Základní investiční poučka zní „nakup dole, prodej nahoře“. Jednoduchý návod na zbohatnutí, že? Ale jak poznáte, že už je trh opravdu na dně a je vhodný čas nakoupit – a naopak, kdy už je na vrcholu a je čas prodat? Jediná naprosto pravdivá odpověď je, že to poznat nejde. Možná jste slyšeli podobný vtip:
„Jak říká makléř 90% propadu? Propad o 80 % a pak dalších 50 %.“
Jistě, můžete sledovat různé analýzy, myslet si, že znáte zaručené odpovědi, ale nakonec chování trhů vždy odráží chování lidí. A lidé jsou tvorové docela proslulí svou nepředvídatelností. Víme tedy, že vývoj trhu nemůžeme předvídat ani ovlivnit. Nabízí se otázka: kdy je vhodné investovat?
Kdykoliv. Jen pravidelně. A neřešte ani vhodné načasování prodeje – prostě vše držte, dokud nebude čas začít peníze vybírat třeba na důchod.
Proč nakupovat pravidelně?
Když si stanovíte pevnou částku, kterou budete pravidelně a dlouhodobě do portfolia vkládat, můžete průběžně počítat průměrnou cenu jednoho kusu aktiva, které nakupujete. Pokud cena poroste, nakoupíte za svůj vklad stále menší počet aktiv. Naopak když bude cena klesat, vejde se do nákupu více kusů. To ve výsledku znamená, že nákup v období, kdy jsou ceny nižší, ovlivní průměrnou cenu víc než nákup v opačné situaci. Dlouhodobě tak sice pravděpodobně zažijete pár nákupů na vrcholu, ovšem vklady po následném propadu vám je uspokojivě vykompenzují. Nejedná se samozřejmě o ideální investiční strategii. Naprosto ideální by byla ta, při které byste dokázali dokonale načasovat všechny svoje investice. A určitě existují portfolio manažeři, kterým se market timing více či méně daří. Tímto způsobem však můžete hrát na jistotu a bez spekulace, nutné je jen to, aby se dlouhodobě pozitivně vyvíjela aktiva, ze kterých se skládá vaše portfolio.
A proč neprodávat?
Portfolio manažer Ben Carlson před několika lety napsal na svůj blog příspěvek o Bobovi, fiktivní postavě, která nedokázala načasovat své investice. Bob si v roce 1970 usmyslel, že si investováním vydělá na důchod, vybral si indexový fond, který sledoval index S&P 500 (dejme tomu, že tenkrát indexové fondy existovaly a neúčtovaly si poplatky) a rozhodl se, že si dá bokem 2 000 dolarů ročně, což bude každé desetiletí skokově navyšovat o další 2 000. Bob však investoval jen tehdy, když měl za sebou trh dlouhé období růstu. Poprvé tak vložil ušetřené peníze do fondu až v roce 1972, jen aby v následujících dvou letech zažil skoro 50% propad. A podobně smolně na tom byl i v dalších letech, kdy postupně zainvestoval těsně před Černým pondělím v roce 1987, na vrcholu internetové bubliny na přelomu tisíciletí a před zatím poslední krizí, která vypukla v roce 2007. Zároveň se ale Bob bál, že udělá dvojnásobnou chybu, a tak nikdy peníze z fondu nevybral. Z Carlsonova blogu jsme si vypůjčili tabulku s Bobovými vklady:
| Datum vkladu | Následný propad | Investice |
|---|---|---|
| Prosinec 1972 | -48% | 6 000 USD |
| Srpen 1987 | -34% | 46 000 USD |
| Prosinec 1999 | -49% | 68 000 USD |
| Říjen 2007 | -52% | 64 000 USD |
| Dohromady investováno | 184 000 USD |
A výsledek? V době vydání Carlsonova článku by z Boba byl dolarový milionář s 1,1 milionem USD. Přestože měl nejhorší možné načasování investic, skončil Bob výrazně v plusu. Samozřejmě, kdyby použil zmiňovanou metodu pravidelných vkladů, šel by do důchodu s více než dvojnásobkem uvedené částky. Tento příklad slouží jen k tomu, aby ukázal, že nepotřebujete ideální načasování, abyste vydělali – stačí doslova průměrné. A nakonec může stačit i to nejhorší možné.
