního vybavení. Fabrika v milánském Portellu se pak na dlouhou dobu stala hlavním výrobním závodem společnosti. Do roku 1909 se zde stále montovaly Darracqy, první automobil „A.L.F.A.“ navrhl průkopnický konstruktér Giuseppe Merosi pod názvem 24 HP v roce 1910. Dnes si ho můžete prohlédnout i v přitažlivém muzeu značky v Arese.
Souběžně se začal montovat i menší typ 12 HP a o rok později i 15 HP, výroba se rozjížděla. Itálie ovšem potřebovala silnější vozy, proto Merosi postupně přicházel s dalšími modely – nejprve 40/60 HP se čtyřválcem 6082 cm³ a s menším modelem Torpedo 20/30 HP se čtyřválcem 4250 cm³, prvním vozem, v jehož názvu figurovalo slovní spojení Alfa Romeo. To odkazovalo na milánského obchodníka Nicola Romeu, který v období První světové války továrnu v Portellu proměnil ve výrobnu válečných strojů a materiálu válečné mašinerie. V roce 2020 došlo k přejmenování společnosti na Alfa Romeo, které zůstalo do dneška i přesto, že Nicola Romeo odešel z vedení již v roce 1928.
A.L.F.A. byla již od počátku spojována se závody a sportovní elegancí. Hned v roce 1911 postavila první závodní vůz (15 HP Corsa) a začala vítězit v lokálních závodech. Velké úspěchy se objevovaly až po První světové válce, kdy s typem Alfa Romeo Torpedo 20/30 HP ES Sport začínal svou závodní kariéru hvězdný tým – Antonio Ascari, Ugo Sivocci a Enzo Ferrari. Rozvoj ve 20. letech symbolizuje rozšiřování modelové řady, zejména o šestiválcové modely v podobě G1 a RL (samozřejmě včetně závodních verzí). Když už se RL zdála být pro závody příliš velká (navíc došlo k regulaci objemu pravidly), přišla na scénu kultovní 6C, dnes v aukcích dosahující při prodeji částek v řádech vyšších stovek až milionů eur.
V roce 1924 Vittorio Jano navrhl pro Alfu Romeo první řadový osmiválec o objemu 1987 cm3, s nímž značka v roce 1925 vyhrála úvodní Velkou cenu (Grand Prix), když závodní P2 pokořila soupeře ve dvou ze čtyř závodů. P2 je dodnes považován za zásadní závodní vůz své doby (po boku Bugatti Type 35) a díky tomu, že se Alfa Romeo stala světovým šampionem, mohla do svého loga přidat vavřínový věnec. Sláva značky rostla.
Období před Druhou světovou válkou charakterizují hlavně modely 6C a větší 8C s řadovým osmiválcem, ale taktéž psaní nesmazatelných úspěchů v závodech. Během prakticky celých 40. let byl vyráběn pouze jeden typ vozu – Alfa Romeo 6C 2500 s řadovým šestiválcem 2443 cm3, nabízející ve vrcholné specifikaci Competizione se třemi karburátory výkon až 147 koní. Vůz s ním dosáhl rychlosti až 200 km/h. Kromě továrních verzí vznikaly, podobně jako ve 30. letech, mnohé kreace zejména italských karosářů.
Alfa Romeo Giulietta Sprint
Na Portu Gallery můžete aktuálně stále investovat do Alfy Romeo Giulietta Sprint. Stejně jako v případě minulých úpisů, ani v teď nebylo jednoduché objevit krásný exemplář, který by odpovídal našim standardům.
Alfa Romeo tehdy spadala, stejně jako celá řada společností, které zkrachovaly kvůli Velké hospodářské krizi, pod IRI (Instituto per la Ricostruzione Industriale, tedy Ústav pro obnovu průmyslu), z něhož se vymanila až v roce 1987, kdy jí koupil Fiat. Se začátkem 50. Let přišel kýžený rozvoj v podobě zcela nové řady 1900 a později Giulietty (750/101). Alfa Romeo rozšířila pole působnosti, kromě běžných vozů a závodních speciálů totiž začala vyrábět i off-road vozidlo (Matta) a započala sérii lehkých užitkových vozidel (Romeo).
V roce 1954 byl představen zcela zásadní motor, který je dodnes pevnou součástí historie Alfy Romeo a výrazně pomohl její reputaci coby výrobce nejen krásných, ale i sportovně orientovaných aut: kultovní Alfa Romeo Twin Cam přezdívaný Nord (vznikal v Miláně, tedy na severu Itálie). Pokrokový celohliníkový čtyřválec měl například hemisférické spalovací prostory, kovanou klikovou hřídel uloženou na pěti ložiscích, dvě vačkové hřídele poháněné řetězem, téměř uprostřed umístěné zapalovací svíčky a dva ventily na válec, přičemž sací a výfukové byly odděleny úhlem 80 stupňů. Nechyběla velká, plochá, žebrovaná olejová vana. Za úchvatným motorem nestál nikdo jiný než Giuseppe Busso, slavný konstruktér, který k Alfě přišel v roce 1948 od Ferrari (kde byl technickým ředitelem) a zůstal až do roku 1977. Měl prsty ve všech zásadních modelech dalšího vývoje…
Výrazný rozvoj modelové nabídky přišel s 60. léty, kdy už značka stála na pevných základech vydobytých na závodních tratích. Záři reflektorů si naplno užívala již stárnoucí, ale stále oblíbená zakulacená Giulietta, nabízená v různých provedeních: jako kupé 2+2, čtyřdveřový sedan, kombi, kabriolet, sportovní Sprint a jedinečný Sprint Speciale. Ve třídě luxusních vozidel se řada 1900 změnila nejprve na 2000 a později na 2600 (poslední jmenovaná s řadovým šestiválcem). Druhá polovina dekády ovšem patřila hlavně Giulii – novému sedanu (a následně i kupé), který byl sice rodinným vozem, ale pod kapotou bušilo srdce závodníka. Motor Twin Cam byl tak dravý, že se inženýři dokonce museli snažit, aby v sedanu utlumili jeho ostrý projev. Zatímco i běžný sedan dokázal potrápit konkurenci a kupé v podobě Giulie Sprint s karoserií Bertone symbolizovalo nespoutanou eleganci i sportovní šmrnc, na závodních okruzích excelovalo nejprve kupé TZ (Tubolare Zagato) a následně vrcholná verze Giulie v podobě GTA. A samozřejmě taktéž brutální Tipo 33, jeden z nejlepších závodních strojů své doby.
S rozmachem 60. let započala i dlouhá éra Spideru, který po různých modifikacích a úpravách zůstal ve výrobě až do roku 1993. Design pocházel od studia Pininfarina, technika z Giulie. Recept na úspěch byl zaručen a barevné fotografie slečen pózujících u dvoumístného roadsteru dokážou zpestřit i dnešní automobilovou šeď. Pokud něco symbolizovalo Alfu Romeo v 70. Letech, pak to byl fastback Alfetta (a všemožné z ní vycházející verze) a poté speciální osmiválcový Montreal s kabátem od Marcella Gandiniho.
Hranatý styl 80. Let se nevyhnul ani Alfě Romeo, která v jejich druhé polovině přecházela pod Fiat a nadobro opustila původní továrnu v Portellu, kde dnes slavnou minulost připomínají jen rekultivované pomníky. Co se týče produkce, do města Alfa nasadila malé modely Arna a Alfasud. Ať už se podíváme na tehdejší Giuliettu (116) s podivně vysokou zádí a malými světlomety či modely 33 (s motory boxer) a 75 (poslední ve své třídě až do současné Giulie s pohonem zadních kol; a dokonce převodovkou vzadu!), mainstreamu vládly hrany. Rok 1985 se stal posledním, kdy automobilka s továrním týmem Benetton Team Alfa Romeo usilovala (i když už dost neúspěšně) o body ve světovém šampionátu Formule 1. Ve spojení se švýcarským týmem Sauber se do vrcholné disciplíny Alfa Romeo vrátila v roce 2019.
Když v 90. letech končila éra hranatého modelu 75, žádná sériová Alfa Romeo kromě závodních strojů či limitované dvojice SZ a RZ už nepoužívala pohon zadních kol. Vyspělý vrchol vyšší třídy symbolizovala hranatá Alfa Romeo 164 stojící na platformě Tipo 4 sdílené čtyřmi výrobci, střední třídu vozila stále hranatá 155tka, zatímco roli běžných městských vozidel přebíraly typy 145/146. I když Alfa Romeo stejně jako většina opustila od pohonu zadních kol, stále vznikala pěkná auta, v nichž zažívala svou labutí píseň poslední verze motoru Busso – zejména GTV a z něho vycházející Spider.
Naší velmi stručnou exkurzi do historie zakončíme Alfou 156. Pod tímto názvem se v roce 1997 objevil vůz střední třídy s klasickým designem, na který v Centro Stile Alfa dohlížel Walter de Sylva. Model 156 byl nabízen s paletou zejména čtyřválcových motorů, nechyběl ale ani pětiválec a nakonec i šestiválec V6 (ve vrcholné verzi GTA dosahoval V6 3.2 výkonu 250 koní). Model 156 stál na platformě Fiat C a tudíž měl pohon předních kol, leč později existovaly i verze s pohonem obou náprav. Na základě 156tky vzniklo i elegantní a nečekaně prostorné kupé zvané GT, s designem od studia Bertone.
Alfa Romeo je dodnes velmi speciální značkou, evokující slova jako jsou vášeň, design, dynamika, elegance. Většina historických modelů (až na pár výjimek zejména ve „hranatých“ 80. letech) se dá právem považovat za krásné, ostatně i v článku často zaznívají jména slavných designérů. A koneckonců, Milán je městem módy a stylu, takže je jen logické, že zde vznikaly krásné automobily. Italové tohle prostě na rozdíl od mnoha jiných věcí (například strategického plánování) umějí, takže doufejme, že budou moc obohacovat automobilový průmysl svými kreacemi i nadále. Bylo by velmi smutné přijít o značku, která nám dala tolik krásy, ale i emocí nejrůznějšího druhu. O jedinečném soužití napovídá i fakt, že majitelé se dodnes na silnici zdraví…
Foto: Alfa Romeo, archiv
