Věci se začaly hýbat správným směrem. Gold & Company plnila svůj majetkový účet akciemi Energonu, trhem šla nepotvrzená informace o mimořádné dividendě. Přiblížil se prosinec, vánoční večírek a hlavně bonusy!
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Ondřej o způsobu nabízení Energonu hodně přemýšlel, ale nakonec za něj rozhodl Mário, jenž stanovil stejná pravidla pro všechny makléře – předem odsouhlasené znění novinek se bude mezi klienty pouštět selektivně. Každý si měl vybrat jednoho klienta, který dostane zprávy z první ruky nejdříve. Ostatní obdrží informaci s několikahodinovým či dokonce denním zpožděním, kdy se její hodnota už bude blížit nule. Cíl byl jasný – vybudovat si důvěru u velkých hráčů. Paretovo pravidlo osmdesát ku dvaceti totiž platí i na burze.
Pro Ondřeje znamenalo Máriovo rozhodnutí nutnost vložit maximum energie do vztahu s Johnem. Od té doby, co se rozhodl, že se bude práci pro Gold & Company věnovat opravdu naplno, se mu podařilo navázat úzký kontakt i s dalšími klienty, pořád ale platilo, že RENTA byla jasně největší. Pokud se mu povede Kubelika přesvědčit, aby investoval do akcií Energonu významnou část spravovaného kapitálu, udělá větší objem než sbíráním menších objednávek od více klientů. V tom s Máriem souhlasil.
—-
Blížil se prosinec. Renát chodil po firmě plný úsměvů a veselých historek z golfu. Ostatně jako každý rok. V očekávání tučného ročního bonusu se jeho osobnost zhruba na měsíc vždy výrazně proměnila. Najednou z něj byl celkem sympatický chlapík! Jelikož se v práci moc nepředřel, měl dost času sledovat všelijaké nové trendy a zajímavosti. Tím pádem byl schopen hovoru na jakékoliv téma. Svůj přehled dával často na odiv s vírou, že mu zajistí plusové body a nové kontakty, které později využije ve svůj prospěch. Nepočítal však s jednou věcí – působil nedůvěryhodně, a tak mu to vlastně skoro nikdo „nežral“. Nejhorší byla jeho narozeninová přání. V Praze nebyl jediný významnější člověk, který by si „neužíval“ pravidelné gratulace od Renáta.
A co teprve Vánoce!
Jedna nejmenovaná zásilková služba nedělala druhý prosincový týden prakticky nic jiného, než rozvážela vánoční dárky od Renáta. Jeho rozpočet na tuto akci byl nesmyslně vysoký, ale Gold mu ho překvapivě vždycky schválil. Nechtěl se v hektickém předvánočním období zatěžovat věcmi jako jsou dohady s Renátem. Arnold Gold celý listopad pracoval hlavně na dvou věcech. Pořád dokola přepisoval bonusové částky ve svém oblíbeném Excelu (občas ho používal i k zasílání textových e-mailů) a piloval scénář vánočního večírku. Rozdělování třetiny ročního zisku mezi zaměstnance byl úkol, který ho bavil, jeho ego při této činnosti rostlo, a to přesto, že vlastně ubíral ze svého. V některých věcech uměl být překvapivě velkorysý.
Ondra měl před sebou druhý bonus, očekávání bylo samozřejmě větší než loňské tři platy. Přece jen jeho řádka patřila k těm vyšším. Gold & Company se navíc letos mimořádně dařilo. Kromě rekordního zisku byl uspokojivý i pohled na cenu akcií Energonu, která se přiblížila na dohled plánu, a přitom do konce Projektu E zbývalo ještě pět měsíců. Firma obhájila post největšího obchodníka na pražské burze – se čtyřicetiprocentním tržním podílem.
Snad jediný, kdo neměl na konci roku dobrou náladu, byl Fred. Jeho rozpoložení se nezlepšovalo, jeho řádka sice rostla, ale ne tolik jako ostatním. Později se Ondra dověděl, že za tím nebyla jen práce. Fred si vydržoval dvě ženy. Jednu jako právoplatnou manželku, druhou jako přítelkyni, navzájem o sobě samozřejmě nevěděly. Zatímco na manželce si cenil její inteligence a schopností, na přítelkyni se mu líbily její pečovatelské sklony. Ráno ho budila polibkem, pak se ještě v polospánku vypotácel do koupelny, kde na něj čekala horká vana. Po patnácti minutách v bylinkové koupeli se přesunul ke snídani, která připomínala bufetové stravování ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Totéž se opakovalo večer, jen v opačném pořadí a polibek nebylo to poslední, co Fredovi přítelkyně poskytla. Nikdo nevěděl, jak je možné, že se mu situaci daří tajit. Jeden týden u manželky, druhý u přítelkyně. Každopádně tahle domácí schizofrenie se projevovala v práci i na jeho psychickém zdraví. A právě v tomto období všemu nasadilo korunu těhotenství. Ne jedno, ale dvě! Manželka i přítelkyně mu oznámily „radostnou“ novinu během jednoho měsíce. Fred už situaci nezvládal a volil variantu útěku. Od všeho. V práci to bylo ještě nejjednodušší. S Máriem a Goldem se v klidu dohodli na ukončení spolupráce. Jelikož se jednalo o dlouholetého zaměstnance, dostal Fred na rozloučenou pěkně kulatou částku, a tak byli nakonec spokojeni všichni.
—–
Prostředí: stará známá kukaň. Čas: 9.30, den konání vánočního večírku.
„Tak jak by ses ohodnotil?“ zeptal se Ondry Gold, když se oba posadili do svých obvyklých pozic. Gold do své kožené hnědé židle, částečně skryt za obřím monitorem, a Ondra do hlubokého žlutého křesla určeného pro návštěvy.
„Já myslím, že se mi tenhle rok povedl. Vzal jsem si k srdci, cos mi říkal o penězích.“
„Nezbývá než souhlasit,“ přitakal, překvapivě bez jakýchkoliv výhrad, generální ředitel, „vždycky jsem razil jasnou strategii. Kdo peníze vydělá, ten by je měl i dostat. Ačkoliv jsi tady teprve druhým rokem, tvoje řádka byla třetí nejvyšší. Rozhodl jsem se ti proto dát bonus milion korun.“
Ondřej polkl a vůbec nevěděl, co má odpovědět. Štěstím se mu zatočila hlava a zmohl se jen na: „Dě-dě-děkuji.“
Gold se blahosklonně usmíval. Věděl, že zkazil dalšího mladého člověka, ale taky věděl, že ten pro něj a pro firmu teď bude dýchat, minimálně do dalšího bonusu.
Ondřej vyšel ze dveří s úsměvem, jaký znal od Renáta. Hlavou mu v tu chvíli proletěla vzpomínka na Mária, který mu jednou vyprávěl, že si po obědě udělal radost a koupil si hodinky Omega za sto padesát tisíc. Ondra si v návalu euforie taky chtěl udělat radost.
Snažil se při tom nemyslet jen sám na sebe – vyběhl na Václavák a u Altmana kromě hodinek za třicet tisíc koupil náušnice pro Lídu za dvacet.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
