Globalizace je prospěšná
Globalizace je v posledních desetiletích významnou hnací silou hospodářského růstu. Díky rozšiřujícímu se mezinárodnímu obchodu se země mohly specializovat na své silné stránky, v nichž mají tzv. komparativní výhody. Nebylo by například příliš efektivní pěstovat v České republice tropické ovoce, i když by to již bylo technologicky možné.
Prostřednictvím obchodu se mohou jednotlivé země soustředit na své silné stránky. Rusko a země Arabského poloostrova vyvážejí levnou ropu do celého světa, tropické ovoce se pěstuje a vyváží ze zemí, kde jsou vhodné klimatické podmínky, a technologické inovace vyvážejí nejvyspělejší země. Globalizace zároveň otevřela podnikům dveře k expanzi jejich výrobků a služeb na nové trhy, což přináší vyspělejší technologie, větší konkurenci, efektivitu a v neposlední řadě nižší ceny pro spotřebitele.
Zlatý věk globalizace
Globalizace pomohla mnoha zemím vymanit se z chudoby a snížit rozdíly v bohatství mezi zeměmi. Podle Světové obchodní organizace (WTO) se objem světového obchodu mezi lety 1950 a 2022 zvýšil 45krát. Globalizace zažívá zlaté časy, zejména po roce 1995.
Je velmi pravděpodobné, že rychlý růst světového obchodu bude pokračovat, ale nebude mít takovou podobu jako doposud. Myslí si to i Christine Lagardeová, šéfka ECB, která na Evropském bankovním kongresu uvedla, že se světová ekonomika rozpadá na konkurenční bloky.
Přichází deglobalizace?
Když sledujeme dění v posledních letech, máme pocit, že se svět polarizoval. Geopolitické události tomu skutečně nasvědčují.
V roce 2018 začala obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou, dvěma největšími světovými ekonomikami. Bývalý americký prezident D. Trump zavedl různá obchodní omezení s cílem snížit obchodní deficit USA a zabránit krádežím duševního vlastnictví a technologií. Obchodní napětí mezi Spojenými státy a Čínou trvá dodnes, a dokonce se stupňuje. Jen před několika týdny Spojené státy zakázaly vývoz nejmodernějších čipů do Číny.
Situaci ztěžuje také otázka Tchaj-wanu. Na tomto ostrově, který se považuje za nezávislý stát, sídlí nejvyspělejší výrobci čipů na světě a vyváží je do celého světa. Problémem je, že Čína považuje Tchaj-wan za svou součást a její motivy se týkají i těchto čipů. Napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem, který USA podporují a jsou ochotny ho v případě invaze chránit, jen dále zhoršuje čínsko-americké vztahy. Rozhodně však nepomáhá, že Čína není ochotna odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu.
Rusko v únoru 2022 zaútočilo na Ukrajinu a tato situace opět rozdělila svět. Zatímco Západ tento konflikt sjednotil, země na opačné straně spektra také intenzivněji spolupracují. Rusko, Čína, Severní Korea a Írán v posledních dvou letech posunuly spolupráci na novou úroveň. Další vojenský konflikt vznikl v říjnu, kdy Hamás zaútočil na Izrael, což zase sjednotilo arabský a muslimský svět proti židovskému.
Otázka deglobalizace se však nedostala do popředí jen kvůli geopolitickým problémům. Zranitelnost světových dodavatelských řetězců naplno odhalila pandemie Covid-19, kdy Čína kvůli vyššímu počtu nakažených uzavřela své přístavy a světový obchod se zastavil. Západní společnosti s výrobními závody v Číně neměly možnost dovážet své zboží do cílových zemí. Stovky nákladních lodí uvízly v Číně a dostupné světové logistické kapacity byly poddimenzované.
Jistě si vzpomenete na situaci v automobilovém průmyslu, kdy automobilky musely zastavit výrobu kvůli chybějícím součástkám. Největším problémem byly opět čipy, které pohánějí v podstatě veškerou elektroniku. Jejich nedostatek vyvolal nejistotu, kterou si země již nechtějí připomínat. Dalším důsledkem přerušení dodavatelských řetězců byly rostoucí náklady na kontejnerovou dopravu, které se zvýšily desetinásobně, což podpořilo inflaci.
Reorganizace globální ekonomiky
Války, geopolitické napětí a pandemie změnily směr západní zahraniční politiky k nepoznání. Nejvýraznějším zvratem je vztah EU s Ruskem, které bylo klíčovým dodavatelem energie v Evropě.
EU uvalila sankce na ruskou ropu ve snaze odříznout Rusko od zdrojů financování války, ale zároveň pochopila, že se musí odstřihnout od nespolehlivého energetického partnera. A to se jí daří. Podle Eurostatu se dovoz ruské ropy do EU snížil o neuvěřitelných 82 % z měsíčního průměru 8,7 milionu tun ve druhém čtvrtletí roku 2022 na 1,6 milionu tun ve stejném období letošního roku. Podíl Ruska na měsíčním dovozu ropy do EU tak klesl na 4 % z 21,6 % před rokem. Před invazí činil měsíční průměr dovážené ropy 12,4 milionu barelů, což je pokles o celých 87 %. Rusko je nyní dvanáctým největším dovozcem ropy do EU, přičemž hlavními importéry bloku jsou Norsko (13,7 %), Spojené státy (13,6 %), Kazachstán (10,2 %) a Saúdská Arábie (9 %).
Dalším krokem je, aby se EU odřízla od dodávek zemního plynu z Ruska. Ve stejném období EU snížila dovoz zemního plynu o polovinu z měsíčního průměru 5,1 mil. t na 2,5 mil. t. Údaje Eurostatu však potvrzují, že Rusko zůstává druhým největším obchodním partnerem EU v oblasti LNG s podílem 12,4 % v bloku za USA (46,4 %).
Podle ECB si plánovaná ekologická transformace EU vyžádá do konce tohoto desetiletí dodatečné investice ve výši 620 miliard eur ročně a dalších 125 miliard eur ročně bude potřeba na digitální transformaci.
Odpoutání západního světa od Ruska přibližuje tuto největší zemi světa k rozvojovým státům globálního jihu sdruženým v uskupení BRICS a zejména k Číně, na níž se stává závislou.
Čína sblížila Rusko s ní, kde výměnou za dodávky energií nahrazuje na místním trhu ustupující západní společnosti. Na druhé straně se však distancuje od USA. Dvě největší světové ekonomiky již nejsou největšími obchodními partnery kvůli obchodní válce a podpoře Ruska. Největším partnerem USA se stalo Mexiko.
Naopak, události posledních let opět sblížily USA a EU a hodnota jejich obchodu se zvýšila. V roce 2022 byly USA největším partnerem pro vývoz zboží z EU (19,8 %) a druhým největším partnerem pro dovoz zboží z EU (11,9 %). Přímé zahraniční investice firem rovněž prudce vzrostly, a to oběma směry.
Dalším znakem reorganizace globální politiky jsou zákony na podporu klíčových domácích průmyslových odvětví, aby nedocházelo k pandemické situaci, kdy západním společnostem chybí klíčové komponenty. Země nebo skupiny zemí vyhlásily rozsáhlé programy na podporu zelené transformace a energetické bezpečnosti, ale také do polovodičového sektoru.
V roce 2022 přijaly Spojené státy zákon CHIPS v hodnotě zhruba 106 miliard dolarů. Ten zahrnuje daňové úlevy a pobídky, které mají povzbudit místní firmy k výstavbě nových závodů na výrobu čipů, přičemž má být podporován i výzkum a vývoj. Obří investice v USA již oznámily společnosti Intel, TSMC, Micron a Samsung.
Iniciativa European Chips Act má posílit konkurenceschopnost a odolnost Evropy ve stejném odvětví. Tato iniciativa je pro EU klíčová, neboť její podíl na světovém trhu s polovodiči činí pouze 10 %. Cílem je zvýšit tento podíl do roku 2030 na 20 %. Iniciativa již přilákala investice v hodnotě více než 90 miliard eur od společností, jako jsou Intel, TSMC a Infineon.
Indie, Tchaj-wan a Jižní Korea rovněž nabídly pobídky, jako jsou daňové úlevy, aby podpořily domácí výrobu čipů.
Návrat domů a pryč z Číny
Všechny výše uvedené faktory přispěly k tomu, že se řada firem rozhodla vrátit domů nebo alespoň diverzifikovat svou globální působnost. Stovky společností opustily Rusko a další se stěhují z Číny.
Podle Evropské komory se společnosti působící v Číně obávají nejen geopolitické situace, ale také bezpečnostních kontrol, vládní ochrany svých čínských konkurentů a nedostatečných opatření v oblasti reformních slibů. Znepokojuje je také zpomalující se hospodářský růst Číny a rostoucí náklady. Podnikatelská důvěra v Čínu je "v podstatě nejnižší, jakou jsme kdy v historii zažili", uvedl v létě prezident Evropské komory Jens Eskelund.
Dvě třetiny z 570 společností, které odpověděly na průzkum Evropské komory, uvedly, že podnikání v Číně se stalo obtížnějším ve srovnání s necelou polovinou před pandemií. Tři z pěti uvedly, že podnikatelské prostředí je "političtější" než v polovině předchozího roku.
Velké společnosti jako Apple, Samsung, Sony, LG Electronics, HP, Nike, Intel, Adidas, Nintend a Nike přesouvají alespoň část své výroby z Číny. Od roku 2018 klesl podíl výrobků dovážených do USA z Číny ze dvou třetin na polovinu.
Tento trend by však mohl pokračovat, protože podle Evropské obchodní komory je podíl evropských firem, které zvažují odchod z Číny, nejvyšší za posledních deset let a dosahuje přibližně 23 %.,
Čína dokonce poprvé od roku 1998 zaznamenala deficit zahraničních investic. Za tři měsíce do konce září činil 11,8 miliardy USD. To znamená, že zahraniční společnosti se z Číny spíše stahují, než aby tam investovaly.
A kam se stěhují společnosti opouštějící Čínu? Některé z nich přesouvají výrobu do zemí jihovýchodní Asie, s nimiž má Západ lepší vztahy a výhodu levné pracovní síly. Mnoho firem se však vrací domů do USA nebo Evropy. Alternativou je však geografická blízkost klíčových trhů, ale levnější pracovní síla. Jedná se například o region Jižní a Střední Ameriky (Mexiko, Chile, Brazílie) pro Severní Ameriku a střední a východní Evropu pro EU (Polsko, Maďarsko, Slovensko, Balkán, Turecko).
Závěr
Deglobalizace v pravém slova smyslu se nekoná. Mezinárodní obchod nadále rychle roste, ale jeho podoba se mění. Světové hospodářství prochází reorganizací, která může mít pozitivní výsledek, zejména díky jeho větší stabilitě.
Na co si dát po přečtení tohoto článku pozor?
- Článek není investičním doporučením
- Historická výnosnost není nikdy zárukou budoucích výnosů
- Investice na kapitálových trzích jsou vždy rizikové
- Portu negarantuje dosažení výnosů z investice na kapitálových trzích
- Nejste si jistí, jaký rizikový profil je pro vás vhodný nebo zda je pro vás vhodné například tematické investování? Vyplňte si náš investiční dotazník a my vám poradíme.
