Pokud by měl nějaký investor schopnost předpovědět všechny pohyby na akciovém trhu, ideálním investičním přístupem by pro něj bylo časování trhu a časté nákupy a prodeje. Ve skutečnosti to je naopak nejhorší nápad. Žádný takový investor totiž neexistuje.
Nejlepší je totiž nedělat nic (alespoň co se týče akcií) a na dění na trzích vůbec nemyslet. Dlouhodobí investoři (a ti akcioví by se za ně měli považovat) by neměli na výkyvy z posledních dnů reagovat, a už vůbec by se neměli nechat strhnout panikou. Akcie v dlouhém období historicky porážejí většinu ostatních aktiv.
Pokud se současný vývoj ukáže jako falešný poplach, nebude co řešit. A pokud bude následovat období propadů v ekonomice a na trhu, je opět nutné se spolehnout na dlouhodobý investiční horizont. Firmy nadále fungují, pracovních míst přibývá a třeba výnosy dvouletých amerických vládních dluhopisů sice v posledních měsících klesly, ale kdyby mělo dojít k recesi, sešup by byl daleko výraznější.
Přesun peněz z akcií do hotovosti by nyní nedával smysl i proto, že pokles cen akcií je vlastně zatraktivňuje. Zejména to platí v porovnání s dluhopisy, jejichž úroky jsou stále historicky velice nízké.
Nikdo neumí časovat trh
Nejsilnějším argumentem proti prodeji akcií při propadech je neschopnost investorů správně načasovat prodej akcií na maximu a nákup na minimu. Nejde pouze o amatéry a drobné investory, ale také o profesionály, který spravují miliardy dolarů od klientů. I ti, kteří budou mít pravdu, když trh bude dále klesat, a akcie již prodali, riskují, že v případě obratu velice pravděpodobně nestihnou první období zajímavých výnosů.
Ti, kdo správně předvídali propady na konci roku 2007, možná brzkým prodejem akcií ušetřili mnoho peněz. Je však potřeba se zeptat, zda byli schopni začít nakupovat akcie v březnu 2009, kdy na tom byla ekonomika stále špatně a bankovní systém byl v troskách. Nejspíše ne, což pak znamenalo neúčast na výrazných ziscích ze začátku růstového trendu.
Ti, kdo akcie neprodali, od roku 2007 vydělali na amerických akciích do současnosti přes 130 %. Otázkou zůstává, kolik vydělali ti, co v letech 2007 a 2008 prodali a pak nestihli úvod dlouhého býčího trhu. Ti, co neprodali v tehdejší panice, a naopak pokračovali například v pravidelných investicích, sice mohli hodně prodělávat, ale v konečném důsledku se ukázalo, že nakupovali akcie za asi nejpříznivější ceny za posledních několik desítek let. Při obratu trendu pak naplno těžili z dobré nákupní ceny a rychlého růstu na začátku býčího trendu.
Problémem ekonomických a finančních cyklů je to, že když se zdá, že investování do akcií je skvělou příležitostí, je většina zisků dávno realizována. A ti, kdo investovali na začátku roku 2009, na tyto zisky dosáhli.
Stále tedy platí, že nečinnost je nejlepší obranou proti panice. Akcie jsou zkrátka aktivum, které odměňuje investory za trpělivost v obdobích propadů lepšími výnosy, než by jim nabídla jiná aktiva. Když někdo nedokáže vstřebat dočasné (a někdy i několik let trvající) propady, měl by se poohlédnout po jiných alternativách. Ale musí se smířit s tím, že rovnatelných zisků dosáhne jen výjimečně.
