Proč jsou dnes automobily z 90. let stále oblíbenější? A na jaké z nich vzpomínáte vy? A konečně: která z nich se vyplatí koupit?
Celosvětový trh s klasickými vozy se – stejně jako v případě dalších nestálých komodit – neustále vyvíjí. Stejně jako samotný automobilový průmysl. Zatímco dnes nás při návštěvě některého z velkých tradičních autosalonů čeká přehlídka nejrůznějších zelených konceptů, hybridů a elektromobilů, přelom 80. a 90. let byl odlišný.
Tehdy se totiž definitivně přecházelo z velkých, nehospodárných (ale o to milejších) vozů, zmrzačených zejména v USA ropnou krizí a jinde pak přicházejícími emisními limity (Evropa, Japonsko), směrem k modernějším úspornějším vozům. Měnila se i technika, přibývaly bezpečnostní technologie (v čele s ABS a následně airbagy), pod čalounění byly natahovány kilometry kabelů nutné elektroniky, zvyšující komfort, bezpečnost, ale i poruchovost. A pak tu byla otázka designu: stručně se dá říct, že jestliže 80. léta definovaly hrany, tak 90. léta se zakulatila.
Podle mnohých se jednalo o automobilově kontroverzní dobu, jež zažila pád mnoha klasických konceptů zejména tím, že mnohé automobilky přešly na výrobně levnější a jízdně nenáročnější pohon předních kol. Kvůli tomu mnoho modelů ztratilo zábavnou stránku věci, ale zase plně vyvinula obliba hot-hatchů, na nichž také vyrůstal kdekdo z generace Y. A právě generace tzv. mileniálů už dnes vydělává slušné peníze, má rodiny a zároveň i chuť na nové koníčky… A to jsou i auta.
Ostatně i zvýšený zájem a nárůst hodnot zejména některých dnes již kultovních modelů z této éry o tom vypovídá své. Jelikož i já jsem koupil Alfy Romeo 164 QV s úžasným třílitrovým motorem V6, něco o tom vím. Její hodnota stabilně roste a jízda s ní je neskutečně příjemným rozptýlením šedi kolem.
O jakých modelech tu tedy vlastně mluvím? Může jich být mnoho. Z těch nejskvělejších vzpomeňme na Dodge Viper s osmilitrovým desetiválcem, Lamborghini s nejzlejším názvem všech dob (Diablo), brutální Porsche 911 GT2 (993), úchvatný Jaguar XJ 220 či když sáhneme úplně nejvýš, pak McLaren F1. Tohle už jsou dneska celkem drahé hračky, na druhou stranu mají stále potenciál. Zatímco nejraritnější McLaren F1 ve specifikaci LM změnil v aukci RM Sotheby´s majitele za 19 805 000 USD a tento rekord pravděpodobně jen tak nepadne, prvního Vipera (který je nejvzácnější) pořídíte klidně za 50 000 eur. A to už není zase tak moc… Hrubý výčet předvádí celé spektrum superaut, přičemž Diablo dnes stojí více než dvakrát tolik co Viper. Dvakrát víc než Diablo pak stojí vzácný Jaguar XJ220 a abychom to dali do souvislosti, Porsche GT2 stojí kolem milionu, takže je zhruba dvakrát dražší než XJ220. Ferrari vynecháváme záměrně.
Pak tu existuje další kategorie vozů, víceméně dostupnějších nebo na cenách kolem Viperu. V 90. letech se totiž výrazně rozvinula jedna z automobilových velmocí – Japonsko. Peníze, vydělané v 70. a 80. letech vstupem a následnou dominancí v USA byly přetaveny v investice, z nichž vznikla celá řada kultovních sportovních modelů 90. let.
Toyota Supra Mk. IV se proslavila díky Rychle & zběsile, ovšem zdaleka nebyla jediná. Velkého zhodnocení dosahuje dnes Honda/Acura NSX, vyvážený sporťák s motorem uprostřed, který ladil sám Ayrton Senna. Před sedmi lety stála kolem 200 000 českých, dnes přes 50 000 evropských. Supra? Podobný příběh, jen je problém sehnat originální kousek a ještě manuální… Za krásné exempláře klidně částky přibližující se 100 000 eur… Tyto dva vozy se z celé plejády japonských sporťáků z 90. let proslavily nejvíce, ovšem i zde byla konkurence: elegantní Mazda RX-7 s pokročilým Wankelovým motorem, méně známé Subaru SVX, kulaté Mitsubishi 3000 GT a superkomplikovaný Nissan 300 ZX Twin Turbo. Zatímco RX-7 je o něco žádanější (opět téměř nemožné najít originální exemplář), Subaru i Nissan jsou „za pakatel“ do půl milionu, Mitsubishi možná trochu víc, ale také se dá pořídit slušně.
Japonsko toho ale umí nabídnout mnohem víc, než se může zdát: specifickou kategorií je Nissan Skyline GT-R (R32 až R34) nebo nečekaně schopné předokolky v podobě Hondy Integra Type-R, Nissanů Silvia S13 až S15, Toyoty MR2 Mk. II s motorem uprostřed, či Subaru Impreza GT a Mitsubishi Lancer s pohonem všech kol. A to nemluvíme a nejrozšířenějším roadsteru světa, Mazdě MX-5, která se dá v předrenovačním stavu (ano, už se renovují do šroubku) sice koupit za hubičku, ale hezké kousky překonaly hranici 150 000 Kč a dál stoupají na hodnotě…
Ani Evropa nepřišla zase tak zkrátka, jak to může z předchozích odstavců vypadat – ve Francii se vyrábělo Clio Williams (a následně V6 s motorem místo kufru), v Německu zase kromě obligátních emkových BMW i exkluzivní vozy značky Alpina či ostré sedany od Mercedesu, Opel měl sice nejlepší léta už za sebou, ale prodával Calibru a chystal se na Speedster a nečekaně příjemné novodobé GT. Běžná italská produkce už možná tak přitažlivá nebyla, ale zase tu byla Lancia Delta Integrale (která zažila strmý nárůst hodnoty) nebo nesrovnatelně jiná Thema s motorem Ferrari (model 8.32), Alfa Romeo zase prodávala finální verzi oblíbeného Spideru (pěkné exempláře klidně za 15–20 000 eur), Fiat měl potentní Coupé s dvacetiventilem a přímo úžasnou dynamikou.
Vím, je to jen krátký náhled a zdaleka neobsahuje všechno. Jasně z něj ale vyplývá, co se všechno dá pořídit. A hlavně se v drtivé většině případů jedná o vozy, které jsou dostupné a nabídnou to nejdůležitější – mechanickou radost z jízdy a fakt, že většina z nich si minimálně drží cenu či v různých mírách stoupá na hodnotě, stále se nimi dá normálně jezdit. 90. léta byla nakonec zajímavější, než by se mohlo na první pohled zdát. A aktuálně jsou v kurzu, takže neváhejte a plňte si sny! Jak by řekl klasik, život je příliš krátký na to, aby jeden jezdil nudnými auty.
Foto: archiv autora
