V dnešní době vygeneruje kresbu nebo fotografii každý jednodušší program či umělá inteligence. Jak ale vznikala černobílá mozaika na komínech Letenského tunelu v šedesátých letech, kdy byly počítače teprve v plenkách? Grafik Zdeněk Sýkora si tenkrát vzal na pomoc přítele matematika a německý počítač LGP-30, kterému zadali sérii příkazů, jak má za sebou motivy řadit. A pak čekali… Výsledek je svou nekonečnou možností variant ohromil. Vzniklo tak monumentální umělecké dílo, na které se jezdí dívat milovníci umění z celého světa dodnes.
Letenské průduchy tvoří čtyři štíhlé, vysoké betonové komíny, které vítají návštěvníky Letenských sadů u technického muzea. Když byly v druhé polovině šedesátých let dokončeny, dostal tehdy sedmačtyřicetiletý Sýkora zajímavou nabídku: Tady máte 540 metrů čtverečních plochy, berte ji jako malířské plátno, a ukažte, co umíte. Šlo o rozlohu téměř tří tenisových kurtů.
Sýkora se zamyslel a rozhodl se na ně přenést variaci černých a bílých obdélníků, kosočtverců a trojúhelníků z obrazu Černobílá struktura, jenž namaloval v letech 1966 až 1967. Předlohu vytvořil pomocí počítačového programu s předem přesně danými pravidly. Sýkora computeru nejdřív zadal parametry k jednotlivým elementům a pak pomocí znamének „+“ a „–“ označil směr zvyšování a snižování intenzity černé barvy.
Zdeněk Sýkora se proslavil strukturami a liniemi, které jako jeden z prvních umělců na světě vytvářel pomocí počítače. Žil v letech 1920 až 2011. Foto: Gortyna
„Počítač opakovaně ,projížděl´ jednotlivé řádky schématu a podle zadaných pravidel přiřazoval elementy na volná místa, až všechny pozice ve schématu vyplnil,“ popsal na začátku devadesátých let Sýkora své know-how časopisu PC World. Sám pak elementy různě pootáčel, aby byl výsledný vzhled co nejestetičtější.
Vzniklo tak postupně šest tisíc skleněných elementů, které se vlepovaly na fasádu průduchů. Jednotlivé části byly velké 30 x 30 centimetrů a bylo jimi potřeba zaplnit výšku okolo dvaceti metrů. Jako předloha posloužilo osm serigrafií, ze kterých se vybraly čtyři definitivní. Všech osm grafik nedávno jako reprint vydala Galerie Zdeněk Sklenář a Portu Gallery nyní jedno album nabízí coby úpis investorům.
Umění pro letecké dispečery
Na mozaice se začalo pracovat v roce 1967 s tím, že měla být dokončena o rok později. Ale protože se údajně jedno nákladní auto s výtvarným materiálem ztratilo, odhalena byla až v roce 1969. Vzniklo tak jedno z nejvýraznějších děl neokonstruktivismu v tehdejším Československu, které i po pětapadesáti letech budí pozornost. Čas mu nijak neublížil, spíš naopak. Sýkorův radikální rukopis postupně uzrál a dnes už minimalistický černobílý motiv ani využití počítače nikoho nezarazí.
Později byl Sýkora osloven i pro podobné dílo u metra Malostranská, ale život v Československu se mezitím přehoupl do normalizace a jeho jméno už nebylo pro komunisty pohodlné. Za svou kariéru stihl alespoň vytvořit mozaiku v pasáži v Jindřišské ulici, vstupní halu Řízení letového provozu v Jenči u Prahy nebo výzdobu kulturního domu v Litvínově. Své stopy zanechal také v nizozemském Gorinchenu a ve švýcarské Basileji.
Komíny Letenského tunelu, které od roku 1969 zdobí mozaika Zdeňka Sýkory. Mozaika je velká jako tři tenisové dvorce. Foto: Jiří Matějíček
Přestože jsou Sýkorovým světem přísné struktury a energické linie a k výtvarnému umění přistupuje racionálně, jeho dílo působí velmi emotivně. Může za to skutečnost, že se ke konstruktivismu dostal přes impresionismus a abstrakci. „Což mě nakonec přivedlo až ke tvorbě struktur. Dá se říci, že vše na té dlouhé cestě tvoření bylo logickým vyústěním. Jde to z jedné duše. Jednotlivá období tvorby odrážejí celý můj postoj k malířství, můj vývoj,“ přiznal v rozhovoru Sýkora s tím, že se pomocí počítače snažil proces tvorby dostat pod kontrolu. Od černobílých struktur přešel plynule ke křížícím se různobarevným liniím, ale těžiště jeho práce zůstalo neměnné – prvořadá byla krása a vysoká estetická úroveň.
„Nejsem příliš hrdý na to, že počítač v mém díle hraje určitou roli; vždyť je to dnes víceméně běžná věc při jakékoli činnosti. U nás se stále setkávám s podobným údivem, jaký zavládl nad prvními lokomotivami – zejména u řady umělců a uměnovědců, kteří bývají přímo pohoršeni,“ líčil grafik. I tak letenská mozaika dodnes budí respekt nejen svými rozměry, ale i progresivním výtvarným názorem.
Pohled na detail předlohy se Sýkorovou signaturou. Jednotlivé elementy mozaiky tvoří obdélníky, kosočtverce a trojúhelníky.
Není divu, že Sýkora se svým pohledem na svět zamířil do umělecké skupiny Křižovatky, která hledala inspiraci v konfrontaci různých výtvarných projevů, otevřenosti světu moderní civilizace a vlivům světového umění. Její členové se hlásili k dynamice moderní doby, technickým vynálezům i ke světu, který nazývali „nová příroda“. Skupinu kromě Sýkory tvořili například Karel Malich, Jiří Kolář s manželkou Bělou, Vladimír Burda, Richard Fremund nebo Otakar Slavík.
Zdeněk Sýkora nakonec prožil skoro jedno celé století – dožil se 91 let. Zemřel v roce 2011 v Lounech, kde se také roku 1920 narodil. Jeho pozůstalost spravuje manželka Lenka, která byla jeho pravou rukou už za jeho bohatého tvůrčího života.
Úpis Sýkorova alba serigrafií Letná začne v Portu Gallery ve čtvrtek 24. října 2024 od 9.00.
Pavel má v týmu Portu Gallery na starosti obsah a produkci investiční platformy. Připravuje články pro magazín i úpisy uměleckých děl a sběratelských předmětů. Ve volném čase se zajímá o architekturu a design, rád fotí na analog (miluje foťáky typu Leica) a cestuje po Evropě.
- Článek není investičním doporučením
- Historická výnosnost není nikdy zárukou budoucích výnosů
- Investice na kapitálových trzích jsou vždy rizikové
- Portu negarantuje dosažení výnosů z investice na kapitálových trzích
- Nejste si jistí, jaký rizikový profil je pro vás vhodný nebo zda je pro vás vhodné například tématické investování? Vyplňte si náš investiční dotazník a my vám poradíme.
