Hlavním makléřem byl jmenován ambiciózní sportovec Mário, jehož řádka přetékala penězi, a Ondra se posunul na uvolněné místo senior makléře. Ani ne po roce se zařadil mezi zkušené profesionály! Zároveň si uvědomoval, že jeho rychlý postup je dán spíše shodou okolností než jeho vlastním přičiněním…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Postup znamenal pro Ondru velké změny. Zdědil klienty s potenciálem obchodovat, ne jako v případě prvního Goldova seznamu, kdy šlo prakticky o beznadějné případy. To mělo několik důsledků – za prvé bylo najednou mnohem snadnější vydělat peníze, za druhé ho zkušení makléři začali brát jako sobě rovného a za třetí začal navštěvovat týdenní byznys meetingy, kde Mário s Goldem udíleli pokyny a informovali senior makléře o strategických záležitostech.
Hned druhá taková schůzka byla zcela zásadní pro budoucnost, nejen Ondrovu.
„Dobrý podvečer, pánové,“ pronesl tichým hlasem Gold, otočený zády k makléřům. Největší zasedací místnost ve firmě nazvanou New York zaplňoval obrovský skleněný stůl, u něhož se krčilo osm makléřů. Gold stál a mlčky hleděl oknem do hlubin potemnělé Prahy. Atmosféra v zasedačce byla po incidentu s Alexem stísněná. „Dnešek vám změní život,“ pokračoval po dlouhé pauze plné ticha. Očekávání naplnilo místnost k prasknutí.
Najednou se generální ředitel prudce otočil a přejel makléře panovačným pohledem. „Nejdřív bych vám chtěl říci, že Alex neodešel proto, že pil, ani proto, že mu klesaly výnosy. A už vůbec ne proto, že se mi hrabal v šuplíku. Musel odejít z důvodu, který souvisí s jediným bodem dnešního programu.“ Gold se znovu teatrálně odmlčel a začal pochodovat po místnosti. Chvíle ticha byla opět hodně dlouhá, ale už ne tak překvapivá. Po několika desítkách vteřin, ve kterých mluvily jen klapající ručně šité boty, se Goldův hlas konečně ozval: „Mám tady projekt. Největší, který tahle firma kdy měla a zřejmě i bude mít, říkejme mu Projekt E. S Alexem jsme se neshodli na jeho realizaci. Od vás nyní očekávám absolutní loajalitu. Oddanost věci, nebo odchod, jiná možnost neexistuje.“
Očekávání se změnilo v tiché zděšení. Všichni v této místnosti, kromě Ondry, si žili nad poměry. Přestože byli královsky placeni, měli několikamilionové hypotéky, aby si mohli dovolit byt s výhledem na Pražský hrad nebo vilu v Černošicích. Vyhazov ze dne na den by pro ně znamenal velký, opravdu velký problém.
„Do čtyřiadvaceti hodin se budete muset rozhodnout, jestli se mnou do toho jdete, nebo ne. V případě, že ano, zítra podepíšete mlčenlivost. Druhá alternativa je samozřejmě také připravena.“
———-
„Tak teď už máte jen dvacet tři hodin a padesát devět minut,“ uchechtl se Gold po další odmlce. „Přejděme k meritu věci. Jak asi víte, mým dobrým kamarádem je Milda Kunc, šéf Energonu. Minulý týden mu zástupce majoritního akcionáře, tedy ministr financí, odsouhlasil způsob odměňování. Milda si kromě měsíčního platu pět set tisíc korun vymohl opční program. Kdykoli v budoucnu bude mít nárok na odkoupení jednoho milionu akcií za tržní cenu z minulého pátku, což, jak všichni víte, bylo zhruba dvě stě korun za akcii. Taky jste si jistě všimli, že cena Energonu za posledního půl roku víceméně stagnovala, přestože indexy jdou nahoru. Co bylo, bylo, budoucnost může být jiná, akcie stagnují, klesají, rostou.“ Následoval zlomyslný škleb. „Pokud zařídíme, a vy víte, že bychom to měli umět, aby se cena do roka minimálně zdvojnásobila, do konce života zřejmě nebudete muset pracovat. Pokud tedy budete chtít. Přemýšlejte o tom. Zítra touhle dobou tady bude připraveno osm smluv. To je všechno, co jsem vám chtěl dneska říct. Zbytek až po podpisu.“
Ondra odcházel jako opařený. Sice neměl dluhy a zůstat u Golda pro něj, na rozdíl od ostatních, nebyla životní nutnost, ale vzdát se nadějně rozjeté kariéry se mu nechtělo. Nemusel být příliš bystrý, aby mu došlo, že teď se bude balancovat na hraně. Na hraně zákona.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
