Kyperská centrální banka se rozhodla nezachránit banku Laiki, u které má pražská makléřská firma ulité peníze z projektu Energon. Do toho musí Gold čelit kontrole ze strany německého akcionáře DVB. Podaří se mu vytáhnout peníze z Kypru?
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Zaměstnanci, zejména ti klíčoví, byli nervózní. Od chvíle, kdy přicházely konkrétnější informace z Kypru, začínalo být čím dál jasnější, že jejich odměny jsou v ohrožení. Gold se je sice snažil uchlácholit opakovanými prohlášeními, že situaci intenzivně řeší a že mají v záloze zakázku od Mildy Kunce, ale napětí stejně viselo v luxusních firemních prostorách jako smog nad Prahou. Mimochodem šéf Energonu byl jediný spokojený – s Kyprem neměl nic společného a peníze z burzy si už stáhl na vlastní účet ve Švýcarsku. Média byla plná jeho vyjádření, jak se podniku skvěle daří, což potvrzuje i cena akcií, která za poslední rok prudce vzrostla.
Goldova kyperská společnost zisky už také zrealizovala. Bohužel. Kdyby totiž akcie nadále vlastnila, problémy by se jí netýkaly. Milda podle Arnoldových instrukcí popohnal své kamarády v Energonu a začal akcie prodávat již dva dny poté, co mu vznikl nárok na odměnu. Gold následně na nic nečekal a na Kuncovy příkazy plynule navázaly ty kyperské. Za necelé dva týdny tak na burze prodali všechny akcie Energonu, které byly součástí hry. Gold se však, naneštěstí pro sebe, rozhodl ponechat utržené peníze ještě pár dní v kyperské bance Laiki, aby si snad někdo transakce nespojil.
Manfred se šťoural ve všem možném, ale finanční ředitel si počínal znamenitě, veškeré stopy důkladně zahladil. Ostatně šlo taky o jeho peníze. Po třech dnech a nocích Němci pátrání vzdali. Nenašli nic, čeho by se mohli chytit. Manfred dospěl k názoru, že hmatatelné výsledky by mohla přinést jen hloubková kontrola v rozsahu prováděném standardně po ukončení kalendářního roku, ta by ovšem byla časově velmi náročná. A ztrácet čas si nemohl dovolit. Zadání od akcionářů DVB znělo jasně. Bylo zřejmé, že bude muset vytáhnout nejsilnější kalibr, který měl v ruce.
—
Jinak opatrný Renát vsadil na jednu kartu. Věřil, že Němci k němu budou štědří. Usoudil, že odměna od Golda je značně nejistá. Navíc kromě peněz sázel i na novou funkci. Tu nejvyšší, samozřejmě. Byl realista, věděl, že jiným způsobem nemá šanci se k ní dostat. Byli tady schopnější manažeři než on. A koneckonců i Renát sám sebe považoval hlavně za politika. Věřil, že přišla jeho chvíle. Teď, nebo nikdy.
—
„Přišel jste se rozloučit, pane Quandte?“
„Nikoliv.“
„To mě překvapuje. Dostal jsem od finančního ředitele informaci, že jste ukončil prověrku. Bez výsledků.“ Gold se odmlčel, podíval se do Manfredových modrých očí a pokračoval: „Samozřejmě, že bez výsledků. Jak se říká u nás v Čechách: Kde nic není, ani smrt nebere.
Máte v Německu podobné přísloví?“
Manfred se ušklíbl: „Wo nichts ist, hat der Kaiser sein Recht verloren.“
„Kde nic není, ztratil císař své právo? No vidíte. Tak to sedí, nebo jste přece jen našli něco, co vás zajímá?“
„Dalo by se to tak říct. Jen to není něco, ale někdo.“
„Někdo?“ neskrýval překvapení Arnold Gold.
Manfred vytáhl telefon: „Můžete prosím přijít do kanceláře generálního ředitele?“
—
„Ty?“
„A kohos čekal, Arnolde?“
„No buzíka nikoliv, ti za mnou do kanceláře nechodí,“ vypustil Gold jed jako had, který se brání útokem.
Alex zrudl a vypadal, že každou chvíli Arnolda udeří pěstí. V posledním momentu se však ovládl.
„A co má tady ten teplouš společného s námi, pane Quandte?“
„Představuji vám nového generálního ředitele Gold & Company.“
—
Co se odehrávalo potom, bylo pro Arnolda Golda jako zlý sen.
Manfred mu ukázal Renátovo notářsky ověřené svědectví, jehož přílohou byla mimo jiné kopie smlouvy o mlčenlivosti, kterou Renát musel stejně jako ostatní podepsat před odstartováním Projektu E.
Gold neměl kamarády, ale jako každý se potřeboval čas od času vypovídat. Bohužel si k tomu vybíral hlavně Renáta, který zdatně předstíral, že ho egoistické monology generálního ředitele zajímají.
Jedinou pozitivní věcí pro Golda bylo, že se DVB rozhodla nepředat případ policii. Přece jen by to znamenalo silné poškození reputace firmy, které by velmi pravděpodobně vyústilo v její krach.
Němci byli pragmatičtí, spočítali si, že se jim vyplatí prostřednictvím svých právníků držet Golda v šachu. Nepředpokládali, že by se šel na policii udat sám. Na to byl příliš velký srab. Dokonce se rozhodli zatím neměnit vlastnickou strukturu, aby na sebe nepřitáhli pozornost. Chtěli počkat, až se vygenerovaná ztráta zalepí a situace ve firmě se uklidní. Kapitálově byla banka DVB schopná makléřskou firmu podržet, koneckonců Gold neponechal nic náhodě a smlouvy týkající se zakázek s Energonem musel Kunc podepsat ještě předtím, než inkasoval peníze z burzy. Kapitálová injekce ze strany DVB tak byla stejně pouze dočasná, kyperské ztráty v budoucnu pokryjí faktury od Energonu.
Renátovi „sázka“ nevyšla. DVB mu sice vyplatila dohodnutou odměnu ve výši milion eur, ale povýšení se nekonalo. Němci si zrádců nikdy příliš nevážili. Jejich vlastní vrozená hrdost je vedla k pohrdání těmi, kteří ztratili svou čest.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
