Při plánování financí s největší pravděpodobností chybujete. Stejně tak chybujete i při investování. Můžete za to především vy, díky své roztržitosti, lenosti a přílišnému sebevědomí. To vše by vám pravděpodobně řekl Američan Richard Thaler, nositel letošní Nobelovy ceny za ekonomii.
Richard Thaler, spoluzakladatel takzvané behaviorální ekonomie, získal Nobelovu cenu za propojení psychologie a ekonomie. Nesouhlasí s tradičními ekonomickými modely, které předpokládají, že lidé se chovají vždy racionálně.
Tvrdí například, že lidé se většinou soustředí na krátkodobé zisky a upřednostňují plnění krátkodobých přání a tužeb. To vysvětluje, proč lidé mají problém s plánováním financí do budoucnosti. Ať už se jedná o spoření na nový dům, nebo o ukládání peněz stranou na stáří.
Lidé potřebují postrčit
Jak by stát měl správně bojovat s obezitou? Mohl by nakoupit reklamu v televizi na zdravé jídlo. Stejně tak by mohl koupit reklamní místo na billboardech po celé Praze a vysvětlit lidem, že jíst zdravě je důležité. Podle Thalera a jeho nejprodávanější publikace „Nudge“ (v překladu „Šťouch“) nic z toho není nutné. Nejen, že něco takového nepovažuje za nutné, myslí si dokonce, že by to bylo zbytečné.
Lepšího výsledku dle jeho knihy lze dosáhnout například přesunutím zdravého jídla v supermarketu na poličku v úrovni očí. Proč? Lidé často jednají ve spěchu a nepřemýšlí o následcích svého jednání. Koupí tak radši hranolky, nebo křupky, které jsou po ruce. Přitom by dle Thalera stačilo jen malé postrčení, kterým ovlivníte chování lidí.
Funguje ale takovéto postrčení v praxi? Thalerovou teorií se inspirovala Velká Británie, která v roce 2012 začala po zaměstnavatelích vyžadovat automatické zařazení zaměstnance do penzijního spoření s tím, že pokud zaměstnanec o spoření neměl zájem, mohl ho kdykoliv zrušit.
Výsledkem této strategie bylo 90% zapojení zaměstnanců do penzijního spoření. V porovnání s 60% zapojením, kterého bylo dosahováno do té doby se jedná o zajímavý výsledek, který měl za následek zavedení automatického zapojení do penzijního spoření například v USA.
Neférové chování je trestáno
Mimo jiné Thaler napsal studii, ve které nesouhlasí s klasickými ekonomickými modely, které říkají, že při zvýšení poptávky by prodávající měl zvýšit cenu za účelem maximalizace zisku.
Ve své studii se odkazuje na příklad sněhové bouře. Po příchodu sněhové bouře se prudce zvýší poptávka po lopatách na sníh, které lidé potřebují, aby odházeli sníh od svých domů a mohli vyjet autem do práce. Dle ekonomických modelů by z pohledu prodejců bylo racionální navýšit cenu lopat a získat tak ze situace větší zisk. Mnozí tak opravdu i udělají.
Tradiční ekonomické modely však nepočítají s tím, že lidé takovéto jednání považují za neférové a ačkoliv si v krátkém období s nechutí koupí lopatu za vyšší cenu, než kterou měla před bouří, v dlouhém období si budou chování prodejce pamatovat a další zboží raději koupí jinde.
Iracionální ekonom
Richard Thaler popisuje desítky dalších jevů, které ukazují iracionální chování člověka. Samotným příkladem může být i tento 72letý ekonom, který na otázku, jak naloží s 1 milionem dolarů, které získal za výhru Nobelovy ceny, odpověděl: „Co nejvíce iracionálně, jak jen to bude možné“.
