Vánoční večírek proběhl ve stylu „Gold akcí“ – hodně drahého pití, hodně dobrého jídla, hodně zábavy. Drahá kapela i byznys v salóncích. Konexe, úplatky, neveřejné informace. Hon za úspěchem a ziskem se podepisuje na psychice mladého makléře Ondry.
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Gold se rozvalil ve svém ředitelském křesle. Chvíli přemýšlel, pak kliknul na ikonu Excel, Soubor, Nový. Název: Úkoly. Byl začátek roku, čas plánování. Znova se zamyslel a pak začal ťukat jedním prstem: Udo a Vadim, enter, Nora, enter, Whistler, enter, BMW!!!, enter. Poté zvedl telefon: „Dnes prosím ledovou kávu, jsem ještě rozehřátý ze včerejška.“
Nora se rozesmála a zavěsila.Golda spousta lidí považovala za blázna, konkurence se dokonce snažila tento dojem vyvolat veřejně. Pravda, některé jeho kroky a způsob komunikace by se jistě daly označit přinejmenším za nestandardní. Ve firmě zavedl tuhou disciplínu, kterou sice na oko nevyžadoval povinně, ale zaměstnanci ovládaní vlastním strachem plnili, cokoli si vymyslel – účastnili se náročných sportovních akcí, při kterých někteří netrénovaní jedinci doslova a do písmene riskovali život, dodržovali „předepsaný“ racionální jídelníček, oblékali se jen do určitých značek a veřejně sdíleli stejný světonázor jako jejich pan generální. Tak homogenní skupinu zaměstnanců Praha nezažila.
Gold miloval mluvit o sobě. Uvěřil představě, že je výjimečný, kterou přiživoval různými sebestřednými historkami i z oblastí mimo byznys. Například jak na něj koukají osmnáctiletá děvčata, protože je přece jasné, že jim takový elegán v nejlepších letech musí imponovat. Nebo jaké má výjimečné nachlazení, s rýmou tak otravnou a speciální, že takovou nikdo nezažil. Pár lidí také kvůli nesouladu s jeho myšlením muselo odejít. Mário zrovna včera na tradingu vyprávěl o čerstvě vyhozeném ajťákovi, který měl problém vyšplhat se na Luční boudu. Ano, byl to jeden z těch dvou, co při cestě dolů skončili v nemocnici. Prý se svými více než sto kily nemůže rychle přemýšlet a trvá mu, než dojde na záchod a zpátky. Ortel si ajťák definitivně podepsal, když svému přímému nadřízenému minulý týden řekl, že se dnes těší domů, až si lehne s manželkou na pohovku a budou celý večer jenom jíst a dívat se na televizi. Na účetní se Goldovi zase nezdály zuby, prý snad kdyby si je nechala přepilovat, tak by mohla zůstat, ale takhle se na ni prostě nemůže koukat. Po lidech, co si z rozmaru špatně ocejchoval, se vozil tak dlouho, až jim jejich přímí nadřízení připravili krabici.
Na druhou stranu byl Gold člověkem stvořeným pro obchod. Jeho mozek velmi přesně odhadoval cesty, které vedou k penězům. Zatím se vlastně nikdy nespletl, tedy co se týkalo obchodních záležitostí. Zkušenosti generací jeho předků se slily v dokonalý stroj na peníze. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl zadrhnout.
—-
Ondra se v lednu doma skoro neukázal, vztah s Lídou přežíval ze vzpomínek na Řím. Objemy obchodů na burze byly v lednu nadprůměrné. Mnoho investorů věřilo takzvanému lednovému efektu, statisticky větší pravděpodobnosti, že trhy půjdou počátkem roku nahoru. Práce tak bylo hodně, navíc se pomalu blížil konec Projektu E. Ondra podle domluvy a instrukcí Mária denně komunikoval s Kubelikem.
„Musíš přidat, mladej. RENTA by si toho měla vzít víc. Neříkám, že neděláš dost, ale chce to ještě nějakej nápad. Všichni musíme jet na stodeset procent. Včera jsem čuměl na NHL a tam hrajou s jiným nasazením než v extralize, koneckonců znám to z kabiny, Češi se pořád na něco podvědomě šetřej a zaberou, až když jim teče do bot. My se ale nechceme stresovat až do konce, že ne?“
„Jasně, Mário. Něco vymyslím.“
Cena Energonu se už vyšplhala na 350 korun za akcii a ke kýžené čtyřstovce chyběl kousek. Čas se ale krátil a rozhodující bude závěrečná cena k poslednímu dubnu. Ondra věděl, že jeho největší předností je sport v jakékoliv podobě. Řekl si, že na něj tedy ve finiši opět vsadí.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
