„Investovat jsem začal na střední škole, kdy jsem si založil investiční účet, prostřednictvím kterého jsem měl možnost nakupovat akcie. Během toho, co někteří spolužáci na telefonu klikali pokémony, jsem se já snažil vydělat nějaké peníze nákupem a prodejem akcií. Ne vždy se ale dařilo.“
Radek se před sedmi lety přistěhoval do Prahy za studiem financí a bankovnictví. Posléze se začal věnovat auditu zaměřeného na kybernetickou bezpečnost, jeho cesta k investování ale odstartovala mnohem dříve. Pracovat začal už v mladém věku, aby se mohl věnovat svému koníčku, sportovní pilotáži.
Pilotní průkaz jste získal už ve 14 letech. Jak jste se v tak mladém věku k létání dostal?
Pilotní průkaz jsem měl ještě dříve než řidičák na auto. Dostal jsem se k tomu díky dědečkovi, který byl armádním pilotem a přišel za mnou s tím, že mi zaplatí výcvik a když se mi to bude líbit, tak u toho třeba zůstanu. Je to už 13 let, co se létání věnuji, takže jsem u toho zůstal. To potom formovalo také můj další život. Létání není úplně laciný koníček, to mě ve 14 letech donutilo k tomu, abych se zajímal o to, kde a jak můžu peníze pro létání získat.
Jak dlouho trvá, než si začínající pilot může poprvé sám zalétat?
To je hodně individuální. Já jsem začínal na bezmotorových kluzácích. To ovšem neznamená, že šlo jenom o krátké lety. S využitím termického stoupání se dají dělat poměrně dlouhé i daleké lety. Můj rekord v bezmotorovém kluzáku je 7 hodin 20 minut.
Věnuji se také motorovému létání, ale z mého pohledu to není úplně sport. Je to skvělé, člověk si u toho výborně vyčistí hlavu, dostane se z místa A do místa B a pokochá se okolím, ale není to o tom, že se snaží ve vzduchu udržet. Oproti tomu bezmotorové létání už z mého pohledu sportem opravdu je.
Začal jste si už v tak mladém věku nějakým způsobem na svůj koníček vydělávat?
Ano, velmi brzy jsem začal pracovat na brigádě. Nejdřív na různých promo akcích a poté na zákaznické lince mobilního operátora.
Tím pádem už máte spoustu let pracovních zkušeností.
Je to pravda, někdy na můj životopis koukali personalisté mírně skepticky, když se dopočítali, že první zkušenosti jsem získával téměř ještě na základní škole. To jsem musel trochu vysvětlovat.
Dával jste tehdy všechny vydělané peníze do létání, nebo jste se už zajímal také o možnosti, jak část z nich investovat?
O investování jsem se začal zajímat poměrně brzy. Vrátím se teď k mému dědečkovi. Ze zdravotních důvodů jsem tolik nenavštěvoval mateřskou školu a abych se nějak zabavil, tak si se mnou chodil hrát děda. Jedna z her, které jsme hráli, byla hra na banku. Pro mě to bylo něco, kdy jsem se naučil počítat a vnímat určitým způsobem práci s penězi. Děda mi dával otázky typu, jestli se mi teď od něj vyplatí přijmout dva Komenské, dvě dvoustovky nebo si spíše počkat týden a přijmout od něj Boženu, pětistovku. I malému dítěti v předškolním věku najednou napadají myšlenky, jestli má smysl počkat týden a mít zhodnocené ty dvě dvoustovky v něco lepšího, nebo nemá. Navíc mi to pak ulehčilo život v matematice, protože ostatní sčítali jablka a hrušky a já už jsem dokázal sčítat i vyšší čísla.
Co se přímo investování týče, tak jsem s ním začal při střední škole, kdy jsem si založil u banky investiční účet, prostřednictvím kterého jsem měl možnost nakupovat akcie. Během toho, co někteří spolužáci na mobilu klikali pokémony, jsem se já snažil vydělat nějaké peníze nákupem a prodejem akcií. Ne vždy se ale dařilo.
Jaký jste měl během střední školy názor na investování? Nebylo to tehdy, například z pohledu analýz, poněkud náročné?
Mě to bavilo. Když se vrátím k tomu, co jsem se učil s dědečkem, tak to bylo o tom, že jsme si hráli a takovýto přístup k penězům mám asi do teď. Mám část peněz, se kterými si „hraji“. I kdysi na střední škole jsem měl peníze, které jsem si vydělal a to, co jsem neutratil za létání, jsem měl připravené na „hraní“. Byly to směšné objemy, tam jsme se bavili o čtyřiceti tisících, které jsem si přehazoval tam a zpátky a zkoušel, co to udělá. Některé společnosti šly do poklesu a jako nezkušený investor jsem tam dělal chyby. Teď si dovolím tvrdit, že byť dělám v investování chyby stále, tak těch zkušeností je mnohem víc a už se nenechám trhy tak lehce napálit.
Jak jste se dozvěděl o Portu?
Pro Portu jsem se rozhodl v rámci diverzifikace mých investičních aktivit. Dozvěděl jsem se o vás od jednoho našeho renomovaného klienta, který pracuje v bankovním sektoru. Stále se věnuji akciím, investuji také do nemovitostních fondů, trochu „koketuji“ s kryptoměnami a Portu pro mě byla ideální příležitost, jak si odkládat peníze, o které se stará někdo jiný, za rozumný poplatek. Kdybyste do budoucna zařadili do nabídky také možnost pasivního investování prostřednictvím kryptoměn, tak by to pro mě byla zajímavá věc a myslím, že by to mohlo oslovit i další investory.
Poslechněte si rozhovor s našim investorem Radkem Holubem, ve kterém jsme se bavili o tom, jak se už v 14 letech stal pilotem, co ho dovedlo k investování a jakým způsobem se staví k diverzifikaci svého portfolia.
