Makléř Ondřej stojí před rozhodnutím, zda přijmout nabídku na pozici generálního ředitele DVB Securities. Firmy, která v posledních týdnech realizovala hlubokou ztrátu, jejímž důvodem byly (záměrně?) chybná rozhodnutí ohledně tradingu v době krize. Situace se však vyvíjí úplně jinak, než by se dalo očekávat…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) Když vyjel z garáže, z rádia znělo „Držím ti miesto, teraz už vieš to…“ Projel dvě křižovatky a zařadil se do kolony na Jižní spojce. „A svět je, svět je jenom hodinový hotel…“ Hudba na něj v posledních dnech emočně strašně působila, umocňovala jeho pocity. Najednou ucítil závan teenagerovských let, kterými ho Team a Mňága nenápadně, ale o to vtíravěji, provázely. Vzpomněl si na diskotéky ve vesnickém kině v Zapadlé a konečně se trochu uvolnil, dokonce se i mimoděk pousmál. Doufal, že je to znamení. Dobré znamení, že by trochu té svobody a bezstarostnosti dospívání teď mohl urvat zpátky. Nějak intuitivně věřil, že lepší část života má pořád teprve před sebou. Vždyť v ní bude hrát hlavní roli on, Lída a Terezka. To přeci nemůže být špatně, naopak tohle musí být ono „lépe“, které si před pár dny neuměl definovat.
Osm kilometrů v pražském ranním provozu za pětatřicet minut. To ho taky ničilo. Vjel do podzemních garáží a zastavil na obvyklém místě. Při pohledu na cedulku Ondřej Dohnal, DVB Securities se hořce usmál. Dostavily se mírné obavy, ale rychle je zahnal. Připomněl si pocit, se kterým včera kancelář opouštěl. Zlomový pocit, že je čas opustit loď.
Alex ve skleněné kukani zase nebyl, tak mu ten papír jenom položil na stůl. Na loučení a další věci teď neměl náladu. Stejně věděl, že sem bude muset ještě aspoň jednou přijít. Makléři se nedivili, že se v kanceláři ani neohřál, dál si četli své noviny a surfovali stránkami s obědovými nabídkami. Nejspíš měli za to, že jde někam k doktorovi.
—
Další den ráno Alex sebevědomě nakráčel do kanceláře. Když se posadil ke stolu, trkla ho do očí Ondrova výpověď. Na chvíli jím otřásla, ale vzápětí si uvědomil, že mu vlastně hraje do karet. Blbec, pomyslel si a pustil Ondru z hlavy, dneska na něj čekala důležitější věc.
—
Místo: Zasedací místnost New York
Čas: 14.00
Událost: Mimořádná schůze dozorčí rady DVB Securities
Slova se ujal předseda Manfred Quandt: „Pánové, dnes nás čeká zásadní debata týkající se budoucnosti fi rmy. Budeme se muset…“
Do úvodního proslovu mu nečekaně skočil Alex: „Myslím, že to, co vám nyní sdělím, obrátí všechny vaše záměry naruby, proto nemá smysl, abys pokračoval, Manfrede.“ Alex vstal, obřadně pomalým krokem zamířil okolo velkého stolu k Manfredovi a hodil před něj papír: „Tady máte plnou moc akcionářské většiny DVB Securities, kterou nyní zastupuji.“
New York zašuměl jako stromy v Central Parku, Alex pokračoval: „Většinoví akcionáři, kterými jsou někteří zaměstnanci, a hlavně bývalý ředitel Arnold Gold, si přejí, abych vám nabídl odkup vašich akcií, respektive odkup akcií banky DVB, již tady zastupujete, za tři sta milionů korun.“
Manfred se chtěl zmoci na odpor, Alex byl však na chod jeho myšlenek připraven a nedovolil mu je vyslovit. „Ano, tři sta milionů se může zdát být málo na to, že váš podíl by ještě před pár měsíci byl oceněn možná i na více než miliardu. Ale doba se změnila, kontrolní mechanismy DVB selhaly a umožnily firmě zrealizovat ztrátu, která významně snížila její kapitál i hodnotu. Jsem si jist, že naše nabídka je férová. Navíc myslím, že banka ani nemá jinou možnost než ji přijmout. Pokud tedy nehodlá čekat na okamžik, kdy nedostane vůbec nic.“
Alex se vítězoslavně usmíval, ostatní mlčeli – včetně Manfreda, jemuž letělo hlavou, jak osudovou chybu udělal, když po odchodu Golda neřešil změnu vlastnické struktury. Nejdříve mu to nepřipadalo podstatné a pak zapomněl. Zapomněl! Uvědomoval si, že tahle chyba ho jistě bude stát postup v rámci skupiny DVB, dokonce možná celou kariéru v bankovním sektoru. Nad všemi těmito myšlenkami však čněla jiná: Alex mě zradil!
V tu chvíli otevřela dveře Nora: „Nerada ruším, Alex má návštěvu, prý je urgentní a očekávaná.“
Do New Yorku nakoukla černá hlava s velkým nosem a Arnold Gold pronesl: „Já nikdy neprohrávám.“
Alex se otočil na podpatku svých kožených bot a odešel za svým staronovým chlebodárcem.
—
„Mildo, tos měl vidět, všichni čuměli jak puci. Já si to tak užíval. Byl to nejšťastnější den v mým životě.“
„No vidíš, Arnolde. Všechno se dá koupit, i štěstí. A pak že nejlepší věci jsou zadarmo, takovej kec.“
„Jo jo, já lidem ve firmě vždycky říkal, že peníze jsou nejdůležitější věc v životě. Ostatně opakovaně se to potvrzuje, koukni na Alexe. Vem si, že ty dvě buzny si spolu užívaly a plánovaly společnej život! A pak přijdu já, vysázím na stůl pár mega, a Alex nejenže Manfreda přestal vojíždět, ale on mu zlikvidoval firmu! Neskutečný.“
Milda Kunc uznale pokýval hlavou: „Když jsi mi poprvé řekl, že Manfred je na kluky, tak bylo opravdu těžký tomu uvěřit, nevypadá na teplouše. Ale máš neuvěřitelnej čuch. Hele, a jak jsi to vlastně dal dohromady s těma zbývajícíma podílníkama? Vždyť ta nula Dohnal ti přece dala košem?“
„Byl jedinej. Z ostatních se stali kejvači, když jsem jim vyplatil prachy, o který přišli kvůli Kypru. Dohnala jsem nepotřeboval, nemá ani půl procenta, pořád jsem se snadno dostal nad padesát procent.“
„Slušný.“
„A víš, co mě taky těší? Že jsem to ukázal nejen Manfredovi, ale všem těm nabubřelejm Němčourům v Mnichově. Koneckonců my Židi umíme byznys nejlíp, máme na něj buňky. Jediná možnost, jak nás porazit, je násilná genocida. Kdyby tady byl děda, tak by si tenhle den se mnou moc užil.“
Vlastně měli štěstí, že na sebe zbyli. Arnold Gold, opět majitel největší makléřské firmy v Praze, a Milda Kunc, šéf největší energetické firmy ve střední Evropě a vládce Špindlu, spolu vedli rozhovory, jaké by ani jeden z nich s nikým jiným vést nemohl.
Zároveň ale bylo jasné, jak křehké jejich „přátelství“ je. Bylo téměř jisté, že dřív nebo později je rozdělí to hlavní, co je spojuje – peníze.
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
