Současná krize neovlivňuje pouze náš běžný život, ale silně zamávala i finančními trhy. Investoři si kladou mnoho otázek. Těmi hlavními jsou, zda by nyní měli nakupovat, prodávat nebo jednoduše vyčkat až se vše uklidní? A také, zda se do této doby hodí více aktivně řízené fondy anebo pasivní, indexové investice.
Předně je třeba říci, že každý dlouhodobý investor – ať už investuje jakkoliv – by měl usilovat o co možná nejširší diverzifikaci napříč třídami aktiv, sektory i geografickými oblastmi. Neměl by se vystavovat riziku většímu, než je třeba a než si může dovolit.
Aktivní vs. pasivní v dobách krize
Diskuze typu „aktivní versus pasivní investování“ vůbec nejsou o řízení rizik, ačkoliv se to tak aktivní správci snaží prezentovat. Snaží se přesvědčit investory, že dokáží predikovat budoucnost a podle toho snižovat rizika, upravovat portfolia.
Jeden z nejčastěji zmiňovaných mýtů, který stále koluje, je ten, který upřednostňuje aktivní přístup před pasivním v období tzv. medvědího trhu. Říká se, že pasivní, indexové fondy klesají, zatímco aktivní fondy zajišťují „ochranu proti poklesu“. Že se v krizových dobách daří aktivně spravovaným fondům lépe.
Přiznejme si to, ochrana proti poklesu zní skvěle, každý by chtěl, aby jeho investice nikdy neklesla na hodnotě. Není však něco znepokojujícího na podílovém fondu, který investorům nabízí potenciál nadprůměrného výkonu, když jsou trhy na vzestupu a současně ujištění, že zamezí ztrátám, když budou trhy padat?
Problém je v tom, že je nemožné navrhnout portfolio, které poskytuje tržní výkon (tedy výkon indexu), či ho dokonce překonává a současně nese pouze minimální riziko. Vyšší než bezrizikový výnos (například sazba na spořicím účtu) je zkrátka podmíněn tím, že investor nese nějaké riziko. Na tom je investování založeno. Pokud chcete vyšší výnosy, musíte přijmout větší riziko. Jednoduše řečeno, nelze chtít současně dvě věci, které se vzájemně vylučují.
Jistě, někdy se stane, že i během období růstu překoná výkonnost aktivního fondu ten pasivní akciový. S pasivním fondem (ETF) víte přesně, jaké akcie a v jakém poměru máte. U aktivních fondů to zpravidla víte až zpětně, někdy vůbec. A někdy sázka na konkrétní akcii vyjde lépe, než je výnos celého trhu, podobně, jako někdy vyhrajete ve stíracím losu. Často také fondy drží část portfolia v hotovosti nebo dluhopisech a když zrovna akcie krátkodobě poklesnou, získají tím dočasnou výhodu (současně však nevýhodu, když akciové trhy rostou). A právě o schopnost utéct ke konzervativnějším aktivům v dobách krizí (ideálně těsně před nimi) opírají aktivní správci svá tvrzení, že jsou lepší volbou v „těžkých dobách“.
Má to však 3 problémy:
Zaprvé, dlouhodobý podíl aktivních fondů v konzervativních aktivech bývá malý (třeba 5 nebo 10 %). Investoři samozřejmě požadují, aby co největší část investovaných peněz pracovala a neležela v hotovosti, že ano. Nicméně načasovat rychlý úprk z akcií do hotovosti před krizí je skoro nadlidský úkol a máte-li v hotovosti třeba 10 % portfolia, výrazně to případný propad zbytku 90 % akcií nezbrzdí.
Zadruhé, jak ukázal Morningstar, aktivní fondy obecně drží rizikovější akciová portfolia, než jsou indexy jako celek (které mají také zpravidla největší zastoupeních v těch největších a nejkvalitnějších akciích silných nadnárodních společností).
Zatřetí si účtují násobně vyšší pravidelné poplatky, které stahují čistou výkonnost fondu dolů. Aktivní správci tedy soupeří jak s trhem, tak s výší vlastních poplatků a musí porazit obojí, aby byl jejich fond výhodnější pro investory.
Tyto tři faktory vysvětlují, proč, na rozdíl od všeobecného podvědomí, si aktivně spravované fondy při poklesu trhu (i růstu) vedou obecně hůře než fondy indexové.
Podívejme se na tyto příklady z USA:
- V rámci korekce v polovině roku 1990 poklesl akciový index S&P 500 o 14,7 %, ale průměrný aktivně spravovaný fond poklesl o 17,9 %
- Při poklesu v létě 1998 klesl index S&P 500 o 19 %, zatímco průměrný spravovaný fond klesl o 22,2 %
- Standard & Poor’s ve své zprávě Indices Versus Active (SPIVA), dospěla k závěru: „Víra, že krizová doba přeje aktivní správě, je mýtus. Většina aktivních fondů byla překonána indexy během propadů roku 2008. Krize v letech 2000 – 2002 vykázal podobné výsledky. “
Abychom ale byli spravedliví vůči aktivním manažerům…
Samozřejmě najdeme aktivní fondy, které si vedly v recesích nepatrně lépe. Problém je však s konzistentností. Společnost Vanguard například zkoumala úspěšné aktivní fondy z krize „The dot-com bubble“ kolem roku 2000. Zjistila, že méně než třetina těchto manažerů byla schopna zopakovat svou výkonnost v následujícím pětiletém období. Kromě toho méně než 45 % z nich překonalo vývoj trhu během následné finanční krize 2007–2009.
Jinými slovy, ani nejvýkonnější manažeři nedokážou zaručeně zopakovat výkonnost, kterou předvedli během jednoho krizového poklesu při následujících tržních krizích.
Ano, během tohoto i všech dalších krizových obdobích mohou být fondy, které překonají výnos trhu, ale vaše šance, že takový fond narazíte, jsou horší než si hodit mincí.
Je to tedy jednoduché: pokud chcete těžit z potenciálu akciových trhů a nést adekvátní riziko, držte se indexového, pasivního investování bez ohledu na tržní podmínky.
