Mladý makléř Ondra přežil první velkou vlnu propouštění ve firmě a namočil se do pochybného projektu E. Ten měl přinést majiteli firmy, ale díky motivačním schématům i všem zúčastněným makléřům, nemalé peníze. Nyní musí Ondra prodávat akcie státního a poněkud zkostnatělého energetického podniku Energon svým velkým klientům. Jedním z nich je i John Kubelik…
Přinášíme další díl minisérie knihy Makléř, která je právě nyní čerstvě dostupná na pultech českých knihkupectví.
(předchozí díl) „Co třeba ve středu kasino?“
„Hmm… Ale jo, to by šlo, mladej. Takže v sedm, půjdem do Savarinu, jinam nechodím. See you on Wednesday.“
———
Na červen foukal nebývale studený vítr. Ondra postával před McDonaldem Na Příkopě už dobrých deset minut a třásl se zimou v tenké bílé košili.
„Tak jdem dovnitř, frajere.“
Ondra se hrozně lekl, protože Johna z téhle strany nečekal.
„Ještě jsem byl s kámošem v Kolkovně, abych se trochu osvěžil Pilsnerem. Nahoře v Savarinu do nás budou lejt teplej koňak. To v létě není úplně ideální, ale jak na tebe koukám, ty budeš asi rád,“ pousmál se John Kubelik.
Pomalu stoupali po schodech vedoucích z pasáže. Ondra se sice tvářil jako světák, ale byla to pro něj premiéra.
„Občanské průkazy a uděláme fotečky,“ zahlaholil zvesela vyhazovač, který měl na starosti i evidenci klientů pro případ, že by se objevil někdo, kdo podezřele často vyhrává. O takové nemají kasina zájem.
Ondra se zarazil. Tak, a teď budu navždy vedený jako gambler, vytanulo mu na mysli. No a co, stejně jsem k tomu měl vždycky sklony, řekl si sám pro sebe a připomněl si své gymnaziální prázdniny, které vesměs trávil vyplňováním sázkařských tiketů, na herních automatech nebo s kamarády ve sklepě u oblíbených hazardních her s roztodivnými názvy Obereme čolka, Mezi kozy či O pěťanó.
„Jdeme, jdeme, mě už tu znaj a rádi mě viděj, protože tady vždycky proprcám lots of money,“ vyrušil ho z úvah Kubelik.
Prošli úzkou chodbou a ocitli se v sále se šesti hracími stoly.
„Ahoj Alexi!“ téměř vykřikl Ondra, „co ty tady?“
„To samé, co ty,“ utrousil nevzrušeně bývalý hlavní makléř Gold & Company a podíval se na Ondru zarudlýma očima.
„Co se zdržuješ řečma, kámo,“ zatahal Ondru za tenkou košilku Kubelik a mířil ke svému oblíbenému stolu v nejvzdálenějším rohu.
Ondra pokrčil rameny směrem k Alexovi a přisedl si k Johnovi. Krupiér roztočil ruletu, Kubelik zatím nesázel. Analyzoval červeně svítící sloupec čísel, která padla v předchozích hrách. Ondra si mezitím zopakoval strategii na dnešní večer – neprohrát příliš. Bylo mu jasné, že tohle mu Gold neproplatí, ačkoliv když byl v dobrém rozmaru, i tento typ výdajů na klienty zpravidla hradil.
Večer plynul bez větších rozruchů. John neprohrával ani nevyhrával a Ondřej minimalizoval své vklady a tím pádem i ztráty. Po očku sledoval dění opodál, kde hrál Alex. Sázka nešla pod deset tisíc, obsluha mu nestačila nosit teplé koňaky. Okolo půlnoci byly Alexovy žetony pryč, Ondra odhadoval, že musel přijít tak o sto tisíc. Při cestě z toalety si k Alexovi, který už jen pozoroval sázky vzrušením stojícího Rusa, přisedl.
„Co máš teď v plánu?“
Alex se na něj znovu zadíval zarudlýma očima, které se navíc za těch pár hodin zakalily alkoholem: „Jít domů.“ Jeho oči jako by říkaly: je konec. A nemyslely jen dnešní večer. Po chvíli ticha, během níž si Alex zapaloval doutník, přece jen spustil: „Jediná firma, která mě může zachránit, je HMS Finance.“
„Proč HMS?“
Alex vyfoukl kouř. „Protože je to firma gayů.“
„Gayů?“
„Hele, mám v sobě nejmíň deset koňaků, tudíž nelze být neupřímný. Asi zrovna ty sis toho nevšiml, ale já jsem homosexuál. Ostatně to je hlavní důvod, proč se mě Gold zbavil. Ostatní neshody byly zástupný problém.“
Ondrovi někdo poklepal na rameno. Samozřejmě, John. „Let’s go. Dneska jsi nějaký roztěkaný. Potřebuješ zapomenout na všechny problémy světa, a na to jsou jen dva léky – chlast a ženský.“
Ondra sice neměl stejný názor, a navíc by radši pokračoval v hovoru s Alexem, ale klient je klient. John rychlým krokem zamířil ven z kasina, Ondra jej poslušně následoval. Po schodech Kubelik téměř běžel. Nezastavil se ani před vchodovými dveřmi a neomylně zamířil do suterénu. „Uvidíš nejlepší strip show v Praze!“
Ondřej trochu znejistěl. Vzpomněl si na Lídu a svoje zásady. Kubelik nejistotu rozeznal. „Tak pojď, je to neškodný. Maximálně si sáhneš na kozičky za závěsem.“
Pokračování příště.
Více informací o knize můžete získat na adrese www.makler-kniha.cz.
