Prezident USA Donald Trump vydal na začátku března prohlášení o chystaném zavedení dovozních cel na ocel (25 %) a hliník (10 %). Z jeho pohledu se jedná o krok, který přispěje k oživení průmyslu v těchto oblastech. Není pochyb, že mnoho podporovatelů Donalda Trumpa pracuje v průmyslových oblastech a za posledních 30 let v ocelářském a hliníkařském průmyslu přišla o místo více než polovina z nich. Ačkoliv politické body nemusí být jediným důvodem k rozhodnutí amerického prezidenta, vzhledem k rozjeté kampani pro znovuzvolení v roce 2020 se dá předpokládat, že jde o předem promyšlený politický krok.
Jaký je to ale krok z ekonomického hlediska?
Je to krůček kupředu, nebo velký skok zpět? Nejdůležitějším důvodem k zavedení cel je zvýhodnění producentů na území dané země. To však znamená, že na jejich úkor musí být někdo znevýhodněn. Tím, jak by Donald Trump řekl, loserem není nikdo jiný, než ostatní země, které ocel a hliník do USA dováží. I ostatní země totiž chtějí chránit zájmy výrobců sídlících na jejich území a z jejich strany je nutné očekávat odvetnou reakci.
A ani v případě nejdůležitější ekonomiky na světe, USA, nelze očekávat výjimky. Několik dní po prohlášení Donalda Trumpa, jak se dalo očekávat, se ministři EU dohodli na zavedení odvetných opatření v případě, že návrh prezidenta USA bude uveden v platnost. Ten obratem na svém Twitteru napsal, že nemá problém začít zavádět cla například na automobily, které do USA z Evropy proudí a že „obchodní války jsou dobré a lehce se vyhrávají„.
When a country (USA) is losing many billions of dollars on trade with virtually every country it does business with, trade wars are good, and easy to win. Example, when we are down $100 billion with a certain country and they get cute, don’t trade anymore-we win big. It’s easy!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) 2. března 2018
Problém je, že Donald Trump se plete. A to skoro ve všem.
Vraťme se na začátek k zavedení cel. Kdo z nich bude profitovat a kdo je vítá? Samozřejmě výrobci oceli a hliníku, kteří zaměstnávají stovky tisíc Američanů. Levná konkurence ze zahraničí se alespoň o trochu zdraží a díky tomu i oni budou moci posunout své ceny nahoru a přestat propouštět. A kdo na těchto změnách naopak prodělá? Všichni ostatní. Ač na první pohled lze tento fakt přehlédnout, na ceně hliníku a oceli je závislé téměř každé výrobní odvětví v USA. Nejedná se jen o automobilový průmysl, ve kterém v USA pracuje přes 7 milionů lidí. Zvýšené ceny se projeví například i na cenách hliníkových plechovek s pitím a tudíž i na nákladech pivovarského průmyslu, který zaměstnává přes 2 miliony Američanů. A takto by šlo pokračovat dál – lodě, konzervy, elektronika, všechny tyto oblasti budou nuceny promítnout vyšší náklady do svých vlastních cen, jejichž zvýšení pocítí každý občan USA.
Bohužel, tímto problémy spojené se zavedením cel nekončí. Nesmíme zapomínat na to, že USA poškodí i všechny země, které do USA ocel a hliník dováží. A jak už jsme zmínili na začátku, ty nastalou situaci nemůžou nechat bez povšimnutí a provádějí odvetné kroky. Ty ublíží nejenom ekonomické situaci v Spojených státech amerických, ale opět i jim samotným a i oni riskují další odvetné kroky, tentokrát zpět ze strany USA.
Tímto se dostáváme k obávané obchodní válce, o jejímž výsledku má Donald Trump mylné představy. Nelze ji totiž vyhrát, jenom prohrát. A prohraje ji každý, kdo se jí zúčastní.
