Z naprosto nepochopitelného důvodu se nový šéf DVB Securities Alex rozhodl nevyprodat akciové pozice, přestože ceny prorazily stop-loss úrovně. V čem je zakopaný pes? Proč firma neprodává, aby minimalizovala ztráty způsobené krizí na trzích? O něco se hraje, něco se děje. Ale mladý makléř Ondra ještě nic netuší…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) „Měl jste z pekla štěstí, že vás ještě nechtěli do nebe,“ prohlásil mladý doktor, který měl službu, když se Ondra probral. „Čelní nárazy většinou takhle dobře nekončí.“
Ondra se na reakci nezmohl. Ležel na nemocničním lůžku a pomalu mu docházelo, co se vlastně stalo.
„Co jste za tím volantem proboha dělal? Vždyť jste z úplně rovné a prázdné silnice sjel na chodník a napral to do trafiky. Alkohol jsme v krvi nenašli, musel jste psát esemesku nebo se ohýbat pro něco na zem, jinak to není možné. No nic, tohle není moje věc, hlavně, že se nikomu nic nestalo. Budete v pořádku, vypadá to jenom na nějaké pohmožděniny.“
Ondra tušil, co se stalo, co bylo příčinou nehody. Opakoval se výpadek vědomí, za volantem a v mnohem větší intenzitě než dvakrát předtím v práci. Věděl, že má problém. A že bude muset podstoupit nějaká vyšetření, aby se zjistilo jaký. V tomto stavu a s tímhle doktorem o tom ale mluvit nebude.
—–
Ondra nakonec zůstal v nemocnici týden. O svém „tajemství“ promluvil s primářem a ten mu nechal udělat příslušná vyšetření. Když měl všechny výsledky na stole, nechal si Ondru zavolat k sobě.
Ačkoliv se cítil celkem dobře, do primářovy pracovny šel Ondra s obavami. Ostatně pokud podstupujete různá vyšetření na neurologii, kardiologii a onkologii, není příliš důvodů k dobré náladě.
„Posaďte se, pane Dohnale. Neděláte mi radost, mladý člověk a v takovém stavu. Mám pro vás dvě zprávy. Nejdřív tu dobrou.
Vyšetření neprokázala žádnou závažnou chorobu, máte jen lehkou arytmii, hraniční CRP a trochu vyšší hemoglobin. Druhá zpráva je, že k závažné chorobě máte pořádně nakročeno, pokud zásadně nezměníte životní styl. Jaké je vaše povolání?“
„Burzovní makléř, pane primáři.“
„Něco takového jsem předpokládal. Měl byste víc odpočívat, pravidelně se hýbat, jíst vyváženou stravu a zamyslet se nad tím, jestli je tahle profese pro vás ta pravá.“
Ondrovi se viditelně ulevilo, podíval se do země a po chvíli spustil: „Víte, pane primáři, bude to znít divně, ale já si myslím, že je. Nejspíš ji ale vykonávám na špatném místě. Nejvíc mě nestresují prudké výkyvy trhů, ale fakt, že nemůžu své povolání vykonávat podle svých představ. Šéfové, interní nařízení, regulatorní orgány. Tohle všechno vyvolává větší stres, než když se burza propadne za den o pět procent. Což se mimochodem téměř nestává.“
Primář pokýval hlavou. „Každý člověk je jiný, každého stresuje něco jiného. Ale i z toho, co říkáte, mi plyne, že změna by byla žádoucí. No, je to na vás, z mého pohledu jste relativně zdravý. Napíšu vám nějaké léky, ale pokud uděláte změnu životosprávy, budete je moci brzy vysadit, pokud ji neuděláte, stejně vám dlouhodobě nepomohou.“
—-
Ondra dorazil na začátku nového pracovního týdne do kanceláře před sedmou. Když odtud naposledy odcházel, byl poslední, teď očekával, že bude první. Chtěl se na první den po tak dlouhé době připravit. Proto ho překvapilo, když při výstupu z výtahu narazil na Renáta.
„No to je dost, že jsi zpátky. Tady se dějou věci.“
Ondra nevěděl, zda se má naštvat, nebo se zeptat jaké. Vzhledem k tomu, že Renát nikdy nebyl příliš empatický, zvolil druhou variantu.
„Druhou půlku ztrátové pozice jsme zavřeli teprve minulý čtvrtek. Hodně pod stop lossem. V pátek přijel Manfred a šíleně se s Alexem pohádali. Dneska se má řešit, co bude dál, přišli jsme o velký prachy. Připravuju pro tyhle účely nějakou prezentaci, zrovna ji jdu dodělávat.“
Ondra pokračoval ke svému místu, které našel téměř v původním stavu. Jenom jeho židle byla níž než obvykle, evidentně na ní někdo seděl. Seřídit výšku si uměl, což také učinil, a zapnul počítač. V tu chvíli mu někdo zaklepal na rameno. Manfred.
„Pojď, sedneme si do zasedačky.“ Aniž čekal na reakci, zamířil směrem k Ledničce. Ondra byl takovým ranním provozem v kancelářských prostorách DVB Securities docela zaskočený, ale říkal si, že je vlastně dobře, když bude uveden do aktuální situace co nejdříve.
Posadili se do Ondrovi důvěrně známých křesel.
„Tak jak jsi na tom?
„Ujde to. Měl jsem štěstí v neštěstí.“
„To rád slyším, budeme tě potřebovat v plné formě. Alex totiž napáchal téměř nenapravitelné škody. DVB bude muset zase poslat nějaké peníze, aby to firma vůbec přežila. Už mě nebaví hasit tyhle požáry, nejdřív Gold, teď Alex.“ Manfred se napil vody, kterou si přinesl, a pokračoval: „Víš, o víkendu jsem hodně přemýšlel. Alex už tady zůstat nemůže. Hledáme náhradu a otevřeně říkám, že jedním z kandidátů jsi i ty. Čekal jsem, v jakém se vrátíš stavu. Dneska musím zpátky do Mnichova, ale ve středu zase přijedu a probereme detaily.“
—-
Ondřej se během dne pokoušel promluvit s Alexem, ale ten se objevil jen na pět minut, něco si vzal ze svého stolu a zase zmizel. Všichni makléři okolo se tvářili, jako by se vůbec nic nestalo, jako by firma neměla existenční potíže, jako by on nebyl dva týdny pryč. Ondrovi celá situace přišla absurdní. Byl žhavým kandidátem na generálního ředitele. Ale bylo mu to úplně jedno. Když večer odcházel, měl pocit, že se v něm něco definitivně zlomilo.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
