Zpět na články
Co je akcie? Základy, které by měl znát každý investor
Co je to vlastně akcie?
Začněme u úplného základu. Akciová společnost je rozdělená na určitý počet stejných dílů a jeden takový díl je akcie. Když firma vydala milion akcií a vy koupíte deset, vlastníte jednu sto tisícinu celého podniku. Tedy odpovídající podíl na jeho majetku i na ziscích, které teprve vydělá.
Podle americké Komise pro cenné papíry (SEC), tedy úřadu, který dohlíží na americký kapitálový trh, dává akcie držiteli tři práva: možnost vydělat na růstu ceny, nárok na dividendu (část zisku, kterou firma rozdělí mezi akcionáře), pokud se ji firma rozhodne vyplácet, a právo hlasovat na valné hromadě.
Firmy akcie vydávají proto, že potřebují peníze: na splacení dluhů, na vývoj nových produktů, na vstup na nové trhy nebo na stavbu nových provozů.
První veřejný prodej akcií se jmenuje IPO (initial public offering, česky primární úpis akcií). Na pražskou burzu takhle v únoru 2025 vstoupil výrobce turbín Doosan Škoda Power, upisovací cena byla stanovena na 240 Kč za akcii. Peníze z IPO jdou firmě nebo jejím dosavadním majitelům. Od prvního dne obchodování už ale akcie mění majitele mezi investory navzájem, a to na burze – regulovaném trhu, kde se v daných hodinách párují nabídky k prodeji s objednávkami k nákupu. Když dnes na burze koupíte akcii ČEZu, samotné firmě nepošlete ani korunu, platíte investorovi, který ji prodává.
Z toho plyne důležitá věc. Cena akcie není hodnota, kterou by firma vyhlásila, ale číslo, na kterém se zrovna shodl kupující s prodávajícím. Když cenu vynásobíte počtem všech vydaných akcií, dostanete tržní kapitalizaci – to, na kolik trh v daný okamžik oceňuje celou firmu. U našeho příkladu s milionem akcií a cenou 300 Kč vychází tržní kapitalizace na 300 milionů korun, a to bez ohledu na to, kolik stály firemní budovy nebo kolik do firmy majitelé kdysi vložili.
S hlasovacím právem si ovšem nedělejte přehnané naděje. Váha hlasu odpovídá počtu akcií, takže hlasy drobných investorů samy o sobě výsledek obvykle nezmění. O směřování firmy rozhodují akcionáři s velkými balíky akcií.
Narazíte ještě na dva typy akcií. Kmenová akcie je ta běžná, dává hlas na valné hromadě i nárok na dividendu. Prioritní akcie obvykle hlasovací právo nedává, zato její držitel dostane dividendu dřív než kmenoví akcionáři a má přednost, pokud firma skončí v likvidaci. A poslední, spíš uklidňující detail: jako akcionář ručíte pouze tím, co jste do akcie vložili. Když firma zkrachuje, věřitelé po vás nemůžou chtít nic navíc.
Jak na akciích vyděláváte: růst ceny a dividendy
Vydělat se na akcii dá dvěma způsoby a vyplatí se je od sebe oddělit.
První je růst ceny. Firmě se daří, vydělává víc, investoři jsou proto ochotní zaplatit za stejný podíl víc než dřív. Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou je váš zisk – ovšem až ve chvíli, kdy akcii skutečně prodáte. Do té doby jde o zisk jen na papíře, který se může zase rozplynout.
Druhý je dividenda. Firmy, které už mají stabilní zisk a nepotřebují ho celý investovat zpátky do růstu, jeho část rozdělují mezi akcionáře, typicky jednou nebo čtyřikrát ročně. Jak uvedla investiční společnost Janus Henderson, jen v prvním čtvrtletí roku 2026 firmy po celém světě vyplatily na dividendách 424,5 miliardy dolarů, meziročně o 10,1 % víc. Zhruba stejnou částku, 425,7 miliardy dolarů, přitom firmy vrátily akcionářům formou zpětných odkupů akcií (buybacků, kdy firma nakoupí vlastní akcie a stáhne je z trhu, čímž zbylým akcionářům zvýší podíl na budoucích ziscích).
K dividendám je třeba dodat důležité upozornění: nejde o nárok, firma může výplatu kdykoli snížit nebo zrušit.
Oba způsoby se navíc umí násobit. Když přijatou dividendu utratíte, máte příjem. Když ji použijete na nákup dalších akcií, začne příští rok vydělávat i ona a výnos se nabaluje sám na sebe – tomu se říká složené úročení a na dlouhém horizontu dělá většinu výsledku.
Jak to dopadá, když se obojí sečte a nechá běžet opravdu dlouho? Podle Global Investment Returns Yearbook 2026, který pro UBS zpracovávají profesoři z London Business School a University of Cambridge, vynesly americké akcie mezi lety 1900 a 2025 v průměru 9,8 % ročně nominálně (tedy bez ohledu na inflaci) a 6,6 % ročně po jejím odečtení. Jeden dolar investovaný v roce 1900 odpovídal na konci roku 2025 reálné kupní síle 3 296 dolarů. Dluhopisy za stejnou dobu vynesly reálně 1,6 % ročně a pokladniční poukázky (krátkodobé státní dluhopisy, nejbezpečnější forma uložení peněz) 0,5 %. A nejde jen o Ameriku: podle téhož zdroje byly akcie nejvýnosnější třídou aktiv ve všech 21 zemích, pro které existuje nepřerušená statistika od roku 1900.
Blíž k domovu to vypadá podobně. Hlavní index pražské burzy PX vyrostl za posledních pět let o 118 %.
Jedno varování k těm průměrům. Skoro deset procent ročně neznamená deset procent každý rok. Znamená to, že se roky se ztrátou třiceti procent a roky se ziskem čtyřiceti procent za sto dvacet pět let vyrovnaly do tohoto čísla.
Kde je háček: rizika, která se nedají obejít
Cena akcie se hýbe oběma směry a ten nepříjemný bývá rychlejší. SEC to shrnuje konkrétně: akcie velkých firem jako celek prodělaly zhruba v jednom ze tří let.
Jak rychle se to umí odehrát, ukázal duben 2025. Po oznámení nových amerických cel spadl index S&P 500 (souhrnný ukazatel vývoje akcií pěti set největších amerických firem) během čtyř obchodních dnů zhruba o 12 %, což byla podle agentury Reuters nejhorší čtyřdenní ztráta od pandemie. Hned poté, ve středu 9. dubna, index po odkladu části cel vyskočil o 9,5 % za jediný den, nejvíc od října 2008. Kdo prodal v panice den předtím, o tenhle den přišel.
Delší horizont je ještě tvrdší. Z dat UBS Yearbooku vyplývá, že akcie i dluhopisy od roku 1900 opakovaně ztratily přes 70 % reálné hodnoty. Smíšené portfolio složené ze 60 % akcií a 40 % dluhopisů naproti tomu za celé sledované období neztratilo víc než polovinu. Ročenka v té souvislosti připomíná jeden z trvalých zákonů financí: kdo nese vyšší riziko, měl by za něj očekávat vyšší odměnu. Kolísání je tedy cena, kterou investor za vyšší dlouhodobý výnos platí.
A pak je tu riziko, které nevyřešíte výběrem „té správné firmy“. Profesor Hendrik Bessembinder z Arizona State University prošel více než 64 tisíc akcií z celého světa v letech 1991 až 2020 a zjistil, že 55,2 % amerických a 57,4 % neamerických akcií za dobu své existence nevydělalo ani tolik co měsíční americké pokladniční poukázky. Veškeré čisté bohatství, které světové akciové trhy za těch třicet let vytvořily, tedy 75,7 bilionu dolarů, přitom připadá na nejlepších 2,4 % firem. Trh jako celek tedy vydělával velmi dobře, typická jednotlivá akcie v něm ale ne.
S tím souvisí jeden houževnatý mýtus: že velká a slavná firma znamená bezpečnou akcii. Z amerických firem kotovaných v roce 1900 připadalo podle UBS Yearbooku asi 80 % hodnoty na odvětví, která jsou dnes okrajová nebo úplně zanikla – železnice, textil, uhlí a ocel. Riziko koncentrace se přitom netýká jen jednotlivých titulů: americký trh dnes podle stejné ročenky tvoří zhruba 62 % hodnoty všech akcií na světě, takže i „globální“ portfolio je ve skutečnosti hodně americké.
Za těmi výkyvy přitom často nestojí samotná firma. Krátkodobě cenou hýbe hlavně to, jak se mění očekávání investorů o budoucích ziscích, a ta se dají otočit vyjádřením centrální banky, cenou ropy nebo politickým rozhodnutím, na které daná firma nemá vliv. Krátkodobý pohyb ceny proto o kvalitě samotného byznysu říká jen málo.
A když firma opravdu zkrachuje? Podle SEC jsou kmenoví akcionáři poslední v řadě. Nejdřív se vyplatí věřitelé a držitelé dluhopisů, pak prioritní akcionáři, a kmenový akcionář dostane až to, co po nich zbyde. Často nedostane nic.
Jak koupit svou první akcii a jak k akciím přistupujeme v Portu?
Samotný nákup dnes zabere pár minut. Akcii nekoupíte přímo na burze, ale přes obchodníka s cennými papíry nebo investiční platformu, která na burzu přístup má. Ta za vás pokyn vyřídí a cenný papír vede na vašem účtu. Není přitom nutné mít na celou akcii – řada platforem dnes umožňuje frakční investování, tedy nákup zlomku jednoho cenného papíru.
První rozhodnutí je, jestli kupovat jednotlivé akcie, nebo fond. ETF (exchange traded fund, tedy burzovně obchodovaný fond) je koš cenných papírů, se kterým se obchoduje stejně jako s jednou akcií. Jedním nákupem tak získáte podíl ve stovkách až tisících firem najednou. Čerstvým českým příkladem je WOOD PX ETF, které se od 7. září 2026 obchoduje na pražské burze, pasivně kopíruje index PX, nominální hodnota jednoho podílového listu je 1 000 Kč a roční nákladovost 0,20 %.
U fondů i u platforem se vyplatí sledovat právě poplatky. Roční náklad vyšší o jeden procentní bod (tedy třeba 1,2 % místo 0,2 %) ubere za dvacet let zhruba 18 % konečné hodnoty investice, a to bez ohledu na to, jak se trhu dařilo.
Druhé rozhodnutí jsou daně a ty jsou v Česku k dlouhodobým investorům nezvykle vstřícné. Podle Finanční správy platí, že pokud mezi nákupem a prodejem cenného papíru uplynuly víc než tři roky (tzv. časový test), je příjem z prodeje od daně osvobozený. Vedle toho funguje hodnotový test: nepřesáhnou-li vaše celkové příjmy z prodeje cenných papírů za rok 100 000 Kč, také se nedaní. Od 1. ledna 2026 navíc padl strop 40 milionů korun, který osvobození po časovém testu do té doby omezoval; u kryptoaktiv limit zůstává. Na dividendy se žádný časový test nevztahuje, ty se daní vždy – u českých akcií se daň strhne automaticky ještě před výplatou, u zahraničních je investor uvádí v daňovém přiznání.
Jak s akciemi pracuje Portu? Investujeme především skrze Exchange Traded Funds (ETF). Místo sázky na jednotlivé tituly je tak majetek klienta rozprostřen mezi velké množství firem – u Portfolií od Portu platí, že investujeme do tisíců cenných papírů po celém světě. Portu pracuje s deseti rizikovými profily a deseti odpovídajícími modelovými portfolii, takže podíl akcií odpovídá tomu, kolik kolísání je investor ochoten snést. Zároveň slibujeme, že nikdy nebudeme s klienskými investicemi spekulovat ani provádět krátkodobé nákupy a prodeje.
Co si z toho odnést jako běžný investor?
Akcie je podíl ve firmě, který vám v dobrých letech přinese růst ceny a dividendu, ve špatných o část hodnoty připraví a při krachu firmy nemusí zůstat nic. Historie od roku 1900 říká, že za tohle riziko trh dlouhodobě platí líp než jakékoli jiné likvidní aktivum, tedy takové, které jde rychle proměnit v hotovost. Stejná historie ale říká i to, že takový výnos přináší trh jako celek, ne většina jednotlivých akcií.
Praktický závěr je proto nudný a osvědčený. Šanci trefit budoucí vítěze má běžný investor malou, zato může vlastnit rovnou všechny najednou. Čím víc firem, odvětví a zemí v portfoliu máte, tím menší roli hraje osud kterékoli z nich. Druhým faktorem je čas: investoři, kteří u akcií vydrželi dlouhá období, řádově patnáct let, byli obvykle odměněni solidním kladným výnosem. A do třetice vlastní nastavení – do akcií patří jen peníze, které nebudete potřebovat v nejbližších letech.
Pokud tohle nechcete řešit skládáním portfolia po jednotlivých titulech, Portfolia od Portu dělají popsanou logiku za vás. Rozložíme peníze mezi tisíce cenných papírů a hlídáme poměr akcií a dluhopisů podle zvoleného rizikového profilu, včetně rebalancí. Na peníze s horizontem roku nebo dvou se akcie nehodí, k tomu slouží Investiční rezerva. A kdo chce jednotlivé tituly přece jen vyzkoušet, může si vlastní kombinaci poskládat v Portfoliu podle vás, ideálně jako menší doplněk širokého základu, ne místo něj.
Nejčastější otázky
Kuba je studentem Digitální ekonomiky a je součástí analytického týmu Portu jako stážista. Je fanouškem trhů a inovací, zaměřuje se především na propojení financí a moderních technologií. Jeho cílem je přiblížit hlubší pochopení trhu běžným investorům.
