Aktivní vs. pasivní přístup k investování. Každý na opačné straně spektra, ale ve skutečnosti mají oba přístupy stejně jedinečné a cenné vlastnosti. Zarytí zastánci indexového investování prohlašují, že tato strategie funguje mnohem lépe než taktika výběru akcií, zatímco investoři s aktivním přístupem vyzdvihují přednosti svého selektivního výzkumu a propracovaných analýz. Přesto mají tyto dva tábory více společného, než se na první pohled může zdát.
Vezměme dva investiční titány naší doby: Johna Bogla (bežně přezdívaného jako „Jacka“), kmotra indexového investování a zakladatele gigantu podílových fondů Vanguard Group, a Warrena Buffetta, generálního ředitele společnosti Berkshire Hathaway. Úspěchy obou investičních celebrit jsou silným argumentem pro každého jednoho zastánce aktivní či pasivní investiční strategie. Nejdůležitější ale je to, co oba rozlišné přístupy sdílejí.
Začněme vzájemným respektem! Ve svém dopise akcionářům z Berkshire z roku 2017 Warren Buffett napsal: „Bude-li někdy postavena socha na počest osoby, která pro americké investory udělala nejvíce, měla by to být socha Johna Bogla.“ Naopak v knize s názvem „Warren Buffett Shareholder“ John Bogle uznává Warrena Buffetta jako muže „čestného, moudrého a na úrovni“. Warren Buffett praktikoval a kázal několika generacím přitažlivost a zároveň nebezpečí při výběru akcií. Dlouhodobě však radil obyčejným investorům, aby investovali do indexových fondů. Bogle napsal svou vysokoškolskou práci na obranu indexového investování, založil jeden z nejúspěšnějších indexových fondů a svůj dospělý život strávil doslova jako šampion této metody. Podporoval však Buffettův investiční přístup k hodnotám a několik měsíců před smrtí v lednu 2019 napsal článek pro Wall Street Journal, varující před nebezpečím „indexování“ v případě, kdy indexové fondy disponují enormní koncentrací moci.
Moc dobře věděli, že z určitého pohledu mají oba pravdu, protože obě formy investování (a mnoho dalších variant) jsou intelektuálně obhájitelné a potenciálně ziskové. Bogle i Buffett uznali, že skutečně všichni investoři přispívají na trhu něčím hodnotným.
Bez kterého z těchto přístupů by celý svět nemohl existovat?
Řečnická otázka k zamyšlení. Předpokládejme například, že by všichni investoři přijali stejnou strategii. Pokud by všichni využívali indexové fondy, trhy by zamrzly; pokud by každý investor obchodoval denně, trhy by byly šílené; a kdyby byli všichni pouze aktivními investory, celý investiční svět by byl zmatený, co se děje.
Vzhledem k tomu, že jsou všechny typy investičních taktik potřebné a důležité, mohou se navzájem poučit z vlastních chyb a mít ze sebe navzájem prospěch. Mistři indexování připouštějí, že aktivní investoři přidávají svoji hodnotu výběrem akcií, konzultací o obchodních podrobnostech a konstruktivní kritikou společností. Stejně tak zastánci aktivního přístupu oceňují investory s odlišným přístupem. Koneckonců, nemohou hlídat každou společnost a nemohou zaručit, že mají při výběru vždy stoprocentní pravdu. V otázce krátkodobého nebo dlouhodobého investování se tedy nedá jasně říct, že je jeden přístup lepší než druhý. Na oba přístupy se dá dívat různými úhly pohledu. Strategie indexových investorů je pouze nominálně dlouhodobá.
Důležitá, ale často přehlížená lekce vyplývá ze zvláštní hodnoty, kterou akcionáři Buffettova investičního táboru na trh přináší. Indexoví investoři by mohli věnovat mnohem více pozornosti studiu jednotlivých společností a investoři s aktivním přístupem by měli upřednostňovat alespoň několik dlouhodobých pozic. Mnoho aktivních investorů již tyto principy přijalo.
Indexovým investorům by určitě prospělo, kdyby si prostudovali kvalitní příručku pro aktivní investory. Stejně jako se Buffett učil od Bogle a Bogle se učil od Buffetta, inteligentní investoři každého typu se mohou navzájem naučit jednu nebo dvě věci jeden od druhého a tím se stát lepšími investory.
