Věhlasná benátská galerie Le Stanze del Vetro vzdává poctu současnému českému sklu. Souborná výstava Bohemian Glass: The Great Masters nabízí průřez tvorbou šesti významných sklářských umělců. Expozice zahrnuje díla od Václava Ciglera, Vladimíra Kopeckého, manželů Roubíčkových, Josefa Sudka, Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.
Výstavu světově proslulého českého skla v Benátkách pořádá galerie Le Stanze del Vetro ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Celá expozice by měla vyprávět příběh českého sklářského umění po druhé světové válce. Česká republika se zde představuje jako inovátor v oblasti sklářství od 20. století dále.
Čeští skláři byli svou evropskou konkurencí, především z Německa a Itálie, poháněni k vymýšlení nových forem a dalšímu inovování. Právě díky těmto třem tahounům si evropské dekorativní sklo vydobylo na světovém trhu dominantní postavení. Silné spojení mezi evropskými sklářskými centry se bohužel značně narušilo v roce 1948, kdy Československo ovládl komunismus. I přesto si ale zdejší sklo vybudovalo silnou mezinárodní pozici, kterou reprezentují především autoři narození v první polovině 20. století. Je pozoruhodné, že i přes negativní historickou zkušenost spojenou s absencí svobody a blahobytu dokázali posouvat hranice svého oboru.
Přehlídka umění odkrývá mnoho podob využití skla – sochy, vitráže, architekturu i site-specific umění. Výstavu otevírají pestrobarevná ručně foukaná díla od Miluše a Reného Roubíčkových, dvou autorů, kteří byli sice partnery v osobním životě, tvořili však nezávisle na sobě. Roubíčková chtěla zachytit ženský svět, jenž předběhl dobu, a to pomocí květinových pugétů, podnosů s pečivem, barevných klubíček vlny a zavařovaček – to vše důsledně vyrobené ze skla. Oproti tomu Roubíčkovy abstraktní skleněné artefakty vynikají svou vyvážeností, současně jsou ale obrazem těžkého životního období v komunistickém režimu.
Výstava dále zahrnuje ryze minimalistická architektonická díla od Václava Ciglera, která působí velmi vizionářsky a sofistikovaně. Vladimír Kopecký se soustředil na site-specific tvorbu, tedy instalace na míru danému místu. Použil zde průhledné průmyslové sklo jako plátno pro abstraktní obrazy. Zvláštní pozornost je věnována manželům Stanislavu Libenskému a Jaroslavě Brychtové, kteří více než šedesát let zkoumali technické možnosti skla a přicházeli s objekty monumentálních rozměrů a výjimečně jasných barev.
Přehlídku uzavírají fotografie Josefa Sudka ze série Skleněné labyrinty, pořízené v rámci výstavy současného českého skla z roku 1970. Sudek na nich reinterpretuje intimní vztah mezi sklem a světlem. Součástí výstavy je také pět filmů popisujících jedinečnou kreativitu zastoupených umělců.
