Pokud děti poznají hodnotu peněz, bude pro rodiče mnohem jednodušší jim vysvětlit, proč není jejich dům stejně velký jako dům jejich spolužáků, proč mají jen ojeté auto nebo proč nemohou jezdit na dovolenou dvakrát, ale jen jednou za rok.
Když chtěl Scott Parker svým dětem vysvětlit, co je to hodnota peněz, vybral z bankovního účtu celou svoji měsíční výplatu ve stodolarových bankovkách a doma peníze vyskládal na stůl. „Když táta přišel domů, vypadalo to, jako kdyby vykradl banku,“ vzpomíná jeho nejstarší syn Daniel.
Pár dní poté Parker peníze spolu s dětmi začal přerozdělovat na několik hromádek. „Část peněz musím každý měsíc odvést na daních,“ začal vysvětlovat a pár bankovek přesunul na kraj stolu. „Další peníze musím každý měsíc odeslat, abychom měli kde bydlet, mohli svítit, topit a v kuchyni a koupelně z kohoutků tekla studená a teplá voda,“ pokračoval.
„Děti si zaslouží vědět, kolik peněz jejich rodiče vydělávají. A úlohou rodičů zase je, aby dětem vysvětlili, že všechno má svoji cenu a nic není zadarmo,“ říká Parker a dodává, že by se nebránil ani tomu, aby si s dětmi rodiče o hodnotě peněz začali povídat ještě před jejich pátými narozeninami. „Pokud se rodičům podaří postupně zvyšovat objem informací o penězích, bude to pro jejich děti jeden z největších darů, které jim do života dají.“
S podrobnostmi nespěchejte
Rodiče s dětmi o penězích často nemluví, protože si myslí, že jsou jejich ratolesti na problémy dospělých ještě malé. To je ale velká chyba. Peníze jsou nedílnou součástí života. Pokud dítě již v útlém věku nepochopí, že „nerostou na stromech“, má do budoucna zaděláno na problém.
„To, že svým dětem rodiče nevysvětlí, jak peníze fungují, kde se berou a k čemu slouží, je stejně nebezpečné, jako kdyby jim neřekli, jakými změnami během puberty projde jejich tělo a co to pro ně bude znamenat,“ potvrzuje autorka knih nejen o dětech Amanda Rose Adamsová.
Důležité je, aby rodiče na děti nevychrlili obrovské množství informací najednou. U nejmenších dětí je dobré začít tím, že maminka či tatínek musejí chodit do obchodu, kde za vydělané peníze koupí jídlo. Postupně lze přidávat další a další podrobnosti, třeba vysvětlení, že něco stojí bydlení, benzín do auta, léky a školní potřeby a že zadarmo nejsou ani kroužky, do kterých dítě odpoledne chodí.
„Každý měsíc si s dětmi sedneme k počítači a společně vyplňujeme platební příkazy,“ říká Trisha Jones, která své potomky posílá do soukromé školy v Norfolku ve Virginii. „Vždy přitom vtipkujeme, že by si děti za poplatky za jeden školní den mohly koupit pěkné lego,“ dodává.
Zároveň je ale nutné, aby rodiče dětem vysvětlili, že by se s informacemi o rodinném rozpočtu nikdy neměly svěřovat svým spolužákům nebo kamarádům. S informacemi o rodinných příjmech a výdajích je to jako s lékařskými záznamy – je dobré, když před sebou členové rodiny nemají žádné tajnosti, na druhou stranu by se ale nikdy nemělo stát, že se z informací tohoto typu stane veřejné tajemství.
