Triumph snadno proráží vzduch a neustále zrychluje. Jeho sytý zvuk motoru se rozeznívá do okolí stejně sebevědomě, jako před 67 lety, kdy nastartoval poprvé. Patina mu dodává jedinečný nádech, čísla na bocích odkazují na jeho úspěchy. Zařadíme vyšší rychlost, ať se karburátory napijí!
Britský roadster – dnes běžně používané slovní spojení, vyjadřující určitý styl motoristické radosti a jízdy ve dvoumístném vozidle bez střechy, navíc s minimálním vybavením proti nepřízni počasí. Kult primitivních vozidel se silnými, upravenými motory, jehož základy byly položeny už ve 20. a 30. let ve Velké Británii. Tehdy bylo první MG, ale brzy se připojily i další značky: namátkou zmiňme AC, Invictu, Morgana, Singera, Sunbeama, SS-Jaguar a konečně Triumph.
Rozmachu tohoto způsobu cestování pomohla paradoxně druhá světová válka, respektive některé její souvislosti. Američtí vojáci, kteří často působili ve Velké Británii, roadstery často a rádi využívali a mnozí z nich si po skončení války svá oblíbená autíčka odvezli zpět do vlasti. Tím jim nechtěně trochu prošlapali cestu. A jelikož Velká Británie byla po válce nucena platit výrazné dluhy způsobené americkým programem lend lease, heslo doby pro britské firmy bylo více než zřejmé: export or die!
Mezi prvními poválečnými výrobci na scéně britských sportovních vozů bylo opět MG se svým nesmrtelným modelem TC. Právě tento roadster předválečné konstrukce byl prvním, který se v omezeném počtu dostal do USA. A brzy následovaly další: Jaguar představil úchvatné XK120, které dominovalo v závodech i na dálnicích (dosáhlo rychlosti až 120 mph, tedy skoro 200 km/h!) a do směsice britských sportovních vozů začaly přispívat i menší firmy, jako například AC, Allard, Aston Martin, Bristol, Daimler, HRG, Frazer-Nash, Morgan a Swallow.
V průběhu 50. let pokračoval rozmach a vedoucí lídři odvětví chrlily své modely. Bavíme se o firmách jako jsou Austin-Healey, Jaguar, MG, Sunbeam a Triumph.
Triumph Motor Company vyráběla různé druhy automobilů, a to již od roku 1923, kdy představila svůj první vůz (Triumph 10/20 navržený společností Lea-Francis). Čas plynul a průmyslový podnik rostl. Takže využijeme té možnosti a posuneme se v čase do roku 1946, kdy společnost pod názvem Standard Motor Company stavěla Triumph Roadster. Poválečný otevřený vůz byl znám nejprve jako Triumph 1800 (18TR) a později Triumph 2000 Roadster (TRA). Zmiňuji ho hlavně proto, že pro poválečnou dobu byl neskutečně těžkopádný, zastaralý a pomalý. Roadster budoucnosti, který měl dobít svět, měl totiž vypadat úplně jinak.
A také vypadal: nová řada sportovních aut se představila v podobě prototypu Triumph 20TS v říjnu 1952 v rámci autosalonu v Londýně. Právě tomuto vozu, který vznikl pouze v jednom exempláři a už neexistuje, se začalo říkat TR1. Každopádně jeho vývoj byl tak drahý, že vedl k představení Triumphu TR2, který se veřejnosti poprvé ukázal v březnu 1953 při autosalonu v Ženevě.
TR2 se stal prvním modelem z dlouhé a úspěšné řady tradičních roadsterů, která pokračovala až do roku 1981. Změny mezi modely TR2 až TR6 byly spíše evoluční než revoluční, s rokem 1965 přišlo nezávislé zavěšení zadních kol a od roku 1967 byl čtyřválec nahrazen šestiválcem. TR7 již mělo samonosnou karoserii, TR8, které znamenalo také konec této éry, pak využívalo osmiválec. TR2 se vyrábělo pouze od srpna 1953 do října 1955 (náš kousek je z konce výroby) s tím, že celkově vzniklo 8636 kusů. Z toho většina, celých 5805 kusů, byla určena pro export. Pro domácí britský trh, odkud pochází i náš vůz, zbylo 2823 kusů a náš je jeden z posledních vyrobených předtím, než se začalo montovat TR3 s větší maskou chladiče.
TR2 je ryzí sportovní kousek ze staré školy: vpředu má nezávisle zavěšená kola, vzadu tuhou nápravu s půleliptickými listovými pery. Motor je uložen podélně za přední nápravou a točivý moment je přenášen na zadní kola pomocí čtyřstupňové, přímo řazené převodovky. Posilovač řízení skutečně nečekejte. Dvoulitrový motor využívá dva karburátory SU a nabízí výborný výkon 90 koní (a 159 Nm točivého momentu), což při hmotnosti 956 kg (včetně paliva, nářadí a vybavení) znamená nečekaně dravé dynamické schopnosti.
Za představeným Triumphem totiž stojí velký příběh původnosti a pestrého života na silnicích i okruzích. Vše začalo první registrací 3. 11. 1955, kdy vůz dostal britské registrační značky LRV 636. Jeho první majitel, říkejme mu třeba pan Knight, si nedlouho poté založil deník a začal pečlivě zapisovat, co všechno s vozem zažil. Pomalu otáčím skoro sedm desetiletí staré zažloutlé listy a s tajemným očekáváním si pročítám jednotlivé události, které se často týkají výměn oleje, drobných oprav (výměna tachometru v roce 1961) nebo instalace funkce overdrive či olejového chladiče. Britský škrabopis je doplněný nákresy, grafy a v neposlední řadě ručně psanými (a později strojově) dopisy, týkající se například podezřele vysoké teploty oleje při jízdě rychlostí 80 mph nebo komunikace s následujícím majitelem z Německa, který s ním v 80. letech po ose překonal kanál La Manche. Nechybí samozřejmě ani faktury, původní prospekty doplňků či náhradních dílů a různé další dokumenty typu FIVA karty apod. Zmíněný „deník“ je ale ze všeho nejvíc…
Triumph měl hezký život plný péče a je to na něm znát až do současnosti. Aktuálně se stále pyšní původním lakem karoserie se vší patinou, která patří k věci. Kromě zmíněné „rychloběžky“ či chladiče oleje má také tovární hardtop a další nadstandardní detaily výbavy. Na druhou stranu chybí vyplétaná kola, což jsem docela rád, ocelové disky vypadají hezky a vůz s nimi lépe funguje na silnici. Pokud se na vůz podíváte zespoda, zjistíte, že je po servisu celé přední nápravy a taktéž brzdové soustavy. Pravidelné výměny kapalin jsou samozřejmostí. Je tomu zejména díky tomu, že je nasazován na různé soutěže v čele s italskou 1000 Miglia, kterou jel už dvakrát. Naposledy se během ní předvedl v roce 2022, kdy jsme jeho cestu sledovali. Svou posádku v pořádku dovedl do cíle.
Řídit Triumph je skutečným autentickým zážitkem. Vyžaduje hodně síly, citu a naučeného grifu, zkrátka nic pro začátečníky. Jakmile ho pevně vedete zatáčkami, odvděčí se svým ryzím charakterem, omamným zvukem výfuku a mocným zátahem v jakýchkoliv otáčkách. Brzy vás budou bolet ruce z volantu, ale jinak je pozice pro europostavu docela příjemná. Představa, že ho řídím od rána do večera jako při italském závodě je stejně lákavá jako bolestivá.
Náš nečekaný úlovek brzy zamíří do úpisu, takže se každý z vás bude moc stát alespoň částečným vlastníkem jedinečného kusu historie. My se mezitím postaráme o to, aby byl původní Triumph stále vidět, aby dobře startoval a předváděl své schopnosti při různých událostech.
_______________
Foto: Ondřej Kroutil
