Lidská mysl je příliš složitá a rozmanitá na to, aby se dala popsat (byť sebesložitějším) ekonomickým modelem. Ačkoliv si ekonomové rádi vypomáhají tzv. homo economicus, tedy člověkem, který se rozhoduje vždy racionálně a dělá vše pro to, aby maximalizoval svůj užitek, skutečnost je složitější. Lidstvo nelze vměstnat do jednoho univerzálně chovajícího se člověka.
Svůj vliv hraje společenské postavení, kultura, emoce a desítky dalších faktorů, které nás určitým způsobem nutí se nechovat zcela racionálně. Některým v maximalizaci vlastního zisku zabraňují osobní zábrany, jako je upřednostnění sociálních vztahů, jiné naopak omezují mantinely dané okolní společností.
Snad nejzajímavější jsou chyby, kterých se dopouštíme sami, uvědomujeme si je, a přesto se nám je nedaří odstraňovat. Ve skutečnosti je mnohdy ani odstraňovat nechceme. Jednou z těchto vad na kráse lidské mysli je upřednostňování přítomné spotřeby před budoucí.
Dětská netrpělivost
Nejznámějším experimentem popisujícím lidskou netrpělivost je tzv. „Marshmallow test“. Vyznačuje se svojí jednoduchostí a vzhledem k tomu, že jeho účastníky jsou malé děti, tak i určitou dávkou komičnosti. Experiment spočívá v tom, že každé z dětí dostane marshmallow (nebo jinou sladkost). Dospělý, který jim sladkost předal, jim sdělí, že na chvíli musí odejít a slíbí každému dítěti druhou sladkost, pokud za dobu jeho nepřítomnosti nesnědí tu první.
I přes to, že si děti uvědomují, o jak výhodnou nabídku se jedná, velká část nedokáže před nimi ležící sladkosti odolat. Svou netrpělivostí se připraví o zdvojnásobení sladkostí. Od 60. let, kdy se objevil první Marhsmallow test, byl uskutečněn nespočet podobných experimentů, ve kterých se pokaždé našly děti, které sladkosti prostě nedokázaly odolat.
Autoři původního experimentu se však nezastavili pouze u původního testu a po 20 letech se rozhodli vyhledat děti, které se zúčastnily původního testu, a zjistit, jestli se netrpělivé děti odlišují od těch, které se dokázaly ovládnout. Výsledek poměrně jasně ukázal, že lidé, kteří v původním experimentu odolali sladkosti, si v životě vedou lépe. Ať už šlo o výsledky ve škole nebo o BMI index. Výsledek však není brán s úplnou vážností kvůli malému, homogennímu vzorku a dalším okolnostem, podkopávajícím důvěryhodnost výsledků. Jestli je trpělivost branou k úspěchu, tak s jistotou říct nemůžeme. Pokud vás experiment zajímá a chcete si o něm přečíst něco navíc, můžete se podívat například na tento článek.
Dospělost?
Test s marshmallow by v případě dospělých byl o něco složitější. Někteří z nich je nejedí, jiní si zas cení svého času víc než sladkosti. Podíváme se tedy na jiný experiment, který namísto sladkostí pracuje s penězi.
Kdybychom vám dali na výběr mezi 1000 Kč teď, nebo 1050 Kč za týden, co si vyberete? V podobných experimentech většina volí jistotu v podobě okamžité platby. Kdo ví, co bude za týden, co kdybychom si to náhodou rozmysleli, 50 Kč už je stejně skoro nic, ne? Svojí nedočkavost si dokážeme ve své hlavě obhájit.
A změnila by se vaše preference, kdybychom nabídku trochu pozměnili? Co kdybychom vám dali na výběr mezi 1000 Kč za rok, nebo 1050 Kč za rok a týden?
Pokud se vaše odpovědi liší, nic si z toho nedělejte, patříte mezi ty, jejichž preference jsou časově nekonzistentní. Tento problém se nevyskytuje pouze u peněz, ale nápadně se podobá prokrastinaci, kdy stejný úkol odkládáme na později i přes to, že se nestane jednodušším. Preferujeme svůj přítomný užitek a problémy necháváme na období ve vzdálené budoucnosti.
Motivace šetřit
Zatímco malé děti, které nedokážou zabránit své touze po marshmallow, působí humorným dojmem, podobné problémy u dospělých přijdou komické málokomu. Touha po tom, mít vysněnou věc okamžitě, vede mnohé k uzavírání nevýhodných půjček či likvidování svých úspor, původně určených na ušlechtilejší účely. Podle slavného behaviorálního ekonoma George Lowenstaina a jeho studie jsou hlavní příčinou krátkodobé emoce, způsobené například reklamou v televizi. Emoce na rozdíl od jiných rozbušek (jako je věk, pohlaví, či vzdělání) můžeme kontrolovat a zabránit jim v převzetí kormidla.
Se zajímavou teorií přišli ekonomové v Chile, kteří zkoumali spoření u skupiny 2 700 lidí. Zatímco tradiční ekonomická teorie tvrdí, že čím vyšší je na trhu úroková míra, tím více lidi spoří, studie těchto tří ekonomů ji vyvrací. Zjistili, že navýšení úrokové míry z 0,3 na 5 % na většinu lidí nemělo žádný efekt. Místo toho se objevil jiný stimul ke spoření. Lidé, kteří se navzájem bavili o svém spoření a vzájemně se podporovali, spořili více. Peníze na své spořící účty ukládali 3,5x častěji a naspořili téměř dvojnásobek oproti skupině s vyšší úrokovou sazbou.
S jinou teorií přišli ekonomové ve své studii z roku 2011. Vyzkoušeli, jaký vliv na člověka má, když si dokáže jasně představit svojí budoucnost. Využili proto technologií, aby digitálně naskenovali obličeje účastníků experimentu a pomocí speciálního softwaru je upravili tak, aby odpovídaly vzhledu účastníků za několik desítek let. Následně testovali jejich ochotu ke spoření. U těch účastníků, kteří podstoupili experiment a viděli svojí budoucí podobu, se ochota spořit výrazně zvýšila.
Zdá se tedy, že mnohem víc záleží na tom, jaké podněty pochytíte od svého okolí, než na vědomí toho, co je pro vás objektivně nejlepší. Zároveň hrají velkou roli emoce – například podpoření objektivních informací grafickou podobou vašeho budoucího já. Potvrzuje se tak, že narozdíl od fiktivních Vulkánců ze série Star Trek se většina lidí nedokáže řídit čistě na základě logiky. A možná je to tak dobře.
