Přinášíme vám rozhovor s Martinem Kodýdkem, bývalým obchodním ředitelem Patrie a autorem knihy Makléř. Ten ve své prvotině popisuje příběh obyčejného mladíka z Valašska, který od dětství snil o úspěchu a po vysoké škole se dostává do prestižní burzovní firmy, kde rychle míří k vrcholu. A to v oboru, kterému vládne strach, stres a chamtivost a v němž jediným měřítkem jsou peníze.
Jak jste se rozhodl, že začnete psát?
Když jsem skončil v Patrii, tak jsem měl čas na věci, které jsem chtěl dlouhodobě zkusit. Něco napsat byla jedna z nich. To, co se děje v sektoru, o kterém jsem psal, mi přišlo jako dlouhodobě zajímavé, je to takový svět sám pro sebe. Taky jsem byl některými věcmi malinko znechucený. Je to dané tím, že jste v jednom prostředí a to prostředí vás nějak formuje. A člověk žije v takové bublině a přes tu bublinu nevidí ven a už bych řekl, že to přehání v nadřazenosti nad ostatními bublinami, které existují. Lidé, kteří fungují jako investiční bankéři – a není to jenom v Čechách ale i v Americe, si z mého pohledu myslí, že jsou trošku víc než ti ostatní. Měl jsem z toho takový pocit.
Z čeho podle Vás pramení ten pocit nadřazenosti?
Jednak je to dané tím, že to jsou vesměs bohatí lidé, nebo k tomu bohatství směřují, a díky jejich činnosti se setkávají s významnými lidmi a tím pádem mají pocit vlastní výjimečnosti a důležitosti.
Přitahuje makléřská branže specifický typ lidí?
Určitě jo. V Americe je investiční bankéř top zaměstnání, kam směřuje většina nejchytřejších lidí, protože si myslí, že tam vydělají nejvíc peněz. V Čechách, nebo v Evropě není jednoznačné, jestli jsou nejchytřejší, ale určitě jsou extrémně cílevědomí. To by se dalo srovnat se sportem. Makléřina a investiční bankovnictví obecně přitahuje hodně soutěživé lidi, kteří chtějí dosáhnout nějakého úspěchu. Tu práci nemůže dělat člověk, který přijde, sedne si a bude koukat, nebo čekat, co mu kdo řekne. Musí být samostatný, cílevědomý, ambiciózní a asi i chytrý.
Ambice, cílevědomost… Co dalšího člověk potřebuje, aby vydělal peníze na burze? Kromě kapitálu.
Z mé zkušenosti je důležité najít si svojí úzce vyprofilovanou strategii a té se hodně podrobně věnovat. Není to tak, že jdu na trh, přečtu si o firmách, zainvestuji do nich a vydělám. Nikdo neví, co se stane zítra. Moje strategie je založená na tom, že se držím pravidel a mám statistickou výhodu na trhu. Zisky a ztráty jsou rozdělené nerovnoměrně. Vy třeba můžete mít deset ztrát, ale nesmíte váhat a musíte si dál dělat to svoje a nepřemýšlet, že to jde špatně. Držet si těch deset obchodů špatně a pak se to zlomí a je zase série vítězství. Máte nějakou vizi a k tomu spějete. A to, co se děje mezi tím, je pozitivní, negativní, ale vy to nechcete vůbec řešit a vidíte na konci ten výnos.
Deset ztrát je hodně, opravdu se investování vyplatí?
Moje strategie je krátkodobá a realizuji jí na komoditních trzích, takže se jedná spíše o spekulaci. Co se týká akcií, tak dlouhodobě investování do nich dává smysl, protože trhy z principu dlouhodobě rostou, takže lidi, kteří si je koupí a drží, nakonec vydělají. Takových je ale jen část. Většina aktivních investorů, kteří o tom hodně mluví a hodně se angažují, tak nevydrží jenom koupit a čekat. Jedno investiční pravidlo říká, že nejvíc peněz vyděláte sezením na zadku a nicneděláním. Lidé, kteří se o to zajímají a baví je to, vytváří bublinu. Jsou to takoví nenechavci, že peníze musí pořád točit a vlastně čím víc obchodů dělají, tím víc ztrácí na poplatcích. Lidi investují proto, že je dokázané, že to dlouhodobě funguje. To je pravda, ale netýká se to těch aktivních. Říká se, že jenom 5% investorů, co aktivně obchodují, vydělá. Samozřejmě záleží na produktu a na výzkumu, ale zhruba je to 5-20 procent.
Napětí, strach a nejistota na finančních trzích se odrážejí i ve Vaší knize. Nakolik je Makléř fikce?
Kniha vychází z reality, ale spousta věcí se nestala. Není to úplná fikce – některé události jsou pravdivé, ale jsou ohnuté podle potřeb autora. V globálu to vystihuje atmosféru na trzích, která v Česku byla na počátku druhého tisíciletí, ale hlavní příběh je fiktivní. Důvod, proč jsem to napsal, je ten, že tady není nikdo, kdo by to zachytil tímhle způsobem. Jsou tady lidé, kteří to vidí jinak a nesouhlasí s tímhle pohledem, ale to je jejich věc.
Poznávají se lidi ve Vaší knize? Nebál jste se, že někoho urazíte nebo naštvete?
Já si řekl, že to budu psát podle toho, jak to vidím. Samozřejmě jsem mohl nějaké lidi urazit a naštvat, ale já to tak neberu, že to jsou oni. Sloužili pro mě jako předloha, protože to byly zajímavé osobnosti a já jsem je ohnul, aby byly ještě zajímavější. Abych napsal zajímavou knížku, tak se nemůžu ohlížet na to, abych někoho neurazil. Samozřejmě kdyby to byl nejlepší kamarád, tak bych k tomu přihlédl. Taky jsem tam ty dva nedal, respektive minimálně. U lidí, které znám a kteří by mě třeba do budoucna mohli zaměstnat, jsem se tou knihou možná odepsal, ale nevadí mi to. Je mi to jedno.
Co máte v plánu do budoucna?
Chtěl bych psát profesní romány. Mám znalost různých prostředí a tím, že má Makléř dobrý ohlas, tak přemýšlím nad pokračováním. Teď píšu další knihu, Trenéra, z fotbalového prostředí, už mám asi dvacet krátkých kapitol.
Děkujeme za rozhovor.
