„Třeba budu mít konečně štěstí“ je fráze, kterou si každý týden říká velká část populace. Aby však loterijní kanceláře vydělaly, byla šance na výhru stanovena neskutečně nízko. Pokud se jedná o tradiční formu loterie (Sportku), kde se losuje 6 čísel od 1 do 49, je pravděpodobnost výhry 1 : 13 983 816, tedy asi 0,00000715%. Abychom to dali do perspektivy a vystihli absurditu šance na výhru ve Sportce, pravděpodobnost, že zemřete po zásahu bleskem, je 1 : 300 000. I přesto, jak malá je pravděpodobnost výhry, lidé stále nejsou odrazeni od této formy hazardu. To potvrzuje statistika z roku 2016, kdy bylo v České republice vsazeno neuvěřitelných 440 092 085 Kč. Z celkové vsazené částky se vždy rozdělí polovina výhercům, to znamená, že v roce 2016 bylo rozdáno přibližně 220 000 000 Kč. Z těchto 220 milionů odchází pouze 22 % hlavním výhercům (48 400 000 Kč)
Aby měl člověk stoprocentní jistotu, že vyhraje v loterii, musel by koupit všechny možné kombinace, tedy koupit lístky v hodnotě 280 000 000 Kč. Při porovnání celkových nákladů s tím, co bylo v roce 2016 hlavní cenou, tedy 48 400 000 Kč (tato částka nepočítá s menšími výhrami, avšak tyto částky jsou zanedbatelné), lze usoudit, že se matematicky a systematicky na loterii vydělat nedá, protože náklady na překonání pravděpodobnosti jsou mnohonásobně vyšší, než je průměrná výherní částka. Celkovou nevýhodnost sázení v loterii zvyšuje fakt, že se ve výše zmíněné simulaci nepočítá s tím, že by vyhrál i někdo další. V případě Sportky v roce 2016 by to znamenalo pouze poloviční výnos, tedy 24 200 000 Kč, což není ani 10 % částky potřebné ke stoprocentní výhře. V případě, že se člověk rozhodne investovat do loterie postupně, jeho šance na výhru jsou mnohonásobně sníženy, protože jednotlivé sázky již na sobě nejsou závislé, tím pádem nikdy nelze dosáhnout 100% šance na výhru.
Pro představu se podívejme na osobu, která v loterii utratí přesně 500 Kč týdně po dobu 30 let. Při tomto sázení člověk vsadí celkem 780 000 Kč, tedy 39 000 lístků. Po 30 letech relativně vysokých pravidelných částek člověk nemá téměř žádnou šanci na výhru, protože jeho pravděpodobnost výhry je 0,28 %.
Za zmínku také stojí Stefan Mandel, který vyhrál v loterii celkem čtrnáctkrát. Za tímto výsledkem však nestojí šťastná náhoda, ale systematický nákup všech lístků v loterii. Stefan začal sázet v Rumunsku, své rodné zemi, v roce 1950 a pokračoval v Austrálii a následně v USA. Tato strategie se již v dnešní době replikovat nedá, protože sázkové kanceláře si pojistily, aby se to sázkařům zaručeně nevyplatilo.
Výše zmíněné příklady jsou odstrašující případy, proč se opravdu nevyplatí zbytečně investovat peníze do loterie ve snaze vyhrát pohádkové jmění. Sázení je samozřejmě zábavný způsob utrácení peněz, avšak riziko ztráty mnohonásobně převyšuje zisk. Rozhodně se tak nedá říct, že by se jednalo o vhodné nakládání s penězi. Člověk by si tedy měl položit otázku, zda by se ony peníze nemohly využít smysluplněji. Nudnější, avšak mnohem jistější variantou správy peněz, je investice. Pokud bychom tedy vzali investici 500 Kč týdně, přibližně tedy 2000 korun měsíčně, po dobu 30 let, do středně výnosného portfolia (6 % ročně), lze dosáhnout výnosu podobajícímu se výhře v loterii. Výnos této pravidelné investice lze vidět na následujícím grafu.
I z malé částky, jako je 500 Kč týdně, může být při dlouhodobé a pravidelné investici „výhra v loterii“. Například ve výše zmíněném příkladu dosáhne člověk hranice 2 milionů Kč. Je pochopitelné, že mnoho lidí si spíše dopřeje adrenalinu tahání čísel ve Sportce, avšak málokdo vidí opravdovou hodnotu peněz, které jsou „vyhazovány“ na loterii, a jejich nejvýnosnější využití.
