Ondra se stal plnohodnotným členem makléřského týmu. Alex se u něj občas zastavil na kus řeči, Gold ho srdečně zdravil svým typickým: Jak jde byznys? a modelky z recepce začaly s Ondrou koketovat. Začínalo být jasné, že tahle řádka na výměnu není. Navíc jednoho dne proběhl telefonát, který Ondrovu kariéru postrčil zase o kousek dopředu…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Přístroj zazvonil vedle sedícímu kolegovi, který si zrovna odskočil na toaletu. Ondra sluchátko zvedl při třetím zazvonění, jelikož ostatní makléři měli právě hovor a nebylo možné, aby se někdo do firmy nedovolal, to by pak měli průšvih všichni.
„Dohnal, Gold & Company, prosím?“
„Tady ČTK, potřebovali bychom mluvit s nějakým makléřem ohledně aktuálního kurzu koruny.“
„No víte, všichni jsou zrovna na telefonech,“ pronesl nejistě Ondra.
„To nevadí, můžu s vámi?“
Ondra chvilku zaváhal a toho volající redaktor využil:
„Mohl byste mi prosím říci, proč dnes koruna proti dolaru posílila o 20 haléřů?“
Ondra v tu chvíli nenacházel slova na výmluvy, a tak začal blekotat něco o tom, že dolar dnes oslabil proti téměř všem měnám, neboť americká centrální banka FED vypustila do světa zprávu, že uvažuje o snížení úrokových sazeb, což sníží výnos dolarových aktiv.
Než stačil dodat cokoliv dalšího, novinář na druhé straně linky zavěsil. No a druhý den ve všech hlavních denících vyšla v ekonomické rubrice z ČTK převzatá zpráva o pádu dolaru, kterou komentoval jakýsi Dohnal z Gold & Company. Od té doby se Ondra stal odborníkem na českou měnu a jeho jméno se objevovalo v tisku skoro každý den, občas i na titulních stránkách. V marketingu firmy byly komentáře pracovníků jedním z nejdůležitějších nástrojů, a tak „odborníkovi“ Dohnalovi nezbývalo nic jiného než v kontaktech s tiskem pokračovat. Ne že by to někdo ve firmě nějak řešil, ale zaměstnanci i klienti registrovali, že existuje nějaký Dohnal a že pravděpodobně dělá nějakou docela důležitou práci, když je v novinách.
To samozřejmě Ondrovi zvedalo kredit. A bylo úplně jedno, že se k tomu dostal jako slepý k houslím. Jeho hvězda stoupala.
———–
Ondra vystoupil z výtahu a nemohl uvěřit vlastním očím. Od recepce se směrem k hlavní makléřské místnosti táhla dlouhá černá čára, která občas připomínala tříproudovou dálnici a místy zase úzkou jednosměrku. Aniž pozdravil recepční Noru sedící s potutelným úsměvem za stolem s firemním logem, vydal se po černé jizvě v drahém koberci jako po stezce ke zlatému pokladu. Po několika metrech zjistil, že nedošla až na trading, ale těsně před ním zabočila na pánské toalety. Zároveň uviděl nevídanou scénu v Goldově kanceláři, kde na sebe generální ředitel s hlavním makléřem štěkali jako psi. Najednou se Alex otočil, třískl skleněnými dveřmi, které náraz kupodivu vydržely, a začal si skládat věci do papírové krabice.
Jak se Ondra později během dne dozvěděl, incident s kobercem byl jen poslední kapkou do moře Alexových průšvihů. Včera večer se již poněkolikáté opil v práci tullamorkou, kterou si schovával za šanony s evidencemi obchodů. Pak šel do Goldovy kanceláře, sebral mu ze šuplíku jeden z luxusních doutníků Cohiba, které si tam generální skladoval, a bůhvíproč si ho šel zapálit na recepci. Když ho vykouřil půlku, udělalo se mu špatně a zbytek hodil do koše. Bohužel mu nedošlo, že kovový koš je vystlán plastovým pytlem, a ten se vzňal. Alexe nenapadlo nic lepšího než kopat koš směrem k toaletám. Po cestě z něj odkapávaly kousky horkého plastu a tvořily onu tajemnou čáru. Na WC se pak hlavní makléř vyzvracel do umyvadla, nechal koš v poloze, ve které ho tam dokopal a odebral se domů. Tím došlo k naplnění pověstného kalicha, respektive spíše krabice, symbolu vyhazovu investičního bankéře z minuty na minutu.
Hlavním makléřem byl ještě téhož dne jmenován ambiciózní sportovec Mário, jehož řádka už pár pátků, na rozdíl od Alexovy, přetékala penězi, a Ondra se posunul na uvolněné místo senior makléře. Inna měla pravdu, doba je zrychlená a povrchní, pomyslel si Ondřej, když mu Gold oznamoval povýšení. Ani ne po roce se zařadil mezi zkušené makléře! Zároveň si uvědomoval, že jeho rychlý postup je dán spíše shodou okolností než jeho vlastním přičiněním. Gold potřeboval situaci řešit rychle a nechtělo se mu přeplácet někoho od konkurence dříve, než si ověří, že není schopný najít náhradu uvnitř firmy. Ale i tak… Opět si vzpomněl na máminu poštovní kariéru…
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
