Když v roce 1812 zemřel Mayer Amschel Rothschild, zakladatel dynastie Rothschildů, jeho synové již byli rozmístěni v pěti velkých evropských městech, kde pokračovali v úspěších svého otce. Komunikaci měli na poměry 19. století vyřešenou výborně. Podle známého příběhu se spoléhali na poštovní holuby, které využívali kromě posílání osobních zpráv také k předávání informací o cenách a obchodních příležitostech ve městech, kde se zrovna nacházeli. Ve skutečnosti tvořili holubi jen část jejich informační sítě, možná ještě častěji využívali bratři lidské kurýry.
Podobně vydařenou komunikaci neměl v té době zdaleka každý. Je dost pravděpodobné, že taktické rozmístění bratrů Rothschildových po Evropě v kombinaci s tímto efektivním způsobem předávání informací mělo zásadní vliv na růst bohatství rodu. Asi nejznámější příklad rychlosti šíření informací „rothschildovskými holuby“ se měl odehrát v roce 1815. Když vévoda z Wellingtonu porazil Napoleona v bitvě u Waterloo, Nathan Rothschild byl první člověk v Londýně, ke kterému se tato informace dostala. Využil jí k nákupu cenných papírů, jejichž hodnota po rozšíření zprávy o vítězství raketově vzrostla, Rothschild tak založil své bohatství na válce a krveprolití.
Pohádka je to hezká, bohužel ne moc pravdivá. Různé verze příběhu se od sebe liší – někdo tvrdí, že zprávu přinesl holub, podle jiných šlo o kurýra. Nathan Rothschild měl jednou nakoupit akcie, jindy státní dluhopisy. Podle jedné verze měl být Rothschild dokonce na místě bitvy, kde se stal svědkem Napoleonovy porážky a s touto informací spěchal zpět do Londýna. Následně měl uměle srazit ceny cenných papírů tím, že začal šířit nepravdivou zprávu o Napoleonově vítězství. Aspoň to tvrdil antisemitistický text, který se začal šířit v roce 1846 s podpisem „Satan“. A právě tento text se stal základem většiny „zaručených svědectví“ o Rothschildově aktivitě po bitvě u Waterloo. Například deník Američana, který údajně v roce 1815 navštívil Londýn a Rothschildovo počínání zmapoval, pochází z druhé poloviny 19. století. Titulek „Rothschild nakoupil velký objem akcií“ se taky v novinách v roce 1815 neobjevil, poprvé ho zmínil až skotský historik Archibald Alison dva roky po vzniku „Satanova“ textu. Nathan Rothschild se vydání textu nedožil, nemohl se proto nijak bránit – i díky tomu se fáma tak rychle šířila. A mnoho zdrojů dodnes považuje některé části příběhu za pravdivé.
Trochu pravdy však najdeme i v této změti falešných informací. Zpráva o bitvě u Waterloo se pravděpodobně k Nathanu Rothschildovi opravdu dostala dřív než k široké veřejnosti. Nedá se však říct, zda byl první – rozhodně nebyl jediný, kdo se novinku dozvěděl předčasně. Podle některých zdrojů následně zprávu předal britské vládě. Dost možná stihl nakoupit menší množství cenných papírů, určitě však nešířil falešné zprávy o výsledku bitvy. Svým nákupem na poslední chvíli navíc nemohl překonat investory, kteří se rozhodli spekulovat dříve a nakupovali s předstihem ve velkém objemu. Rothschildové nezbohatli díky jedné události, své bohatství získali pečlivou prací po dobu několika generací.
Přestože realita nebyla zdaleka tak dramatická, můžeme si z příběhu odnést ponaučení – na rychlosti přenosu informací záleží. A v době, kdy jsme všichni během milisekund ve spojení se zbytkem světa pomocí zařízení, které se vejde do kapsy, je stále těžší se k informacím dostat dřív. Spekulace jsou tak rizikovější než kdy dřív – nestačí jen rychlost, do hry vstupuje stále více faktorů a snaha o dokonalost může vést k negativním výsledkům. Existují fondy, které dokazují, že aktivní investování není nemožné, mnoho odstrašujících případů na druhou stranu ukazuje, jak těžké je udržet aktivně spravované fondy v kladných číslech. V současnosti lidstvo zažívá největší technologickou revoluci svojí historie a investiční strategie se neustále přizpůsobují. Náskok 12 až 24 hodin díky rychlému kurýrovi je pro nás naprosto nepředstavitelný. I proto je možná lepší prostě nakupovat.
