Asi každý někdy v životě slyšel pojem akcie. A velká část z vás bude mít ponětí, o co se jedná. Pojďme si přesto tento termín představit trošku do detailu.
Stručně řečeno, akcie je cenný papír, který dává jeho držiteli podíl ve společnosti, jež danou akcii vydala. To znamená, že akciová společnost rozdělí svůj základní kapitál na určité množství akcií (představme si nakrájený koláč) a tyto akcie může prodat (emitovat). Investor, který se rozhodne akcie nakoupit, se stává akcionářem a tím pádem částečným majitelem této společnosti. Společně s podílem ve firmě získává i hlasovací právo, které podle podílu jím držených akcií může být různě veliké – pro běžné investory je zpravidla bezvýznamné. Jednoduše – po nákupu dvou akcií Applu (dohromady přibližně 320 dolarů) se asi nedá čekat, že by vás nechali rozhodovat o tom, jak bude vypadat nový model iPhonu. Proč ne? Protože Apple má v oběhu přes 5 miliard akcií, takže když si koupíte dvě, váš podíl dělá přibližně 0,00000004 %. Pokud budete držet 33 % akcií společnosti, jste jejím třetinovým vlastníkem, což dává vašemu hlasu mnohem větší váhu. Hlasovací právo však pro většinu investorů není hlavním důvodem nákupu akcií.
Co je důležité pro každého, je právo na podíl na zisku. Zisk se akcionářům vyplácí ve formě tzv. dividend a opět se rozděluje podle množství držených akcií. Záleží také na konkrétní společnosti, zda se rozhodne vyplatit dividendy, či peníze nechá ve společnosti a použije je pro budoucí rozvoj. Někteří investoři nakupují primárně akcie firem, které vyplácejí vysoké dividendy. Z pražské burzy stojí za zmínku Moneta Money Bank, která v roce 2017 vyplatila dividendu 9,80 Kč za akcii, což v době výplaty znamenalo 11 % hodnoty akcie. Pro další část investorů nejsou dividendy primárním zdrojem zhodnocení akcií. Hlavní důvod nákupu je pro ně jejich kapitálový výnos – tedy rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou akcie. Investiční strategie se dále štěpí: někteří investoři se snaží nakoupit podhodnocené akcie a prodat je, když jejich cena vzroste, jiní preferují pasivní přístup, kdy spoléhají na dlouhodobý růst a akcie prodávají po cílové době nezávisle na ceně. Výhody a nevýhody obou přístupů se dozvíte v našem článku.
Graf: Vývoj ceny akcií společnosti Apple za posledních dvacet let. Z grafu je vidět důležitost kapitálového výnosu při investování do akcií.
Akcie se podle jejich původu a funkce dělí na následující druhy:
- Akcie kmenové jsou „obyčejné“ akcie, o kterých jsme se doteď bavili. Pojí se s nimi právo na dividendy, právo na účast na valné hromadě (hlasovací právo) a právo na podíl ve společnosti.
- Dalším druhem jsou akcie zakladatelské, ty se od kmenových liší jen svým původem – nazývají se tak akcie, které byly emitované při založení společnosti, jinak mají stejnou funkci, jako akcie kmenové.
- Výrazněji se od kmenových liší akcie prioritní. Držitelům těchto akcií se přednostně vyplácejí dividendy, stanovy firmy však můžou tuto výhodu vyvážit tím, že u nich omezí hlasovací právo.
- Jako čtvrtý druh můžeme uvést akcie zaměstnanecké. Zatímco v minulosti byly definovány zákonem, dnes můžou firmy ve svých stanovách samy určit, čím se zaměstnanecké akcie liší od akcií kmenových a komu se můžou nabízet. Většinou dávají zaměstnancům a bývalým zaměstnancům v důchodu možnost nabýt akcie za výhodnější cenu.
Nákup jednotlivých akcií má pro běžného investora hodně nevýhod. Na obchodování s akciemi například potřebuje investor jako prostředníka licencovaného makléře (brokera), který si účtuje poplatky za své služby. Proto se akcie, stejně jako další cenné papíry, sdružují do fondů, které jsou pro investory dostupnější, výhodnější a méně rizikové. Zajímavou alternativou může být například právě Portu, které vám nabídne diverzifikované portfolio (investice je méně riziková, než při investici přímo do akcií či do jednoho fondu), jež pak spravuje. Součástí našich portfolií jsou burzovně obchodované fondy (ETF), které s akciemi úzce souvisí. Na našem blogu o nich najdete článek v rámci rubriky Základy investování.
